V dobách, kdy se každou chvíli nedalo něco sehnat, patřila i mnohá kosmetika k podpultovému zboží. Bez ohledu na to, jak kvalitní byla. Platilo to ostatně i o výrobcích ze sortimentu drogerie, kdy občas nebyl k mání toaletní papír a jindy zase hygienické vložky.
Fotografie přibližují artefakty ze sbírek pražského Retro muzea, která donedávna sídlilo v prostorách obchodního domu Kotva – k vidění byla například instalace dobové koupelny – a nyní se stěhuje na novou adresu v centru města.
Krása je pojem, který rezonuje napříč společností již od nepaměti. Každý ji vnímá a chápe trochu jinak. Pro někoho znamená pevné a štíhlé tělo, pro jiného vnitřní charakter člověka nebo krásný parfém s precizním líčením. To ale nebylo v socialistickém Československu jen tak.
Výběr šamponů či dekorativní kosmetiky byl dost omezený, značek bylo na trhu jen pár a málokoho napadlo se dívat na složení či kvalitu. Kdysi, dejme tomu v 60. letech, se dokonce občas oči malovaly vypálenými zápalkami, řasám pomáhal ke zvýraznění krém na boty a účes se zpevňoval cukerným roztokem nebo pivem.
V čem měli ale obyvatelé socialistického Československa opravdu na výběr, byla toaletní mýdla, mezi kterými byla dobře vidět například ústecká značka Elida. Důležité je zmínit, že v té době mýdlo nebylo jen mýdlo, jak jej známe dnes, kdy čím dál častěji dáváme přednost i doma mýdlům tekutým. Znamenalo mnohem víc. Vedle obyčejných se prodávala i koupelnová o vyšší gramáži nebo luxusní, která nestála tři koruny, ale deset, což bylo tehdy dost peněz.
Je libo mýdlo k MDŽ?
Výběrová mýdla se opravdu prodávala ve velmi zdobených papírových kazetách, plechových dózách nebo kožených pouzdrech. Už z toho je zřejmé, že mýdla hrála často roli dárku. Dávala se například učitelkám na konci roku, na Vánoce babičkám nebo maminkám k MDŽ,
popisuje tehdejší dobu Robert Vůjtek, ředitel Retro muzea Praha.
Opravdovým kosmetickým fenoménem a pomalu největším objevem té doby byl podle informací z muzea aerosol čili sprej, který původně vůbec nebyl určený pro kosmetický průmysl. Právě až během 70. let vznikl první lak na vlasy Lybar, který odolával vodě tak skvěle, že prakticky nešel smýt. V kurzu byl i boj s tělesným zápachem. Kromě antiperspirantů vznikly i kuličky, které příšerně lepily a zanechávaly na oděvu skvrny.
Mezi klasické výrobky patřila také Indulona, živoucí legenda mezi kosmetickými přípravky, krémy Nivea nebo produkty od značky Dermacol, které se v té době podařilo prodat licenci až do samotného Hollywoodu. Tyto tři značky se prodávají dodneška, i když složení se mohlo změnit.
I když se může zprvu zdát, že se kosmetický průmysl orientoval pouze na ženy, i muži měli větší výběr než jen Pitralon. Prodávala se například mýdla pro muže nebo speciální přípravky na vlasy. Na oblíbené kosmetické a potřebné hygienické produkty všeho druhu se nicméně často stály dlouhé fronty.
Chybí vám nějaký oblíbený kosmetický výrobek z minulosti?
A něco nebylo běžně k mání prakticky vůbec – například kondicionéry na vlasy, díky nimž se dají mnohem snáze rozčesat a udržovat. Nebo slušné parfémy, místo nichž letěly takzvané Živé květy, těžká nasládlá vůně z karlovarského podniku Vřídlo. Pro muže firma vyráběla Karlovarské květy, které dle pamětníků voněly alespoň o trochu lépe. Dovážely se i roztodivné vůně z ostatních socialistických zemí.
Konec osmdesátých let přinesl populární vůně ve spreji značek Fa, Impulse nebo Bac – na tehdejší dobu byly relativně drahé. Je pravda, že v Tuzexu byly k mání jiné značky, ale to nebylo zboží dostupné pro každého, stejně jako si ne každý mohl dovolit vůně a další kosmetiku z pražské prodejny Dior, kterou slavná francouzská firma otevřela v polovině 70. let v pražské Pařížské ulici.
Galerie: Kosmetika ze 70. a 80. let minulého století
ČLÁNKY DO MAILU