Zajímavý článek a zajímavý názor. Jen mě tak napadlo, jestli není problém jen a jen v sebevědomí. Pokud muž, ale i žena, trpí nedostatkem sebevědomí, bývá sklon z závislosti a partnerovi přeci daleko silnější a naopak, prací na sobě a zvyšováním sebevědomí a sebedůvěry oběcně lze vztah závislosti i výrazně omezit. Pokud si nevážím sám sebe, pak mám strach, že si mě neváží ani ten druhý a pokud si mě neváží, mohl by mě opustit, což mě vede k přesvědčení, že musím udělat vše proto, aby k tomu nedošlo...protože co jsem bez toho druhého? Ostatně je to i schéma uvažování manipulativního partnera, partnera násilníka... A taky mi tam trochu chybí podpora dominantního partnera, zejména jeho/její podpora v partnerově prožívání a upevňování závislosti. Říci, že zenu náraz na 3S partnera ospravědlňuje k jeho opuštění je maličko lacinné. Tedy v případě, že se buď ani nepokusila partnerovi sdělit, že je 3S, resp. co jí na jeho chování vadí a odpuzuje, nebo a to je horší, že si ho k 3S sama vychovala (ačkoliv tam určitá predispozice byla, tak ani predispozice ke schyzofrenii neznamená, že atér 100% skončí ve svěrací kazajce a záleží na tom, zda se najde dost intentivní spouštěč). Házení můžů do pytle 3S je pak stejně černobílé vidění světa (a mezilidských vztahů), jako odsuzování žen, které je opouštějí. A mně se zdá, že máme stále sklony neposuzovat celý systém, ale jen jedno jeho ozubené kolečko.
A závěrem upozornění na jeden možný protimluv - muži zůstávající na mateřských jsou úplně nejvíc právě ti 3S. Ti, kteří jsou ženami opouštěni, protože nejen že pořádně ani nevyčistí studnu (o protažení jiných trubek ani nemluvě), ale hlavně ztrácí punc mužnosti. Tudíž s tím hodnocením mužské mateřské opravdu opatrně.