...je v neodpovídajících cenách.
Abych to podal jednoduše: výkupní cena mléka od producentů je, řekněme, deset korun na litr. Toto mléko je zpracováno a dostane se na pulty obchodů za sedmnáct až dvacet korun na litr. Ale pozor, přichází mlékomat: pětadvacet korun, děkujeme, přijďte zas. A člověk se napije a zjistí, že to, co si nadojil z mlékomatu, se od toho za sedmnáct ze sámošky v podstatě chuťově neliší (protože je sbírané a navrch homogenizované, aby neucpávalo trysku :)) a jediný rozdíl je ve finále v tom, že k tomu mlékomatu musí jet přes půl města, zatímco to lahvové z Kunína nebo Olmy má i večerka na rohu.
Možná teď trochu přeháním, ale mezi alternativou (a) "než dávat mlíko mlékárně za deset, radši ho vylijeme na pole" a alternativou (b) "než dávat mlíko mlékárně za deset, radši ho dáme za pětadvacet do mlékomatu" je na můj vkus až příliš velký skok. Já chápu mlékomaty jako alternativní způsob odbytu a příležitost, jak vyběhnout s velkozpracovateli - tj. nabídnout lidem prostřednictvím alternativního prodejního kanálu kvalitnější mléko za stejnou cenu. Pokud je ovšem mléko v mlékomatech nabízeno za cenu vyšší než mléko v obchodě, pak celá ta věc jaksi postrádá půvab. Jasně, já si ho koupím stejně - dílem ze solidarity, dílem už jen proto, abych neživil Babiše a Unilevery - ale stavět odbytový model na hrstce agrárně-nacionalistických fanatiků mého střihu, to je od mlékařů opravdu poněkud nešťastné. :-)