Nechápu, co na serveru zdravého života dělá reklamní článek chemického průmyslu. Důležité je se mýt, prát prádlo, čistit si zuby a ne vracet se do středověku, kdy se hygiena řešila voňavkami. Zmiňované studie o neškodnosti deodorantů jsou poněkud zavádějící: Jistě, deodorant neškodí tak jako neškodí sníst potravinu s éčky či mít u hlavy vyzařující mobil. Ale zabýval se někdo tím, co udělají po letech všechny tyto vlivy dohromady spolu se stresem, životním stylem atd.? Ale jsou i jiné studie: například, že muž a žena jsou si sympatičtí a k sobě geneticky vhodní i na základě čichových vjemů – ti praví si „nesmrdí“. A kvůli deodorantům se dnes stále častěji dávají dohromady lidi, kteří by si jinak nevoněli – nepatří k sobě, a na problémy a rozvody je pak zaděláno…
Nechápu, co na serveru zdravého života dělá reklamní článek chemického průmyslu.
Chápu, že jste z některých ostatních médií zvyklý na to, že prakticky každý článek má nějaký primární komerční účel, ale opravdu je nutné za každým textem, který dojde k nějakému doporučení, hledat to samé? To bysme na tom byli docela špatně, prakticky by nebylo možné někoho či něco pochválit (zato by bylo ještě vděčnější než dnes si stěžovat, jak média přináší jenom negativní zprávy). Článek není reklamní stejně jako všechny ostatní na Vitalii (kromě těch v označené rubrice), a pokud by měl být reklamní, asi by neobsahoval i odkazy na protinázor, na alternativní (ne chemickou) metodu, atd. Autorka spíš konstatuje, že je obecně lepší vonět než smrdět, což jistě může leckoho popudit, ale nechápu, proč kvůli tomu hledat nějaké konspirační vysvětlení.
Neměl jsem na mysli reklamu na konkrétní výrobek, ale na deodoranty jako takové. Kde je vůbec psáno, že člověk bez chemie smrdí a s chemií voní? To je subjektivní. Autorka prezentuje svůj názor dost nevybíravě, kdo nepoužívá deodoranty, je podle ní smraďoch a křupan. Trocha tolerance by jí neškodila. Je to jako kdyby třeba zastánce zdravé výživy psal, že kdo nejí bio, je křupan a brzo onemocní.
Aha, takže ne reklamní článek, ale názor, který se vám nelíbí. Nevím, jestli to chápete, ale mezi tím je celkem zásadní rozdíl. Samozřejmě, že odpověď na otázku, jestli víc smrdí pot nebo parfém, bude nutně subjektivní. V textu je ale myslím srozumitelně odlišené, co je názor autorky, co citovaných lidí, co statistika (a čí je), jaké jsou obvyklé protiargumenty a odpovědi na ně. Těžko tedy nás či autorku můžete podezírat z nějaké manipulace. Co naopak dává smysl, je polemika s autorčiným názorem, k čemuž ostatně v závěru sama vyzývá. Máte-li tedy k podpoře svého vlastního subjektivního názor lepší argumenty, sem s nimi. Implicitní předpoklad „když někdo říká něco, s čím nesouhlasím, musí to mít nějaký komerční účel“ ale mezi ně asi patřit nebude.
Myslim, ze autorka usoudila, ze jsou cesi smradosi ze statistiky firem prodavajicich vonavou chemii. Je to podobne jako kdyz BSA soudi, ze kdyz se proda 100 pocitacu a 50 jich je s windows, tak na zbylich 50 musel nutne zakaznik software ukrast. Je jasne, ze vyrobce ma zbozne prani, prodat kazdemu cechovi alespon pet vyrobku za rok a kdyby to slo tak klidne i dvojnasobek. PS. Jinak stale plati :„Neverim statistice, kterou si sam nezfalsuji“. Pr. Vsichni, co nepouzivaji deodaranty umrou nebo umreli nebo Vsichni, co jedli chleba jednou umrou.
3 poznámky
a) sprchuji se 2× denně – každé ráno než vyrazím mezi lidi a každý večer když se vrátím. Deodorant nepouzivam. Moje přítelkyně i já máme rádi svou přirozenou vůni i přirozenou vůni toho druhého. Všimněte te si, že hovořím o přirozené vůni, nikoliv o přirozeném zápachu.
b) spousta ceskych zen pouziva natolik silne parfemy (vetsinou se k nim i vune nehodi) ze mi to vadi. Nevaham to oznacit za chemicky zapach
c) u českých dělníků nebo mužů ze sociálně slabších vrstev je zápach dán typem stravy a také často páchne jejich oblečení.
Tělesný pot Itala na lehkých plodech moře a těstovinách nebo Japonce na syrové rybě voni jinak.
Pokud chcete vonet, myjte se, pouzivejte lehke parfemy a zmente stravu