Docela mne reakce v clanku nemile prekvapily. Vnimani zapachu je do znacne miry tezko meritelne, takze je logicke, ze maji-li pouzit nejaka fakta, jen tezko najdou lepsi nez statistiku prodeje deodorantu. I kdyz je to jenom jeden z ukazatelu, da se z neho ledasco usuzovat. Treba to, ze obecna tolerance cechu k telesnemu zapachu (nebo vuni) je vyssi, nez asi jinde ve svete. Nicmene existuje jeste jeden ukazatel, ktery by sice asi musel byt podlozeny anketou, ale tak nejak ho vnimam ze sveho okoli. A to je odmitavy postoj k vyholovani.
–
Ja sam mam nadvahu (dost dlouho sem byl dokonce obezni) a diky tomu se hodne potim a ani velka spotrebou deodorantu sem nebyl schopen zabranit velkemu zapachu. Ani kdy sem se sprchoval dvakrat dene a menil si v prubehu dne kosili, sem zapach na dlouho nezastavil. Jedine co nakonec pomohlo bylo vyholovani, ano je to tak, chloupky pod pazi a i ohambi a jinde na tele maji funkci udrzovani telesneho pachu cloveka. Drivejsi lide to asi povazovali za prijemnejsi vuni nez smrad po vykalech a dobytku, kterych byly tehdejsi sidla plna. Doba se ale zmenila, takze je potreba se prizpusobit. Panove vyholujte se a i kdyz se vam deodoranty hnusi, budete smrdet taleko mene.