Myslím, že takových chlapů je stále dost. Už jen proto, že se mi kamarádi moc nechlubí. I když je pravda, že hodně věcí si člověk dokáže domyslet z okolo jdoucích drbů...
Já osobně nemám zase až tolik kamarádů. Navíc, mám jen jednoho kamaráda kterému říkám prakticky úplně všechno. On se ke mně chová, mohu-li to posoudit, podobně. Když si myslíme, že by v budoucnu mohl nastat problém, nebo třeba nechtěné prozrazení někoho nám milého, v nepravý čas, tak mluvíme, zpravidla dočasně, více rozvláčně a neurčitě. Oba tento styl, nativně, používáme a i přijímáme.
Ale jinak si říkáme i detaily. Pomáhá nám to vyrovnat se s problémy života, ulevit si, a nakouknout jak žije a řeší problémy ten druhý.