Názory k článku Muž, který miluje příliš mnoho. Ženám neimponuje

by mě zajímalo jak dlouho je autor ve vztahu k partnerce či partnerovi.
Článku je věrný léta .

Zajímavý článek a zajímavý názor. Jen mě tak napadlo, jestli není problém jen a jen v sebevědomí. Pokud muž, ale i žena, trpí nedostatkem sebevědomí, bývá sklon z závislosti a partnerovi přeci daleko silnější a naopak, prací na sobě a zvyšováním sebevědomí a sebedůvěry oběcně lze vztah závislosti i výrazně omezit. Pokud si nevážím sám sebe, pak mám strach, že si mě neváží ani ten druhý a pokud si mě neváží, mohl by mě opustit, což mě vede k přesvědčení, že musím udělat vše proto, aby k tomu nedošlo...protože co jsem bez toho druhého? Ostatně je to i schéma uvažování manipulativního partnera, partnera násilníka... A taky mi tam trochu chybí podpora dominantního partnera, zejména jeho/její podpora v partnerově prožívání a upevňování závislosti. Říci, že zenu náraz na 3S partnera ospravědlňuje k jeho opuštění je maličko lacinné. Tedy v případě, že se buď ani nepokusila partnerovi sdělit, že je 3S, resp. co jí na jeho chování vadí a odpuzuje, nebo a to je horší, že si ho k 3S sama vychovala (ačkoliv tam určitá predispozice byla, tak ani predispozice ke schyzofrenii neznamená, že atér 100% skončí ve svěrací kazajce a záleží na tom, zda se najde dost intentivní spouštěč). Házení můžů do pytle 3S je pak stejně černobílé vidění světa (a mezilidských vztahů), jako odsuzování žen, které je opouštějí. A mně se zdá, že máme stále sklony neposuzovat celý systém, ale jen jedno jeho ozubené kolečko.
A závěrem upozornění na jeden možný protimluv - muži zůstávající na mateřských jsou úplně nejvíc právě ti 3S. Ti, kteří jsou ženami opouštěni, protože nejen že pořádně ani nevyčistí studnu (o protažení jiných trubek ani nemluvě), ale hlavně ztrácí punc mužnosti. Tudíž s tím hodnocením mužské mateřské opravdu opatrně.

K tomu závěru: osobní zkušenost nemám, ale v okolí vidím, že je to tak. Ona těžko posoudí, jak (špatně) studnu vyčistil, neposoudíme to takhle podle článku my dva, ale v určitém okamžiku začne být všechno špatně. Takže proč by studna měly být výjimkou?

Což mi připomíná, že jsem vlastně nenašel poentu článku. Je špatně se snažit, s nadsázkou"ve všem" vyhovět? Skoro to tak vypadá, ale článek to výslovně neříká. Takže spíše jde o klasické "oblečená neoblečená, obutá neobutá". Ale ani to v článku není.

Kamarád na mateřské je ten případ, podle článku by šel zařadit jako 3S, ale není jím. Jde o to, že ta jeho se chová podle vzoru pohádky "rybářova žena". On měl, má, dnes i zpětně viděno dvě možnosti. Buď nebude 3S (jak je v článku definovaný)... ale potom se manželství rychle rozpadne, což nechtěl kvůli dětem. Anebo ustoupí, ustoupí... a ještě se nerozvedl, ale není pochyb co bude. No a vzor pro děti? Muž na mateřské to není, to vidím. Otázka je, co by bylo lepší, a jestli by to bylo lepší. Jsem si jistý, že nic. Ústupek? Slabost. Neustoupíš? Konflikt. Takže zase oboje špatně.

Pan Novák to nezmiňuje, ale ona bude podstata někde úplně jinde. Pan Novák chtěl jen napsat článek o jednom ozubeném kolečku. Kultivovaně, ale to je tak všechno. Ostatně ta představa, že člověk se nějak narodí, potom je tu jeho otec (ještě tak děda), a potom už ani zmínka o tom, že by se ženská chlap ve vztahu, dlouhém roky, desítky let, ovlivňovali, je chybná. Jen si to uvědomit, co v článku je.

Článek popisuje situaci. To je pointa. Nedává návod, jak situaci řešit.

Jen bych doplnil své pozorování: člověk si mnohem více váží toho, co si sám vybojoval, než toho, co dostal zdarma. Pracuji v převážně ženském kolektivu a co jsem tak viděl a slyšel, tak ženy "já toho blba už měsíc přemlouvám, že je potřeba XY" působí šťastněji, než ty "já přijdu domu a už je uklizeno a navařeno". Důvod neznám, klidně to může být jen tím, že když chlap občas působí problémy, tak je o čem mluvit. O hodném chlapovi se moc povídat nedá a chlubit se dárky také brzo omrzí. Oproti tomu téma "a už tu poličku konečně přidělal na zeď?" je poměrně v(d)ěčné a končí přesně tak, jak to mají ženy rády: "všichni chlapi jsou stejní!"

Zkrátka, je fajn čas od času vidět ženu, jak na vás vyčítavě kouká a říká "no nejsi ty chlap?"

A co se vašeho kamaráda týká, tak je fakt, že ne každý se s každým snese. Oheň a voda spolu nevydrží. Pak buď jeden ustoupí a rezignuje, nebo oba bojují. Třetí možnost je rozchod. Volba je na nich.

Musím opravit: Článek nepopisuje je situaci, článek popisuje střípek situace, bez kontextu.

Nikoli, žádný oheň a voda. Dříve se ve všem dohodli, dnes je ona nespokojená a má pocit, že musí být ve všem po jejím. Asi ne proto, že by si myslela, že to tak bude lepší, ale proto že se přestala krotit, rozhodla se že vztah nechce udržet. Proto to, asi ne vědomě, žene do konfliktu.* A jsou to stále ti samí lidé. Volba není na nich, ale na ní, a ona se rozhodla už dávno. Byť asi ne vědomě.

Jinak souhlasím, že si váží víc toho, co je drahé (musí si vybojovat). Jak říkal kolega, když jim to dáš lacino, přátelská cena ze známosti, tak oni si toho nebudou vážit.

* Ona už vztah nechce, ale nahlas to neřekne, nejspíše si to ani sama pro sebe nepřipustí. Prostě jen na ten vztah kašle (A tím i na děti, a jistě ne úmyslně, prostě si to jen před sebou nepřizná)... Otázka potom je, kdo je ten S. Ona, která si to ani sama vědomě nepřipustí, která neřekne už nechci, končím? Nebo on, který si to také nechce příliš nahlas připustit, byť podvědomě už také ví, a také neřekne nahlas končíme?

"A co se vašeho kamaráda týká, tak je fakt, že ne každý se s každým snese. "
Jistěééé. Žijí spolu 10+ let, mají dvě děti, a najednou se ne každý s každým snese. To jsou kecy.

Článek je pravdivý a svým způsobem smutný.

Jde si i zafilozofovat. Třeba, je dobrotivost člověka průvodním znakem slabosti? A nebo je slabost průvodním znakem dobrotivosti?

Ve chvíli kdy je ženou lépe hodnocenný hajzl než hodný slaboch (a nebo opačně, viz otázka nahoře), je něco děsivě špatně. A že s lidma něco děsivě špatně je je opravdu zjevné když tak ten svět a společnost sleduji.

A ta část o sexuální nevynalézavos­ti,...nebudu rozebírat, máme rovný práva, může s něčím přijít i ženská.

A jít na mateřskou dovolenou jako chlap? :D ne díky, to opravdu nikdy, zas takovou kurvičkou nejsem.

Mňo mít hodného chlapa je prima, ale mít doma slabocha není prima. Zažila jsem tento typ vztahu a chybí mi tu ještě jedna vlastnost 3S muže. Vastně je možná zahrnuta v tom slově slaboch. Tenhle muž bývá také velmi nerozhodný. Hovory typu "miláčku, na co máš dnes chuť?" "Nevím, to je jedno, něco vymysli." na denním pořádku. Ráno vstane a "chci jet na ten výlet?" WTF? Chlapa dělá čin! Typicky i ten příklad se studnou. Nejde o to, že si našel článek, jak to udělat, a udělal to špatně. Jde o to, že to nejdřív provází měsíc řečí typu "musím vyčistit tu studnu, vyčistím tu studnu, zítra už fakt musím udělat tu studnu," následuje měsíc řečí "už mám zjištěno, jak na tu studnu" a "zítra už jdu vážně na tu studnu," a po chabém pokusu o čin následuje měsíc samochvály, jak pašácky vypucoval tu studnu. Chlap, který impounje, si pozjišťuje informace v tichosti a jednoho dne se prostě zvedne a udělá to. Bez keců.

No, ona je "definice" slabošství dost ošidná. Považte, pokud máte doma chlapa, který s na všechno ptá (pojedeme na výlet? A kam by se ti to líbilo? Nebo ne? Tak nepojedeme? Nebo...tak...mi­láčku, řekni mi, co bys chtěla...), máte dvě možnosti: buď na ty otázky dokolečka odpovídat a pořád myslet za něj a postupem času už ani neodpovídat a dost možná začím myslet na někoho jiného (nebo raději už na nikoho), nebo mu říct, čím a jak Vás vytáčí. Sdělit někomu, že se chová jako slaboch, chce odvahu (a taky trochu taktu). Přijmout takovou kritiku a zapracovat na sobě chce ovšem odvahu nemenší a taky spoustu a spoustu práce a..tohle bude asi drsné...podporu a pochopení ze strany partnera. Problémem slabých partnerů (obecně, protože to se zdaleka netýká jen mužů) je absence sebevědomí, sebeúcty a neschopnost pracovat se sebou a svými pocity. Vy ho v tom můžete nechat vymáchat a pak se na něj vykašlat (a opačně to může udělat muž své příliš závislé partnerce...čímž svoje partnery rozsekáme na maděru, zejména pokud jim ani nevysvětlíme, proč jdeme o dům dál), nebo se pokusit sebrat svou odvahu, vyjít s kůží na trh a pokud z druhé strany nenastane žádná snaha o odezvu, případně bude odezvou obvinění Vás, že za to můžete (nebo vůbec zůstane jen u keců), pak Vám nezbývá, než partnera rozsekat na maděru rozchodem (což je asi poslední lekce, kterou mu můžete v partnerství poskytnou ta pokud si ji vezme k srdci a začne na sobě pracovat, pak asi i lekce nejdůležitější). On útěk od takového partnera není nepochopitelný, ale útěk bez předchozí nabídky pomoci, to už slabost je. Zejména pokud má partner svého partnera aspoň trochu rád.

Výraz "slaboch" má dva významy. Občas se to motá, protože se oba povahové rysy dost často vyskytují spolu.

Slaboch 1: nevýrazná osobnost, která ustupuje, neumí prosazovat vlastní názory, ustupuje, uhýbá. Prostě slabý člověk

Slaboch 2: manipuluje, vydírá, mstí se. Prostě používá nefér (slabošské) metody

Ale jak říkám, často mají lidé oba tyto rysy najednou. Neumí jednat ostře na rovinu a tak se uchylují k nefér metodám. Výsledkem je například bačkora, který se mstí. Existují ale i lidé, na které platí jen jedna z definic. Možná se častěji setkávám s arogantními blby, co používají manipulaci a vydírání (definice 2), než se slabým člověkem (definice 1), co se neuchyluje k podpásovkám.

S člověkem podle definice 1 se dá pracovat a vychovat. Člověku podle definice 2 je dobré se vyhnout.

Studna, to je jak ten vtip: Když jsem řekl, že to udělám, tak to udělám. A není třeba mi to dva roky pořád připomínat.

"Tenhle muž bývá také velmi nerozhodný. Hovory typu "miláčku, na co máš dnes chuť?" "Nevím, to je jedno, něco vymysli." na denním pořádku."
Je ještě možnost, že ona chce být naprosto dominantní, a zároveň není nic schopná vymyslet. Což není až tak vzácný případ. (Proč se ona ptá, a neřekne co chce? Máme přeci rovnoprávnost /ironie/.) Takže když mu všechny návrhy pokaždé zamítne, aby byla přeci dominantní, on rezignuje, a popadesáté už nic nevymýšlí.
Jen je otázka, jestli by jí ještě říkal miláčku.
Ono je ty věci nutno vidět ne jen jako izolovanou příhodu.

Lidé jsou divní, když žijí s člověkem který má na vše vyhraněné názory, nadávají protože je moc válcuje, když žijí s opakem, nadávají zase protože je málo válcuje.

To nevíte sama co uvařit? Víte snad co má rád tak proč se ho ptáte. A to platí opačně i pro muže, proč se ptáte toho druhého na info o něčem co organizujete vy, tak snad toho druhého pozorujete, znáte a podle toho uděláte nabídku, když se nebude líbit, pak se můžete ptát co teda chce.

Pozorovat můžete 100x, ale jakous takous jistotu, co má rád, dostanete, až když se partnera zeptáte, tedy komunikujete jinak než prostřednictvím doměnek, co si ten druhý asi myslí (navíc do těch doměnek stejně každý strká projekci toho, co si myslí on sám). Tohle v článku není a z toho důvodu je to tak, jak to tu někdo poznamenal - autor chtěl prostě jen napsat něco, co vypadá kultivovaně. Akorát to trochu postrádá vyváženost a alespoň nástin řešení.

"Ve chvíli kdy je ženou lépe hodnocenný hajzl než hodný slaboch"

Ne, ona je to spíše Gaussova křivka. Extrémy - chlap, co sám od sebe dělá domácí práce a chlap, co ženu zbije, když není kyselo správně kyselé - netáhnou. Nejlépe hodnocení jsou ti uprostřed. Kladou odpor. A když si něco prosadíte proti odporu, tak si toho více vážíte. Ale zároveň vám nijak zvlášť neubližují a obvykle a z velké části nakonec ustoupí, obzvláště když jsou argumenty dobré. Nemyslím si, že by to bylo nějak děsivě špatně. Žen, které chtějí být týrány, protože "chlap bitím vyjadřuje lásku", je jen pár. A jsou nemocné, není to normální. Bité ženy se spíše bojí utéct, než že by si toho chlapa nějak extra vážily.

A na mateřskou jako muž nemůžete. Můžete jít na rodičovskou. Znám ty případy z okolí jen dva. V prvním byl normální pracující muž a žena na vysoké manažerské pozici. Prostě rozhodla, že se do práce vrátí ihned po mateřské. Zda tam šlo o peníze nebo o strach ze ztráty vysoké pozice nevím. Faktem je, že ta paní má čtyřnásobný plat než její manžel a pracuje v oboru, kde je docela velká konkurence. Druhý případ je v zásadě podobný, akorát že tam ten kluk má nějaké zdravotní problémy a má některé práce zakázané (jízdu na vysokozdvižném vozíku, práci v noci apod.) Takže tam vím, že to bylo hlavně o penězích - z rodičovské a platu uklízeče by se žilo hůře, než z rodičovské a platu učitelky. Pokud vím, tak to v obou případech byla dohoda obou rodičů. Vaše "zas takovou kurvičkou nejsem" vypovídá více o vás (jaké důvody vás napadají jako první, viz pan Freud), než o rodičovské dovolené a důvodech, proč by na ní mohl jít muž.

Vycházel jsem z chápání takových mužů ženamy. Není pro ně většího podpantofláka než muže doma s děckem.

Člověk nesmí být moc hodný, no ne ? :)

Všiměte si faktu slabosti obou vámi ukázaných exemplářů. A pak si ještě jednou přečtěte článek :)