Cukrovkou můžu onemocnět klidně já, vy nebo vaše dítě. Možná už tuto nemoc máte, aniž byste to vůbec tušili. Statistiky totiž mluví jasně. V Česku žije asi 800 tisíc diabetiků, z toho drtivou většinu tvoří ti, kteří mají cukrovku II. typu. Dalších 250 tisíc lidí o své nemoci vůbec neví. Neléčí se, žijí jako by nic a za pár let mohou přijít o nohu, oslepnout nebo zažít vážné problémy s ledvinami. To jsou fakta.
Kalendář „Můj život s cukrovkou“ je projektem kampaně společnosti Eli Lilly ČR, s. r. o. a webu www.zivotsdiabetem.cz. Připomíná Světový den diabetu, který každoročně připadá na 14. listopad, a upozorňuje na důležitost včasného zahájení léčby. Proč si myslíme, že zrovna nás cukrovka nemůže potkat? Nechali jste si někdy u svého lékaře zkontrolovat hladinu cukru v krvi a změřit v pase?
O téhle nemoci je lepší vědět. A také vědět, že pozměnit život neznamená nutně zhoršit.
Josef Mladý: Když mi cukrovku zjistili, byl jsem rád
Diabetes si své oběti vůbec nevybírá. Zaútočit může prakticky kdykoliv a u kohokoliv, bez ohledu na to, zda cukrovkou trpěli vaši příbuzní. Před dvěma lety byla cukrovka zjištěna u herce a komika Josefa Mladého. „Musím říct, že jsem byl rád,“ říká překvapivě.
Rok se trápil se zdravotními problémy, neustále potřeboval na záchod a současně trpěl žízní. „Byl jsem tak unavený, že jsem si po obědě musel jít lehnout. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že tomuhle se říká stáří, že to budu muset snášet a nedat na sobě nic znát,“ směje se. Paradoxně tak vyslovení diagnózy pro něj bylo úlevou. Konečně znal příčinu svých obtíží. I když musel radikálně omezit sladké, nemá pocit, že by cukrovka výrazně zasáhla do jeho života. Dál pracuje a věnuje se svému koníčku létání. „Neohrožuji sebe ani své okolí. Prostě mám cukrovku, ale jedu dál,“ je přesvědčený herec.
K tématu: Diabetes v číslech
I když tato diagnóza může vzbuzovat obavy, největší chybou je se jí tak bát, že se vyhýbáte svému lékaři, jen abyste ji náhodou neuslyšeli. Pokud je cukrovka odhalena a léčí se, nemusí znamenat pro pacienta zásadní změnu kvality života. Daleko horší je to právě v případech, kdy člověk o nemoci neví a neléčí ji. „K diabetologům chodí hodně často lidé, které poslali z očního oddělení, neboť mají krvácení do očního pozadí – jeho příčinou je právě již pokročilá cukrovka. Stejně tak evidujeme případy „dialýz lidí z ulice“, tedy těch, kterým neléčená cukrovka poškodila ledviny tak, že musí ihned na dialýzu,“ varuje Prof. Terezie Pelikánová, přednostka Centra diabetologie IKEM v Praze. Samozřejmostí by tak mělo být vyšetření hladiny cukru v krvi jednou za dva roky v rámci preventivních prohlídek. Jednou ročně by jej měli absolvovat lidé z rizikových skupin, například prodělali cévní nebo srdeční příhodu, jsou obézní, mají vysoký krevní tlak a cholesterol a také ženy, které trpěly těhotenskou cukrovkou.
Zuzana Haasová: Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych cukrovku
Cukrovka je součástí života Zuzany Haasové, slovenské herečky a majitelky divadla HAAF. Tuto nemoc má od svých sedmi let. „Na cukrovku si jde zvyknout, musíte ji vzít za svou a pak to jde samo."
"Nebudu zastírat, že byly časy, když jsem si říkala, že ji nechci mít, a podle toho jsem se také chovala. Teď už vím, že to bylo zbytečné ubližování sama sobě. Jsem ráda, že teď můžu všem kolem dokázat, že cukrovka nemusí být problém,“ říká Zuzana. Kdyby si mohla nějakou nemoc vybrat, byla by to právě cukrovka.
Podle ní to není vůbec nepříjemné onemocnění a dá se s ním žít úplně normálně. „Mám cukrovku pěkných pár let, a tak umím porovnat, jak léčba pokročila. Například to, že není problém si změřit cukr, že se nemusíte píchat tlustou jehlou, ale tenoučkým inzulinovým perem nebo si můžete pořídit inzulinovou pumpu,“ vysvětluje. Jediné, co musí hlídat je, aby nezapomněla na aplikaci inzulinu. „Pokud jsem pohlcená prací, tak někdy neuhlídám první příznaky, že mi začíná být špatně. Samozřejmě se snažím, aby to bylo co nejméně. Dobře vím, že to nedělá dobře mým cévám. Na druhou stranu nejsem člověk, který by mohl žít ve stereotypu, to by mi ublížilo víc,“ dodává.
Antonín Skokan: Adrenalin potřebuju stejně jako inzulin
Za problém nepovažuje cukrovku ani Antonín Skokan, zubní laborant. Znamená pro něj mnohem menší zdravotní problém než nevyléčitelná cystická fibróza, kterou trpí. Před deseti lety mu lékaři objevili cukrovku jako následek jeho choroby. I přes své zdravotní problémy se nikdy nevzdal aktivního životního stylu.
„Jsem zvyklý, že když odcházím z domova, tak si zabalím prášky – takže si k nim prostě přibalím ještě inzulin a pero,“ říká samozřejmě. Svoje nemoci rozhodně nevidí jako překážky. „Proč bych nejel s partou k vodě, neužil si odpoledne na kolečkových bruslích – to všechno dělat můžu, tak proč bych neměl?“ ptá se. Zvládl si najít práci i udělat řidičský průkaz, sportuje, cestuje a žije úplně normálně. Proč by taky neměl.
O nemoci: Diabetes mellitus (cukrovka)
Josefa, Zuzanu i Antonína spolu s dalšími diabetiky najdete v kalendáři „Můj život s diabetem 2011“. Motivace byla u všech stejná, chtějí ukázat, že cukrovka není jen o odříkání, ale že se s ní dá docela dobře fungovat. I s diabetem se dá žít naplno.
ČLÁNKY DO MAILU