Zajímavý článek a zajímavý názor. Jen mě tak napadlo, jestli není problém jen a jen v sebevědomí. Pokud muž, ale i žena, trpí nedostatkem sebevědomí, bývá sklon z závislosti a partnerovi přeci daleko silnější a naopak, prací na sobě a zvyšováním sebevědomí a sebedůvěry oběcně lze vztah závislosti i výrazně omezit. Pokud si nevážím sám sebe, pak mám strach, že si mě neváží ani ten druhý a pokud si mě neváží, mohl by mě opustit, což mě vede k přesvědčení, že musím udělat vše proto, aby k tomu nedošlo...protože co jsem bez toho druhého? Ostatně je to i schéma uvažování manipulativního partnera, partnera násilníka... A taky mi tam trochu chybí podpora dominantního partnera, zejména jeho/její podpora v partnerově prožívání a upevňování závislosti. Říci, že zenu náraz na 3S partnera ospravědlňuje k jeho opuštění je maličko lacinné. Tedy v případě, že se buď ani nepokusila partnerovi sdělit, že je 3S, resp. co jí na jeho chování vadí a odpuzuje, nebo a to je horší, že si ho k 3S sama vychovala (ačkoliv tam určitá predispozice byla, tak ani predispozice ke schyzofrenii neznamená, že atér 100% skončí ve svěrací kazajce a záleží na tom, zda se najde dost intentivní spouštěč). Házení můžů do pytle 3S je pak stejně černobílé vidění světa (a mezilidských vztahů), jako odsuzování žen, které je opouštějí. A mně se zdá, že máme stále sklony neposuzovat celý systém, ale jen jedno jeho ozubené kolečko.
A závěrem upozornění na jeden možný protimluv - muži zůstávající na mateřských jsou úplně nejvíc právě ti 3S. Ti, kteří jsou ženami opouštěni, protože nejen že pořádně ani nevyčistí studnu (o protažení jiných trubek ani nemluvě), ale hlavně ztrácí punc mužnosti. Tudíž s tím hodnocením mužské mateřské opravdu opatrně.
K tomu závěru: osobní zkušenost nemám, ale v okolí vidím, že je to tak. Ona těžko posoudí, jak (špatně) studnu vyčistil, neposoudíme to takhle podle článku my dva, ale v určitém okamžiku začne být všechno špatně. Takže proč by studna měly být výjimkou?
Což mi připomíná, že jsem vlastně nenašel poentu článku. Je špatně se snažit, s nadsázkou"ve všem" vyhovět? Skoro to tak vypadá, ale článek to výslovně neříká. Takže spíše jde o klasické "oblečená neoblečená, obutá neobutá". Ale ani to v článku není.
Kamarád na mateřské je ten případ, podle článku by šel zařadit jako 3S, ale není jím. Jde o to, že ta jeho se chová podle vzoru pohádky "rybářova žena". On měl, má, dnes i zpětně viděno dvě možnosti. Buď nebude 3S (jak je v článku definovaný)... ale potom se manželství rychle rozpadne, což nechtěl kvůli dětem. Anebo ustoupí, ustoupí... a ještě se nerozvedl, ale není pochyb co bude. No a vzor pro děti? Muž na mateřské to není, to vidím. Otázka je, co by bylo lepší, a jestli by to bylo lepší. Jsem si jistý, že nic. Ústupek? Slabost. Neustoupíš? Konflikt. Takže zase oboje špatně.
Pan Novák to nezmiňuje, ale ona bude podstata někde úplně jinde. Pan Novák chtěl jen napsat článek o jednom ozubeném kolečku. Kultivovaně, ale to je tak všechno. Ostatně ta představa, že člověk se nějak narodí, potom je tu jeho otec (ještě tak děda), a potom už ani zmínka o tom, že by se ženská chlap ve vztahu, dlouhém roky, desítky let, ovlivňovali, je chybná. Jen si to uvědomit, co v článku je.
Článek popisuje situaci. To je pointa. Nedává návod, jak situaci řešit.
Jen bych doplnil své pozorování: člověk si mnohem více váží toho, co si sám vybojoval, než toho, co dostal zdarma. Pracuji v převážně ženském kolektivu a co jsem tak viděl a slyšel, tak ženy "já toho blba už měsíc přemlouvám, že je potřeba XY" působí šťastněji, než ty "já přijdu domu a už je uklizeno a navařeno". Důvod neznám, klidně to může být jen tím, že když chlap občas působí problémy, tak je o čem mluvit. O hodném chlapovi se moc povídat nedá a chlubit se dárky také brzo omrzí. Oproti tomu téma "a už tu poličku konečně přidělal na zeď?" je poměrně v(d)ěčné a končí přesně tak, jak to mají ženy rády: "všichni chlapi jsou stejní!"
Zkrátka, je fajn čas od času vidět ženu, jak na vás vyčítavě kouká a říká "no nejsi ty chlap?"
A co se vašeho kamaráda týká, tak je fakt, že ne každý se s každým snese. Oheň a voda spolu nevydrží. Pak buď jeden ustoupí a rezignuje, nebo oba bojují. Třetí možnost je rozchod. Volba je na nich.
Musím opravit: Článek nepopisuje je situaci, článek popisuje střípek situace, bez kontextu.
Nikoli, žádný oheň a voda. Dříve se ve všem dohodli, dnes je ona nespokojená a má pocit, že musí být ve všem po jejím. Asi ne proto, že by si myslela, že to tak bude lepší, ale proto že se přestala krotit, rozhodla se že vztah nechce udržet. Proto to, asi ne vědomě, žene do konfliktu.* A jsou to stále ti samí lidé. Volba není na nich, ale na ní, a ona se rozhodla už dávno. Byť asi ne vědomě.
Jinak souhlasím, že si váží víc toho, co je drahé (musí si vybojovat). Jak říkal kolega, když jim to dáš lacino, přátelská cena ze známosti, tak oni si toho nebudou vážit.
* Ona už vztah nechce, ale nahlas to neřekne, nejspíše si to ani sama pro sebe nepřipustí. Prostě jen na ten vztah kašle (A tím i na děti, a jistě ne úmyslně, prostě si to jen před sebou nepřizná)... Otázka potom je, kdo je ten S. Ona, která si to ani sama vědomě nepřipustí, která neřekne už nechci, končím? Nebo on, který si to také nechce příliš nahlas připustit, byť podvědomě už také ví, a také neřekne nahlas končíme?
"A co se vašeho kamaráda týká, tak je fakt, že ne každý se s každým snese. "
Jistěééé. Žijí spolu 10+ let, mají dvě děti, a najednou se ne každý s každým snese. To jsou kecy.
ČLÁNKY DO MAILU