Vlákno názorů k článku Muž, který miluje příliš mnoho. Ženám neimponuje od Shit On Wheels - Článek je pravdivý a svým způsobem smutný. Jde si...

Článek je pravdivý a svým způsobem smutný.

Jde si i zafilozofovat. Třeba, je dobrotivost člověka průvodním znakem slabosti? A nebo je slabost průvodním znakem dobrotivosti?

Ve chvíli kdy je ženou lépe hodnocenný hajzl než hodný slaboch (a nebo opačně, viz otázka nahoře), je něco děsivě špatně. A že s lidma něco děsivě špatně je je opravdu zjevné když tak ten svět a společnost sleduji.

A ta část o sexuální nevynalézavos­ti,...nebudu rozebírat, máme rovný práva, může s něčím přijít i ženská.

A jít na mateřskou dovolenou jako chlap? :D ne díky, to opravdu nikdy, zas takovou kurvičkou nejsem.

Mňo mít hodného chlapa je prima, ale mít doma slabocha není prima. Zažila jsem tento typ vztahu a chybí mi tu ještě jedna vlastnost 3S muže. Vastně je možná zahrnuta v tom slově slaboch. Tenhle muž bývá také velmi nerozhodný. Hovory typu "miláčku, na co máš dnes chuť?" "Nevím, to je jedno, něco vymysli." na denním pořádku. Ráno vstane a "chci jet na ten výlet?" WTF? Chlapa dělá čin! Typicky i ten příklad se studnou. Nejde o to, že si našel článek, jak to udělat, a udělal to špatně. Jde o to, že to nejdřív provází měsíc řečí typu "musím vyčistit tu studnu, vyčistím tu studnu, zítra už fakt musím udělat tu studnu," následuje měsíc řečí "už mám zjištěno, jak na tu studnu" a "zítra už jdu vážně na tu studnu," a po chabém pokusu o čin následuje měsíc samochvály, jak pašácky vypucoval tu studnu. Chlap, který impounje, si pozjišťuje informace v tichosti a jednoho dne se prostě zvedne a udělá to. Bez keců.

No, ona je "definice" slabošství dost ošidná. Považte, pokud máte doma chlapa, který s na všechno ptá (pojedeme na výlet? A kam by se ti to líbilo? Nebo ne? Tak nepojedeme? Nebo...tak...mi­láčku, řekni mi, co bys chtěla...), máte dvě možnosti: buď na ty otázky dokolečka odpovídat a pořád myslet za něj a postupem času už ani neodpovídat a dost možná začím myslet na někoho jiného (nebo raději už na nikoho), nebo mu říct, čím a jak Vás vytáčí. Sdělit někomu, že se chová jako slaboch, chce odvahu (a taky trochu taktu). Přijmout takovou kritiku a zapracovat na sobě chce ovšem odvahu nemenší a taky spoustu a spoustu práce a..tohle bude asi drsné...podporu a pochopení ze strany partnera. Problémem slabých partnerů (obecně, protože to se zdaleka netýká jen mužů) je absence sebevědomí, sebeúcty a neschopnost pracovat se sebou a svými pocity. Vy ho v tom můžete nechat vymáchat a pak se na něj vykašlat (a opačně to může udělat muž své příliš závislé partnerce...čímž svoje partnery rozsekáme na maděru, zejména pokud jim ani nevysvětlíme, proč jdeme o dům dál), nebo se pokusit sebrat svou odvahu, vyjít s kůží na trh a pokud z druhé strany nenastane žádná snaha o odezvu, případně bude odezvou obvinění Vás, že za to můžete (nebo vůbec zůstane jen u keců), pak Vám nezbývá, než partnera rozsekat na maděru rozchodem (což je asi poslední lekce, kterou mu můžete v partnerství poskytnou ta pokud si ji vezme k srdci a začne na sobě pracovat, pak asi i lekce nejdůležitější). On útěk od takového partnera není nepochopitelný, ale útěk bez předchozí nabídky pomoci, to už slabost je. Zejména pokud má partner svého partnera aspoň trochu rád.

Výraz "slaboch" má dva významy. Občas se to motá, protože se oba povahové rysy dost často vyskytují spolu.

Slaboch 1: nevýrazná osobnost, která ustupuje, neumí prosazovat vlastní názory, ustupuje, uhýbá. Prostě slabý člověk

Slaboch 2: manipuluje, vydírá, mstí se. Prostě používá nefér (slabošské) metody

Ale jak říkám, často mají lidé oba tyto rysy najednou. Neumí jednat ostře na rovinu a tak se uchylují k nefér metodám. Výsledkem je například bačkora, který se mstí. Existují ale i lidé, na které platí jen jedna z definic. Možná se častěji setkávám s arogantními blby, co používají manipulaci a vydírání (definice 2), než se slabým člověkem (definice 1), co se neuchyluje k podpásovkám.

S člověkem podle definice 1 se dá pracovat a vychovat. Člověku podle definice 2 je dobré se vyhnout.

Studna, to je jak ten vtip: Když jsem řekl, že to udělám, tak to udělám. A není třeba mi to dva roky pořád připomínat.

"Tenhle muž bývá také velmi nerozhodný. Hovory typu "miláčku, na co máš dnes chuť?" "Nevím, to je jedno, něco vymysli." na denním pořádku."
Je ještě možnost, že ona chce být naprosto dominantní, a zároveň není nic schopná vymyslet. Což není až tak vzácný případ. (Proč se ona ptá, a neřekne co chce? Máme přeci rovnoprávnost /ironie/.) Takže když mu všechny návrhy pokaždé zamítne, aby byla přeci dominantní, on rezignuje, a popadesáté už nic nevymýšlí.
Jen je otázka, jestli by jí ještě říkal miláčku.
Ono je ty věci nutno vidět ne jen jako izolovanou příhodu.

Lidé jsou divní, když žijí s člověkem který má na vše vyhraněné názory, nadávají protože je moc válcuje, když žijí s opakem, nadávají zase protože je málo válcuje.

To nevíte sama co uvařit? Víte snad co má rád tak proč se ho ptáte. A to platí opačně i pro muže, proč se ptáte toho druhého na info o něčem co organizujete vy, tak snad toho druhého pozorujete, znáte a podle toho uděláte nabídku, když se nebude líbit, pak se můžete ptát co teda chce.

Pozorovat můžete 100x, ale jakous takous jistotu, co má rád, dostanete, až když se partnera zeptáte, tedy komunikujete jinak než prostřednictvím doměnek, co si ten druhý asi myslí (navíc do těch doměnek stejně každý strká projekci toho, co si myslí on sám). Tohle v článku není a z toho důvodu je to tak, jak to tu někdo poznamenal - autor chtěl prostě jen napsat něco, co vypadá kultivovaně. Akorát to trochu postrádá vyváženost a alespoň nástin řešení.

"Ve chvíli kdy je ženou lépe hodnocenný hajzl než hodný slaboch"

Ne, ona je to spíše Gaussova křivka. Extrémy - chlap, co sám od sebe dělá domácí práce a chlap, co ženu zbije, když není kyselo správně kyselé - netáhnou. Nejlépe hodnocení jsou ti uprostřed. Kladou odpor. A když si něco prosadíte proti odporu, tak si toho více vážíte. Ale zároveň vám nijak zvlášť neubližují a obvykle a z velké části nakonec ustoupí, obzvláště když jsou argumenty dobré. Nemyslím si, že by to bylo nějak děsivě špatně. Žen, které chtějí být týrány, protože "chlap bitím vyjadřuje lásku", je jen pár. A jsou nemocné, není to normální. Bité ženy se spíše bojí utéct, než že by si toho chlapa nějak extra vážily.

A na mateřskou jako muž nemůžete. Můžete jít na rodičovskou. Znám ty případy z okolí jen dva. V prvním byl normální pracující muž a žena na vysoké manažerské pozici. Prostě rozhodla, že se do práce vrátí ihned po mateřské. Zda tam šlo o peníze nebo o strach ze ztráty vysoké pozice nevím. Faktem je, že ta paní má čtyřnásobný plat než její manžel a pracuje v oboru, kde je docela velká konkurence. Druhý případ je v zásadě podobný, akorát že tam ten kluk má nějaké zdravotní problémy a má některé práce zakázané (jízdu na vysokozdvižném vozíku, práci v noci apod.) Takže tam vím, že to bylo hlavně o penězích - z rodičovské a platu uklízeče by se žilo hůře, než z rodičovské a platu učitelky. Pokud vím, tak to v obou případech byla dohoda obou rodičů. Vaše "zas takovou kurvičkou nejsem" vypovídá více o vás (jaké důvody vás napadají jako první, viz pan Freud), než o rodičovské dovolené a důvodech, proč by na ní mohl jít muž.

Vycházel jsem z chápání takových mužů ženamy. Není pro ně většího podpantofláka než muže doma s děckem.

Člověk nesmí být moc hodný, no ne ? :)

Všiměte si faktu slabosti obou vámi ukázaných exemplářů. A pak si ještě jednou přečtěte článek :)