Prodej mléka z automatů klesá, celá řada těchto prodejních míst skončila úplně. Přesto není nutné „mlékomaty“ definitivně zatracovat. Ovšem za jedné podmínky: V kombinaci s poučeným spotřebitelem a na vhodných prodejních místech.
Mlékomaty často našly své místo na farmářských trzích
Za útlum prodeje mléka z automatů viní zemědělci především někdejšího hlavního hygienika ČR Michaela Víta a společnost Tetrapak, kteří veřejně upozornili na možná rizika konzumace syrového, tepelně neošetřeného mléka. Prevencí těchto rizik mělo být převařování nakoupeného mléka z mlékomatů v domácnostech spotřebitelů. Jak se při pozdějších výzkumech spotřebitelského chování (například Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno) ukázalo, toto doporučení mnozí nerespektovali. To v praxi prokázalo oprávněnost varování mikrobiologů a lékařů, které bylo poněkud nesmyslně emotivně kritizováno. Na druhou stranu se vyrojila celá řada mýtů spojených s alergií na mléko, které mléko zbytečně, zejména to čerstvé, démonizovaly.
Alergie není intolerance
Možná je proto třeba zopakovat, že alergií na mléko trpí jen velmi malá část populace, podle odhadů dvě až tři procenta. Naproti tomu laktózovou intolerancí může trpět až 20 procent tuzemské populace, přičemž v některých etnických skupinách, jako jsou Afroameričani nebo Číňani, činí podíl lidí s intolerancí 75 až 90 procent.
Přečtěte si: Mýty a pověry o mléce
Také to je třeba mít na mysli, pokud se mluví o rizicích konzumace mléka. Organismus bělochů je prostě k mléku díky historickému vývoji nesrovnatelně tolerantnější, než u jiných etnických skupin.
Samotná intolerance spočívá v neschopnosti organismu produkovat enzym s názvem laktáza, který rozkládá mléčný cukr laktózu na jednoduché cukry. Při nedostatku laktázy nedokáže organismus mléčný cukr v zažívacím ústrojí strávit, a jeho přebytkem se pak živí střevní bakterie, které produkují plyny, například kysličník uhličitý. Plyny pak způsobují nadýmání, průjmy, zvracení, někdy jsou projevem intolerance i ekzémy, nechutenství či bolesti břicha.
Mikroorganismy pod kontrolou
Zpět ale k mléku z automatů. To může obsahovat vzhledem k tomu, že není tepelně ošetřeno, zárodky pro člověka rizikových mikroorganismů. Ty se do mléka mohou dostat v případě krav nemocných latentní mastitidou, a takových je v ČR podle statistik kolem deseti procent. V minulosti byla vyšší rizika kontaminace mléka streptokoky, v současné době spíše stafylokoky. Právě stafylokoky přitom nelze zničit varem. Dalším rizikem jsou „staré známé“ Listeria monocytogenes, která se do mléka dostává z vnějšího prostředí prostřednictvím krmiv ze siláží, a také Escherichia coli O157.
Množství mikroorganismů v syrovém mléce je nicméně samozřejmě pod kontrolou a stejně tak podmínky transportu mléka do automatů, takže tady v zásadě nebezpečí nehrozí. Do automatů je tak skutečně v praxi dodáváno mléko nerizikové, neboť i když může určité množství mikroorganismů obsahovat, není takové množství pro člověka nebezpečné.
K tématu: Jaké mléko „dojí“ mlékomaty?
Čerstvé mléko? Ideálně spotřebovat hned
Problém nastává až po zakoupení mléka v mlékomatech, neboť zejména v letním období se zmiňované mikroorganismy dokáží pomnožit do nebezpečného počtu už třeba za tři hodiny. Právě proto se spotřebitelům doporučovalo mléko po příchodu domů před konzumací převařit.
Jenže převařením se většina mikroorganismů, i těch, které mají pro člověka pozitivní význam, zničí, a také se zničí část vitamínů. To společně se skutečností, že čerstvé mléko od zemědělce obsahuje více tuku, změní nutriční a senzorické vlastnosti mléka, a takové mléko pak řadě lidí jinak chutná. Čerstvé mléko je prostě jiné. Lze také říci, že čerstvé mléko, ovšem právě a jen při správném zacházení ze strany spotřebitele, je kvalitnější.
Ideální je ovšem spotřebovat jej okamžitě, a zároveň být takovým spotřebitelem, který nemá na mléko ani alergii, ani intoleranci.
Budoucnost mlékomatů
Mlékomaty určitě sehrály a ještě mohou sehrát pozitivní roli především jako doplněk trhu pro tu část spotřebitelů, kterým chuť a tučnost mléka z automatu vyhovuje. Určitě má logiku využívat mlékomaty při prodejích přímo u zemědělců „ze dvora“, v případě možnosti operativního chladicího zařízení v blízkosti nebo jako součást farmářských trhů, už proto, že mají s výrobky prodávanými na trzích společnou skupinu spotřebitelů.
Mlékomaty také představují jeden z alternativních odbytových (prodejních) kanálů vůči velkým maloobchodním sítím. Bylo by proto žádoucí, aby tyto role hrály i nadále. Původní představa, totiž že by byla naše země pokryta plošně ve vysokém počtu automaty na mléko, se ale podle všeho nenaplní. To se ovšem očekávalo již na počátku mlékomatového boomu.
Čtěte dále: Válka o mléko je spíš svatá než věcná
ČLÁNKY DO MAILU