Mnemotechnické pomůcky – triky k zapamatování čehokoli

Paměť je důležitá složka inteligence. Lidé dokážou o své vlastní paměti přemýšlet a vědomě ovlivňovat informace, které do ní uloží. Existuje na to spousta osvědčených triků. Mohly by se vám hodit.

Helenu líbal na koleno robustní cestář Franc. Běžela Magda kaňonem, srazila banán ramenem. Byl Alexej Gagarin Indickým Tlumočníkem? Co si, Gertrudo, snědla? Olovo. Náš pan asistent sbalil biletářku. Ó, slečno, sejměte tenkou podkolenku. Fikaní chlapci brousili Italům antény. Možná si na tyhle říkanky pamatujete. Většina lidí, kteří se někdy učili chemii, se s nimi setkala. Existují i variace. Místo tenké podkolenky lze snímat tenkou podprsenku. Nesmyslné říkanky mají hluboký smysl. Pomáhají zapamatovat si polohu prvků v periodické tabulce.

Lidská paměť je úžasné zařízení. Mnozí z nás si dovedou vybavit zážitky z doby před deseti nebo i dvaceti lety. Jsme schopni reprodukovat informace, které jsme se naučili ve škole, a které nikdy neměly k našemu životu žádný vztah. Jako třeba datum upálení Jana Husa nebo báseň Josefa Václava Sládka Lesní studánka. Konstatování, že informace neměly nikdy k vašemu životu žádný vztah, ovšem není přesné. Museli jste se je naučit, jinak byste dostali pětku.

Nutnost vštípit si do paměti určitou sumu informací a později si ji znovu vybavit nás provází celý život. Každý ví, že to nemusí být zrovna lehké. To je důvod, proč si lidé vymysleli množství triků, jak si zapamatování usnadnit. Sepisovali je už antičtí spisovatelé. Kromě metody akrostichu, kterou jsem předvedl v úvodu článku (několik slov, věta, báseň, kde počáteční nebo koncové hlásky či slabiky tvoří tvoří slovo, větu nebo seznam určený k zapamatování), jich existuje ještě mnoho. V knize Kognitivní psychologie od Roberta Sternberga najdete několik nejznámějších.

Skupiny, představy a básně

Autor: SXC

Dobrý způsob, jak si něco zapamatovat, je roztřídit si to do kategorií nebo skupin. Obligátní příklad je seznam věcí, které máte nakoupit. Potřebujete-li například pastu na zuby, psí konzervu, máslo, salám, hroznové víno, jogurty, banány, pomeranče, mýdlo, šlehačku, párky a šampón, můžete si nákup rozdělit do čtyř podskupin: hygienické potřeby – pasta na zuby, mýdlo a šampón; masové výrobky – psí konzerva, salám a párky; ovoce – hroznové víno, banány a pomeranče; mléčné výrobky – máslo, jogurty a šlehačka.

V případě nákupního seznamu je asi lepší si ho napsat, ale rozdělování do skupin funguje i u abstraktnějších dat. Jsou-li data do kategorií už rozdělená, je stejně lepší vymyslet si nějaké vlastní jen za účelem učení.

Dobrá je metoda interaktivních představ. Dejme tomu, že si potřebujete zapamatovat seznam deseti slov, bez vzájemného vztahu: divadlo, večeře, elektřina, dokument, svíčka, ibišek, zrcadlo, oko, návštěva a doktor. Můžete si představit, jak jdete z divadla na večeři. Když dorazíte domů, nejde elektřina, takže se nemůžete dávat v televizi na dokument, který jste chtěli vidět. Luštíte při svíčce telefonní seznam, abyste sehnali elektrikáře. Cestou na záchod rozbijete zrcadlo. Střep vám vypíchne oko. Nemůžete jít zítra odpoledne na návštěvu, protože musíte k doktorovi.

Další možnost je spojit si seznam slov s nějakým seznamem, který už zpaměti umíte. Já si třeba pamatuju vikinskou báseň, kterou zhudebnila kapela Psí vojáci.

Den vychvaluj až navečer,
ženu až bude po smrti,
meč po bitvě,
led až když po něm přejdeš řeku,
svět nevychvaluj dřív, než vystřízlivíš.
Hřeb drží podkovu
a bez podkovy se neobejde kůň,
bez koně muž,
bez muže hrad,
bez hradu zem.

Z každého verše můžu vzít nejdůležitější slovo a pokusit se ho spojit se slovem ze seznamu: večer – divadlo; žena – večeře; meč – elektřina; led – dokument; střízlivost – zboží; podkova – ibišek; kůň – zrcadlo; oko – muž; hrad – návštěva; zem – doktor. Když si chcete na seznam vzpomenout, stačí si přeříkat známou básničku. Metoda se dá kombinovat i s předchozí. Můžete si představit, jak jdete večer do divadla, se ženou na večeři, a tak dále.

Vlastní jsou lepší než převzaté

Stará je metoda místa. Její popis se dá najít už v spisech starých římských řečníků, kteří ji používali, aby si zapamatovali své projevy. Bývá zvykem ji označovat i latinským názvem, metoda loci. Spočívá v rozmístění dat, která si chcete zapamatovat, v představě nějakého vám důvěrně známého prostředí. Může to být cesta do práce, procházka se psem či lednička. Když si chcete na seznam vzpomenout, stačí si představu postupně procházet. Jednotlivé položky by vám měly naskočit.

Vedle už zmíněné metody akrostichu existuje i metoda akronymu – sestavíte si slovo z počátečních písmen seznamu. Možná jste se setkali s pomůckou pro zapamatování vitamínů rozpustných v tucích – DEKA. Smysluplný výraz se dá samozřejmě vytvořit jen málokdy, leč metoda funguje, i když je pomocné slovo nesmyslné.

Všechny mnemotechnické pomůcky a postupy mají jednu nepříjemnou vlastnost. Fungují tím lépe, čím víc práce věnujete jejich vytváření. Vlastní pomůcky jsou lepší než převzaté. Představy slouží svému účelu, jen když je vytváříte dostatečně podrobně. Možná vůbec nejlepší pomůcka je rozumět tomu, co se učíte.

A co vy? Znáte nějaké jiné mnemotechnické pomůcky? Znáte jiné akrostichy k učení periodické tabulky ap.?