Mně to jednou za měsíc nestačí!

Ideální věkový rozdíl, co se chuti na sex týče? On dvacet i méně, ona třicet a více. Zatímco se ženy ve dvaceti milují spíše proto, aby udělaly milému radost, ve třiceti jsou sexuálně na vrcholu. Ovšem  v té době už jsou jejich o pár let starší partneři často za zenitem. Připočteme-li rozdíl v temperamentu, máme na problém zaděláno. Jak ho vyřešit, když sexuální apetence se v zásadě změnit nedá?

Autor: Agentura SXC

Moji kamarádi Jana (35) a Štěpán (37) se poznali před deseti lety během studií na vysoké škole, tři roky spolu bydleli a sedm let jsou manželé. Rozumí a vyhovují si téměř ve všem. Jen v sexu ne. Temperamentnější z páru je Jana, která by uvítala milování častěji, než jak to vyhovuje Štěpánovi. Za ty roky, co spolu jsou, pochopila, že denně to nikdy nebude, ale jednou za měsíc je pro ni opravdu zoufale málo. Jenže Štěpánovi to stačí. Tvrdí, že by si sex jinak neužil.

Tehdy mi to stačilo

Jana je nervózní, frustrovaná, trpí bolestmi hlavy, cítí se nepřitažlivá. Nechápe, proč po jejích kamarádkách se manželé vrhají kdekoli a kdykoli a ona musí vymýšlet stále rafinovanější způsoby, jak dostat manžela do postele. Copak on nechápe, jak ponižující to pro ni je? Občas se přistihne, že ho za to začíná nenávidět.

„Co dělám špatně? Proč po mně netouží?“ zeptala se mě jednou u vína, když padly zábrany. „Nikdy to nebylo jinak? Ani na začátku?“ sondovala jsem. „Vlastně nebylo. Tak čemu se divím, viď?“ povzdychla si, „poprvé jsme se milovali až po dvou měsících známosti, oba jsme tehdy měli trochu vypito, iniciátorkou jsem samozřejmě byla já. Vlastně jsme to moc často nedělali ani za svobodna, ale tehdy mi to stačilo. To až teď po dětech mám na sex mnohem větší chuť,“ dodává Jana. „Jenže Štěpán to zkrátka nepotřebuje,“ povzdechne si.

„Má nějaký problém?“ chci vědět. „Právě že vůbec ne,“ pokračuje Jana, „je skvělý milenec, když k tomu dojde, je to pokaždé moc krásné. Napadlo mě už, jestli nemá milenku.“ „Zkoušela jsi ho někdy svést?“ ptám se dál. „Mockrát, ale dal mi najevo, že si to nepřeje, že se v jeho očích shazuju. Podle Štěpána je potřeba nechat touhu uzrát, teprve pak může být milování skutečně krásné. Jenže zatímco ve mně uzraje každý den, u něho… škoda slov,“ říká smutně. „Když si to tak promítnu, nepotrpí si vlastně příliš ani na bouřlivé milování, vždycky si mě bral tak trochu jako zákusek po dobrém nedělním obědě.“

Teď mám větší chuť

Jana bohužel na počátku vztahu rozdíl v temperamentu podcenila, což se jí nevyplatilo. Páry, jimž to v sexu neklape, nebývají příliš stabilní. Důvod k nespokojenosti mají oba. Ten, jehož potřeby jsou větší, ale i ten, který dává, co může; pocit, že to stále není dost, je i pro něho bezesporu frustrující. Navíc si může připadat i podvedený. On přece nikdy netvrdil, že touží po každodenním milování. Jak je tedy možné, že tehdy na začátku to nevadilo a teď se z toho dělá problém?

Autor: Isifa.cz

„Proč sis ho brala? Vždyť jste spolu během studií tři roky bydleli, musela jsi vědět, jak na tom je,“ nechápala jsem. „Tehdy mi sex tolik nechyběl. A taky jsem si myslela, že se to časem třeba změní. Změnilo, jenže k horšímu. Zatímco já jsem po dětech přišla milování na chuť, Štěpána to baví ještě méně. Prý je unavený.  On je ale jinak skvělý, partner i táta, nechci od něj odejít. Jen mi zoufale chybí častější milování,“ stěžuje si Jana.

„A co milenec? Nebylo by to řešení?“ „Jasně že jsem o tom uvažovala, ale neumím lhát, Štěpán by hned poznal, že se něco děje. Nejsem na to ten správný typ. Navíc mi to asi nepřijde jako nejlepší řešení. Milujeme se,“ říká.

Přitom podle sexuologů je paralelní vztah jedním z možných řešení sexuálního nesouladu. Pokud se ho ovšem podaří udržet v tajnosti. Jenže emotivnější ženy to dovedou jen málokdy. Do svého milence se leckdy zamilují a mnohem častěji než muži pálí mosty.

Spíš bych si dal něco k jídlu

„Jednou jsem si dokonce koupila síťované punčochy, vylila na sebe voňavku s údajně erotickým nábojem, vzala lodičky na jehle a čekala, až Štěpán přijde z práce,“ pokračuje Jana v líčení svého neuspokojivého intimního života, „ale byl z toho vysloveně otrávený. Řekl mi, že se už pomalu začíná bát přijít domů, s čím na něj zase vyrukuju. To fakt nemá řešení,“ dodává.

„Byl jsem urvaný jako borůvka a ona na mě nastoupila hned v předsíni. Sex bylo to poslední, na co jsem měl tehdy náladu. Spíš bych si v té chvíli dal něco dobrého k snědku a pak třeba…,“ líčil mi později Štěpán svůj úhel pohledu.

Ve Štěpánově založení našla Jana protivníka, kterého jen těžko překoná. Vlastně je to předem prohraný boj. Podle sexuologa Zlatko Pastora je nám totiž temperament v sexu geneticky daný a statisticky je znázorněn Gaussovou křivkou. Na jednom konci figurují nymfomanky a satyři, na druhém jedinci frigidní. Většina populace se potácí někde mezi těmito krajními body.

Co je nebo není normální, posuzujeme jen z hlediska vlastních potřeb. Pokud jsme podobně založení, nebudeme vnímat jako problém sex i několikrát denně, stejně jako dvakrát do roka. Problém nastane, když se do sebe zamilují partneři z opačných pólů. Taková situace zřejmě opravdu nemá uspokojivé řešení, jak poznamenala Jana.

Nebo má? Co myslíte? Existuje způsob, jak vzbudit v pasivnějším partnerovi chuť na sex častěji? Poradíte Janě jak na to?

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz. 

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.