Pro osamocenou rodinu uprostřed anonymní betonové masy je to opravdu složité, to Vám nikdo vyčítat nemůže.
Musí to tak ale skutečně zůstat a nemůžeme své životní prostředí změnit? Není lepší umřít obklopen rodinou, než dožívat na přístrojích?
Není to lehké rozhodování a bylo by příliš snadné někoho odsoudit, protože prostě dnes má v tomto ohledu málo lidí doopravdy na výběr.
Faktem je, že generace dnešní čtyřicátníku by si měla být tohoto vědoma, protože jejich osud je v jejich rukou. Já osobně chci umřít pod hruškou co jsem si zasadil a ne v podělané nemocniční posteli. Každý by měl mít přinejmenším alespoň možnost volby.
Musím se kvůli tomu také svléknout a nafotit kalendář, nebo o smrti dnešní cool lidské zdroje začnou konečně přemýšlet? Jestli je něco jisté, tak to, že čeká každého z nás, tak bychom se na ni snad mohli připravit a to může znamenat i "vytvořit svět, kde rodiny a komunity mají čas pečovat o své staré a umírající". A jsem si jist, že v takovém světě by fungovala lépe i celá řada dalších společenských funkcí.