Má to podložené emocionálně. Jako každý zdatný manipulátor používá slůvka jako „abrakadabra“ nebo okoření článek pár termíny, které používá věda, a myslí si, že tím pádem má autoritu na pravdu.
Bohužel to často projde. Prostě manipulátor dělá obecně chytrého, a ukazuje těm blbům čtenářům, že on je king. Opírá se o autoritu tvrzení, kterým sám nerozumí.
Je to hraní na city, nic jiného.
O co méně má argumentů, o to více se soustředí na osobní útoky na oponenta či různá zesměšňování typu „je to určitě šikovný marketinkový tah“ či „používá vědu velmi selektivně“, „kniha činí matoucím způsobem …“. A u osobních útoků nejen na knihu také autor článku skonči, pravdědpobně nemaje nic za věcný argument v rukách a tak nás s ničím mimo emocí a vlastních nálad nemohl seznámit.
Článek je typická manipulace od začátku do konce. Jaksi v ní chybí věcné argumenty kromě vyvolávání emocionální mlhy a podtextového pocitu mezi řádky, že kniha je od ďábla a satana.
Zvláště povedený je obrat, že sice vědci neznají příčiny neurodegenerativních onemocnění, ale přečsto si je autor naprosto a zcela jist, že tvrzení v kritizované knize je špatně. A jako obvykle zapomněl vysvětlit proč.