V oněch dávných dobách, kdy internet byl ještě v plenkách a mobily nosili jen bohatí snobi, jsem si jednoho rána, když se mi nechtělo vstávat, představoval, jaké by to bylo prožít život v posteli.
Nemyslím být nemocný, ale jen tak, řekněme – z lenosti. Bylo by to vůbec možné si z lůžka organizovat celý život a přitom nebýt na nikom závislý? Technicky by se některé detaily vyřešit daly. Dejme tomu, že by postel byla odklápěcí, uvnitř měla zabudované sociální zařízení, které by zajišťovalo hygienu. Stravování by vyřešila zásilková služba. Je-li možné rozvážet pizzu až do domu, jistě by mi ji za menší příplatek přinesli až do postele. Jako problematická se mi jevila pouze otázka, jak si v leže na posteli vydělávat na živobytí a jak se zapojit do společenského života.
Internet vyřeší vše
Doba pokročila, a co se dříve zdálo nedostižným snem, stává se dnes možností zcela reálnou. Pochválen budiž internet.
Díky němu se uživím, aniž bych musel vstát z gauče. Možností je nepřeberně: programování, vyučování druhých online, překládání, psaní článků… V posledním případě vlastně ani nezáleží na tom, zdali tématu rozumím, protože všechny potřebné informace se stejně dají vygooglovat. V posteli bych mohl dělat i zahraničního reportéra, ale to už bych si ty reportáže musel vymýšlet, což by se mohlo provalit.
Internet by vyřešil i můj společenský život – dnes se už přece s přáteli nescházíme v hospodách, nýbrž na sociálních sítích.
Na internetu najdete i spoustu seznamek. Samozřejmě virtuální partnerství musí oželet jisté aspekty, které k normálnímu vztahu patří, ale přece jen člověka často uspokojí už samotný pocit, že někde někoho má, aniž by s ním zrovna musel být. A buďme upřímní, někomu to takto i vyhovuje.
Čtěte dále: Můj notebook mě nemá rád
Jsi skutečný?
Opusťme oblast nadsázky a přiznejme si neoddiskutovatelný fakt: internet pronikl do našich životů už natolik, že náš „virtuální“ život mnohdy vytlačuje ten skutečný.
Pomocí internetu jsem si nejen vícekrát našel práci (navzdory všem příručkám, které radí, že pouhé posílání životopisů nikam nevede), ale také díky němu dlouhodobě spolupracuji s lidmi, které jsem nikdy neviděl, ba si s nimi ani netelefonoval. Ani to není třeba, vše se dá dohodnout přes e-mail, peníze za překlad nebo článek mi pošlou na účet.
Někdy si představuji, jak tito mí virtuální kolegové vypadají doopravdy. Co je nového ve firmě, pro niž překládám? A jak vypadají redakce internetových magazínů? Jedná se o skutečný fyzický prostor, kde se scházejí redaktoři, nebo to také všechno funguje tak nějak virtuálně? A když vyjde nějaké interview, opravdu ti novináři navštívili zpovídanou osobnost? Tipoval bych, že jenom posílají otázky. Představuji si, jak vypadají čtenáři (pokud nějaké mám), jaké tváře se skrývají za nicky v internetových diskuzích…
A čtenáři na tom nejsou o moc líp. Nemají ani jistotu, zdali je autor „pravý“.
Vzpomínáte, jak se v literární soutěži vydával jistý olysalý spisovatel za hezkou mladou Vietnamku? S médii komunikoval přes maily a dlouho všechny vodil za nos. Možná i autor tohoto článku není opravdový, třeba se pouze vydává za muže. Je docela možné, že jsem ve skutečnosti prsatá blondýna, která se maskuje za muže, aby pohled na její atraktivní profil neodváděl čtenáře od intelektuální roviny jejích článků. Případně nechci riskovat, aby se mé silikony omylem ocitly v nějakém letním speciálu.
Přečtěte si: Facebook jako nástroj pomsty
Můj „přítel“ na Facebooku
Na Facebooku mám profil od roku 2007, tedy o něco dříve, než se rozšířil i u nás. Pozvala mě tam kamarádka z Británie. Sám sice pozvánky k Fb přátelství neposílám, současně ale ze zásady nikoho neodmítnu, pokud si chce k přátelům přidat i mě. Díky tomu se mi shromáždilo několik desítek přátel.
Jsou ale lidé, hlavně ti mladí, kteří jich mívají stovky nebo i tisíce. I v mém případě se často jedná o lidi, s nimiž jsem se setkal jen letmo, někdy to jsou jen „přátelé přátel“, což znamená, že jsem je nikdy neviděl. Nedávno jsem si jako přítele potvrdil jednoho Iráčana. Mojí češtině rozumí asi jako já jeho komentářům psaným arabským písmem.
Jaký význam mají taková „přátelství“? Pro Iráčana bylo možná zajímavé mít známého v tak daleké, exotické zemi jako je Česko. Mnozí lidé si spoustou Fb přátel zřejmě zvyšují své sebevědomí. Chápou je jako potvrzení toho, že jsou oblíbení. Existují i jedinci, kteří se snaží stát Fb přáteli významných lidí, často politiků. Asi si myslí, že přátelství s nimi dodá významu i jejich vlastní osobě. Někdy se získávání Fb přátel stává jakousi sběratelskou vášní.
Stín slečny v jeskyni
Ve svém známém podobenství o jeskyni Platón vysvětluje, že ten, kdo dlouhodobě vidí pouhé zrcadlené stíny věcí, začne časem tyto stíny vnímat jako reálné objekty, a kdyby náhle spatřil skutečnou podobu věcí v jasném denním světle, byly by tyto pro něj jen stíny.
Stáváme se světem, v němž stíny pomalu začínají zastiňovat jevy dosud považované za skutečnost. Zdá se, jako by měl geniální řecký filozof prorockou vizi Facebooku. Kupříkladu před časem jsem se spřátelil (ve Fb slova smyslu) s mladou kolegyní z práce, s níž se jinak prakticky nevídám. Jmenuje se Martina a jako spousta mladých lidí i ona tráví na Facebooku hodně času.
Kdybych se sám sebe zeptal: Je Martina tou pohlednou tmavovláskou z naší firemní prodejny, kterou jsem viděl asi dvakrát a jednou s ní promluvil asi dvě věty, nebo je pro mě tím profilem na Facebooku, který se projevuje tím, že vystavuje své fotky, píše o svých drobných problémech a komentuje bezvýznamné poznámky svých kamarádů?
Musel bych přiznat, že tím druhým.
Čtěte také: Jaké lidi přitahujete?
Koupím dva tisíce přátel
Možná někoho časem napadne (nebo snad už napadlo), že by se s facebookovými přáteli dalo obchodovat. Nabízet převod jejich profilů na osobu kupujícího. Kupcem by se mohl stát třeba politik, který by si vysokým počtem virtuálních přátel chtěl vylepšit svou image, popřípadě získávat potenciální voliče zveřejňováním detailů ze svého soukromí. Převedeným „přátelům“ by to nemuselo vadit, počet jejich Fb přátel by zůstával stejný, pouze jeden z nich by se vyměnil: namísto Miroslava Vomáčky by se jím stal třeba Miroslav Macek. Zákazníky by se stávali i neoblíbení či neúspěšní lidé, kteří si chtějí zvednout sebevědomí.
Až někdo něco takového vymyslí, pak i já si nechám zveřejnit svůj nabídkový inzerát dříve, než inflace facebookových přátelství dosáhne svého stropu.
Zněl by takto: „Vyměnil bych všechna svá Fb přátelství za jedno opravdové.“
ČLÁNKY DO MAILU