V souladu s jejími poznatky můžeme – možná trochu zjednodušeně – rozdělit naši osobnost na vědomí a podvědomí. Hranice obou složek jsou značně nepevné, dá se říct, že se obě stránky vzájemně prostupují. Když řekneme „já“, míníme tím obvykle naše vědomí, ale to samo je jen malým ostrůvkem v celku naší psyché, které C. G. Jung nazývá úplné bytostné já. Kdo se poprvé setká s tímto poznatkem, napadne ho otázka: Kdo tedy vlastně jsem?
Zatímco našemu vědomí vládne rozum a vůle, nevědomí má blíže k iracionálnu, projevuje se ve snech a intuici a jeho výrazovým prostředkem jsou symboly. Básník by řekl, že nevědomí je ta část naší duše, která vidí sny. Kdo si uvědomí nesmírné poklady vědění, moudrostí a tajemství, které se skrývají v hlubinách našeho nevědomí, nezřídka tím bývá fascinován. Okouzlení tímto „motýlem“ v nás mě svého času vedlo k četbě Jungových knih popisujících fantastický svět nevědomých symbolů, archetypů, kolektivního nevědomí…
Rozum nade vše
V záplavě informací, které poskytují Jungovy spisy, by ale čtenář snadno mohl přehlédnout jeho slova, která se objevují někde na závěrečných stránkách jednoho obsáhlého spisu. Vyjadřuje jimi své přesvědčení, že naše vědomá mysl, naše schopnost rozumově si uvědomit sebe samé i svět kolem nás, je tím nejvyšším, co se v přírodě nachází. Jeden z největších psychologů, jehož racionální vědecké objevy dosahují takových hloubek, že přecházejí v mystiku, a jehož učením se občas zaštiťují různí šarlatáni, tak navzdory svému okouzlení tajemným světem nevědomí staví na první místo vědomý rozum!
Hlubinná abreaktivní psychoterapie: Vzpomenete si na vlastní narození?
Omyly laiků
Ne vždy si to uvědomují laici okouzlení hlubinnou psychologií. Zkušenost ukazuje, že člověk, který zná něco málo z psychologie a zajímá se např. o psychologický výklad snů, přikládá různým informacím, které k nám přicházejí skrze sny, příliš velký význam. Domnívá se například, že sny mu mohou poskytnout odpovědi na problémy každodenního života. Někdy to tak může být, nicméně odborník bývá k takovému postoji značně skeptický.
Nejenom proto, že porozumět symbolům a správně vyložit nevědomý snový materiál je tvrdým oříškem i pro zkušeného psychoterapeuta, ale také proto, že sny jsou jakousi terapeuticku kompenzací našich vědomých postojů, účelem snů je dosažení naší psychické rovnováhy; jsou to tedy naše vědomé postoje, jež určují charakter toho, co se nám v noci zdá.
Jednomu herci se vždy před vystoupením o představení zdálo; buď o jeho úspěchu, nebo neúspěchu. Výsledek ve skutečnosti dopadl vždycky přesně obráceně, než ukazovaly sny. Hercovy sny tak kompenzovaly předjímaný vědomý postoj z výsledku představení a uváděly jeho psychiku do rovnováhy. Jestliže se takto sny odvíjejí od našeho vědomí, pak můžeme laickým jazykem říci, že sny nevládnou nám, ale my svým vědomým postojem vytváříme své sny.
Hledáte skrytý význam ve snech, jež se vám zdají?
Intuitivní osvícení
Jung zmiňuje případy, kdy vědci pomohla k vyřešení nějaké zapeklité otázky jeho intuice; třeba když jistý chemik, který se dlouho bezvýsledně trápil nad jedním vzorcem, podřimoval a v polospánku uviděl piktografický obraz kroužících atomů, který vyjadřoval řešení vzorce. Takové věci se běžně stávají i nám. Někdy stačí večer intenzivně přemýšlet nad nějakým svým problémem, a ráno již známe řešení. Jenomže, jak poznamenává Jung, v těchto případech nám intuice přišla na pomoc, teprve když byla vyčerpána naše snaha nalézt řešení pomocí standardnějších způsobů, jako je naše přemýšlení, hledání a tříbení informací, diskuse s jinými lidmi, četba knih; jinými slovy, teprve poté, co jsme svému mozku dali zabrat. Něco úplně jiného by bylo, kdybychom se při svém hledání řešení problémů obraceli k intuici a prostředkům, které ji vyvolávají (karty, siderické kyvadélko, sny…) jako k první instanci.
V takových pomůckách lze sice občas nalézt určitou inspiraci nebo zábavu, ale bylo by určitě nezdravé, dělat si z nich berličku, nahrazovat jimi naše vlastní rozhodování, podřizovat jim svou vůli. Ve skutečnosti je to obráceně: kyvadlo častokrát pouze reflektuje naše vědomé přání, karty a jiné věštby pouze odrážejí určité vývojové trendy našeho života, které jsou ve skutečnosti v daleko větší míře závislé na tom, k čemu se sami rozhodneme. Mnozí uznávají, že jim např. kartářka přesně odhalila skutečnosti z jejich přítomného života i z minulosti, nicméně věštby ohledně budoucnosti nebývají příliš spolehlivé.
Vztah vědomí a podvědomí
K vyjádření vztahu našeho vědomého já a hlubin podvědomí bych použil následujícího přirovnání: Nesmírně bohatý, mocný a moudrý arabský šejk se rozhodl vybudovat firmu v Praze. Vybral si mě jako svého hlavního reprezentanta. Já sám nemám zdaleka tolik finančního a dalšího potenciálu jako šejk, ale mám vůči němu jednu zásadní výhodu – orientuji se v České republice. Šejk mi dodává prostředky a já za ně buduji firmu. Já bych toho bez jeho pomoci moc nevytvořil, ale ani on bez mé. Já představuji vědomou složku, šejk mé podvědomí (vnitřní já).
Naše podvědomí může být zdrojem veliké moci, síly, moudrosti… Je tím naším bohatým vnitřním já, které nám dodává „finance“ pro naše životní „projekty“. Ale je to naše vědomí se svým rozumem – část našeho bytostného já orientovaná k fyzické dimenzi – kdo je tady „doma“ a komu bylo svěřeno rozhodování o tom, jak se vyrovnáme se zdejšími překážkami a problémy. Je to vědomí, kdo nese odpovědnost za to, co ve svém životě vytvoříme…
Foto: agentura SXC
ČLÁNKY DO MAILU