Stravil jsem po nemocnicich a rehabilitacich cca 2 roky, ale obavam se ze ve vetsine tzv. zdravych lidi jsou nejake premrstene naroky na zdravotnicky personal. Svoji vlastni sestru jsem mel jen po dobu pobytu na ARU, ale jinak ne. Pokud je na oddeleni cca 30 lidi a 2 sestry a kazdy pacient potrebuje 2 hodiny .. nejak to casove nevychazi i kdyz se vyskrtne vizita, jidlo, chorobopisy a pod. Pri nasem navratu do Evropy me nejvice zaujal tzv. Recky model ... tam sestry nejsou v nemocnicich vubec. Sestry jsou take lidi se svymi naladami a dalsimi lidskymi vlastnostmi .... je to velice tezka prace a jen malo pacientu v nemocnici melo ten komfort, ze mu rodina ci pratele venuji aspon 2 hodiny denne sveho casu. Primare jsem videl tak cca 2x mesicne.
Tato situace by u dotyčné paní nenastala, kdyby nemocnice reagovala na to, jak se pacient „cítí“ a s čím došel na ošetření. Cituji s článku: "Když paní Malou postihla cévní mozková mrtvice, byla doma sama. Do nemocnice se dostala až za dvě hodiny, ale vlastní příjem se tam protáhl na dalších šest hodin." Chci tím naznačit že pacient má po propuknutí příznaků mrtvice jen čtyři a půl, maximálně šest hodin k započetí léčby. Platí ale, že čím dříve se člověk dostane do nemocnice, tím lépe. Paní dorazila za 2 hodiny. Proč příjem trval 6 hodin? Jak si má tedy člověk zachránit zdraví, když "čekačka" přijetí do nemocnice Vás "zabijí"?
ČLÁNKY DO MAILU