Názor k článku Mně to jednou za měsíc nestačí! od David - Nehledě na to, že ateismus je akorát jiná...

Nehledě na to, že ateismus je akorát jiná forma náboženství :-D Stejně jako anarchismus je jiná forma zákona (jediné pravidlo = žádná pravidla). A tak dlouho si budou hrát a přesvědčovat se, že jsou lepší než ti druzí, dokud nezjistí, že jsou vlastně jedno a to samé. Neustálá hra forem o to, kdo je víc než ten druhý. Je to jako v reálné hře. Nikdo nevyhraje navždy, můžeme akorát stanovit úseky, kde to budeme posuzovat. Ale nakonec, aby mohla hra pokračovat, potřebuje i toho druhého. Je to paradox. Říká, že ho chce zničit, ale přitom zapomíná, že bez něj by nemohl hrát. Kdykoliv z té hry může odejít, ale neudělá to. Protože pak by přišel o možnost vítězství (které je jenom dočasné, protože primárně jde stejně jenom o hru). A třeba si tu hru ani neužívá. Jenom se mu zdá, že už je blízko svému vítězství a to ho ještě posiluje a dává mu energii. Když to zkusíte pozorovat zvenčí a víte, že tahle hra nikdy neskončí, dokud jeden z nich bude chtít vyhrát, tak to může být i vtipné. Navíc když takhle vidíte někoho hrát, mnohem větší dopad to může mít v tom, že si třeba uvědomíte, že taky hrajete nějakou hru. V tuhle chvíli se usmíváte na někoho jiného, ale v druhé chvíli jste lapeni ve svém vlastním boji. Představte si tu úlevu, když zjistíte, že žádnou z těch her hrát nemusíte! Když můžete hrát, jenom když si chcete zahrát. Už tam není ta naléhavost, nutnost, ta absolutní důležitost. Není to radost z výhry nad hrou, spíš jak někdo říká - jakoby vám vytrhli bolavý zub. Jenom představit si ten klid, tu možnost, je nádherné a osvobozující.