Rodina a vztahy-vztahy a sex-dítě-svatba
Kdy vlastně může dítě rozvrátit vztah?
Když nepřichází, když nečekaně přichází, když odchází, dítě postižené, dítě nevlastní. Když jsem od muže, který je v očekávání, dostala otázku, jestli může dítě způsobit rozpad vztahu, dost mě to překvapilo, protože málokdo takto přemýšlí dopředu. Žena si vybírá přece toho nejlepšího partnera, který bude dost silný a zajistí budoucí rodinu, bude to ideální otec jejích dětí. Muž je zase spokojený, pokud najde v ženě tu nejlepší hospodyni, milenku a matku budoucích dětí. Manželstvím nebo partnerstvím uzavíráme jakousi dohodu, že spolu chceme žít, chceme založit rodinu.
Ale pozor, něco jiného je, pokud jeden z partnerů dítě nechce. Ten druhý by to měl respektovat a neříkat si, že svůj názor určitě změní, až bude ten malý uzlíček držet v náručí. Takový partner odchází mnohdy ještě dřív, než se dítě narodí. Takže pokud vaším životním cílem je dům plný dětí, měli byste z tohoto vztahu vycouvat. Ale ještě předtím byste si měli popovídat, jaké jsou důvody nechtěného rodičovství. Ty se většinou nacházejí v dětství a souvisejí s našimi vzory, tedy rodiči nebo třeba i sourozenci. Pokud ale oba chtějí jednou založit rodinu, těší se na děti, potomci jsou vyvrcholením jejich života, pak si otázky typu jestli dítě může dítě narušit vztah nepokládají, a to ani v případě, že vidí několik příkladů mezi svými přáteli.
Těhotenství
Když žena otěhotní, je z toho překvapen nejen muž, ale i sama žena. Naskočí jim oběma otázky, jestli to zvládnou, jestli budou dobrými rodiči, ale na nový přírůstek se zpravidla těší. Těhotenství, které trvá devět měsíců, dává dostatečně dlouhý prostor zvyknout si na novou roli v životě. Už během těhotenství ale může dojít k situaci, která nastává po narození dítěte, že žena začne dávat přednost svému nenarozenému dítěti před partnerem. Může odmítnout milování a nemluví o ničem jiném, než o dítěti.
Porod
Pokud je tatínek u porodu, může si od své partnerky vyslechnout v té nejvypjatější chvíli slova jako: Cos mi to udělal, Vidíš, jak trpím, nebo Nemluv na mě, nesnáším tě. Po porodu je všechno jako dřív, je to opět ta úžasná žena, kterou jste si vzal, ale stejně by vás zajímalo, co tím myslela… Nejednomu muži se po tom, co u porodu viděl, stalo, že ženský pohlavní orgán začal vnímat jen jako nástroj na plození dětí a nebyl se schopen později s partnerkou milovat.
A miminko je konečně na světě
Teď už konečně máme to, co jsme si tak přáli, konečně budeme šťastni. A je to tak? Skutečně k nám přichází velké štěstí, nebo je realita jiná? I když si o mateřství přečteme hory knih, máme za sebou kurzy rodičovství, nikdo z nás na mateřství skutečně připraven není. A jsme překvapeni a hledáme příčiny, co se stalo. Zatímco maminka zápasí s hormonálními výkyvy, kojením, manipulací s kojencem a nevyspáním, tatínek se dva dny neukáže, protože dítě se přece musí pořádně zapít, aby bylo zdravé. Po čtyřech dnech pobytu v porodnici přichází maminka s děťátkem domů. A co vy pánové, jsou všechny postýlky, poličky a komody sešroubované a na svém místě, kde si to maminka před porodem přála mít? A co vy, babičky, vzaly jste si čtrnáct dní dovolené v práci, abyste novopečené mamince pomohly? A tchyně, nepřicházíte s prvními radami, jak nechat miminko spát v postýlce a ne ve velké posteli a kojit jen jednou za tři hodiny, a jak v noci moc nechovat, aby si to maličký tolik nezvykalo?
Šestinedělí by mělo znamenat šest neděl klidu. Mamince by se mělo dostat toho největšího pohodlí – pomoc s úklidem, vařením, procházkou s kočárkem, milované osoby na blízku. Ale i tatínek potřebuje psychickou podporu. Mnohá manželství prý prožívají po narození jednu z největších životních krizí. Partneři začínají mít problémy v sexuálním životě, ochabuje vzájemná pozornost a náklonnost. Pozornost se teď upíná k tomu malému ubrečenému uzlíčku, který potřebuje pohodlí a pozornost 24 hodin denně. A pro partnera nezbývá energie ani čas pro intimní chvíle nebo chvíle ve dvou.
Všechno by měl vyřešit čas. Miminko si zajede určitý režim, maminka se po šestinedělí vyrovná s fyzickými a psychickými změnami a tatínek se průběžně zaučí, jak pečovat o miminko a podat pomocnou ruku při koupání miminka, při přebalování, může si vzít miminko na procházku nebo uvaří dobrý oběd nebo večeři. Pokud se to nedaří nikomu nebo jen někomu z nich, obraťte se bez ostychu na lékaře. Rady hledejte u pediatra, psychologa nebo u zkušenějších kamarádek a kamarádů.
A co dál? Celý život budete svého potomka vychovávat. Máte stejné názory na výchovu dítěte? Je z vás někdo přísný a jiný dává přednost volnější výchově? To je zdroj dalších vzájemných konfliktů. Proč váš partner je tak na dítě přísný, nebo naopak, proč se ho zastává a vy jste „hysterka, která se jen válí doma“, zatímco muž musí vydělávat peníze. Večer přijde unavený domů a vy mu dáte dítě do náručí, aby si ho „taky užil“. Ale on by raději teplou večeři, noviny a klid u večerních zpráv. A když to nejde, tak na přímý přenos fotbalového utkání pospíchá do hospody za kamarády. Ale nejde jen o to, jestli z domu odchází za kamarády, taky jde třeba o to, jestli v práci musí zůstávat tak dlouho do večera, jestli ty náhle časté služební cesty jsou nutné a jestli by to nemohli vzít svobodní kolegové, kteří se nemusí věnovat své mladé rodině? Poznáváte ještě svého partnera, který byl před svatbou tak milý, pozorný a měl na vás vždycky dostatek času?
Už si začínáte říkat, že na vás jako milence nezáleží, stejně máte ještě co dělat se sebou samotnou a s dítětem, ale aspoň kdyby se muž trochu věnoval svému potomkovi, který zná svého tatínka spíše z fotek? Začínáte vzpomínat na svoje dětství a říkat si: Pomáhal vůbec táta mámě? Už jste šla za ní, popovídaly jste si o tom, jak to zvládala vaše maminka? Pomohlo vám, když vám řekla, že se taky nepřetrhl, že na všechno byla sama? A přesto byl pro vás táta ten hodnější a úžasnější, když s vámi ztratil chvilku?
Pokud máte pocit, že se vám vaši úlohu rodiče nedaří plnit, že to nezvládáte, že jste si to takhle nepředstavovali, mluvte spolu. Nenechávejte to zajít až tak daleko, že spolu nebudete schopni komunikovat. Když se vám nebude cokoli zdát, ptejte se, nenechávejte to na později, neomlouvejte to nedostatkem času, nenamlouvejte si, že se to později zlepší. Nezlepší a problémy se budou jenom prohlubovat.
Manželství ani rodičovství není procházka růžovým sadem. Rozvod je ale krajním řešením. Pokud se přece jenom na něm dohodnete, začíná další etapa vztahu mezi vámi, i když vám už na něm nezáleží. Svého partnera začnete nenávidět, začnete proti němu štvát i děti, nebo se naopak rozvodem mohou vaše vztahy vylepšit a budete si rozumět daleko lépe než v manželství. Nabourat váš vztah může nová rodina s novým partnerem, kdy na sebe začnete žárlit. Nový partner si musí uvědomit, že si nevzal jen vás, ale musí přijmout i děti z vašeho předešlého vztahu. Soužití se tím také neobejde bez komplikací, záleží na věku a počtu dětí, na tom, jak se o ně jejich skutečný rodič stará. A do toho přichází vaše společné dítě a jsme zase tam, kde jsme začínali.