Vlákno názorů k článku Může za anorexii máma a za bulimii táta? od Pavel - Každopádně je to duševní porucha. A je zajímavé,...

Každopádně je to duševní porucha. A je zajímavé, že jsem o tom třeba za totáče nikdy neslyšel. Je to tedy nemoc na bázi nekritického sledování módních a jiných pochybných spotřebních trendů. A podle mého názoru to není o genetice, ale spíše o inteligenci. Zdravý, sebevědomý jedinec s rozumnými zájmy včetně třeba sportu a nebo nějakého koníčka tuto pochybnou chorobu nikdy nemůže dostat. A dál to asi komentovat nemá noc cenu. Snad jenom to, že anorektičku jsem nikdy na vlastní oči neviděl, ale obézních (a horších) jedinců zde tedy nejen (a hlavně) ženského pohlaví je všude velmi mnoho. Nebylo by lepší napsat něco o obezitě? Na tu umírají desítky tisíc lidí ročně, na anorexii pouze pár.

Popisovat obezitu v dnesni supermarketove dobe- to bychom se museli dotknout nedotknutelneho Velkeho Byznysu. Viz vice http://www.zdravapotravina.cz/clanky-o-jidle-potravinach-a-zdrave-vyzive/sila-trojice-sul-cukr-a-tuk-clanek

Dobry den, dekujeme, budeme se tesit.

Ok, zcela souhlasím a respektuji. Ale zároveň se držím svého názoru viz. výše. Na obezitu a její projevy, mezi které spadá do značné míry třeba i ischemická choroba, infarkty, cukrovka, vyšší tlak a ano, do určité míry i rakovina - umírají ročně statisíce. A já osobně kromě reklamních bloků jsem skutečně nikdy nikde živou anorektičku neviděl. Těch tisíc bych viděl osobně nadneseně, ale nevím, možná ano. Ale i tak, je to v řádovém poměru minimálně 1:100 v neslavný prospěch obezity.

A já si jsem velmi jistá, že jste jich viděl desítky, jen Vás to prostě nenapadlo. Poruchu příjmu potravy jsem před mnoha lety měla a ani mí rodiče s kterými jsem bydlela ani nejbližší kamarádky si toho nevšimli. A vlastně ani já jsem o tom tehdy nevěděla, protože v té době se o tom prostě nemluvilo. A rozhodně se nejedná o hloupé holky bez zájmů, ale třeba takové, které jsou naopak ambiciozní a touha mít dobrou postavu je pro ně důležitá, akorát si jaksi nevšimnou, že se to nějak zvrtlo.

Omlouvám se, neznám vás, ale skutečně si stojím za svým názorem. Dokonce jsem četl, že už i u mužů se tato choroba vyskytuje. Ale skutečně si nedovedu představit silného jedince, se zdravým přístupem k životu s rozumnými zájmy, jak blbne s touto chorobou. Já třeba zcela plánovitě ignoruji jakékoli módní trendy a nemám příliš v lásce ambiciózní lidi. Většina z nich, co znám, jsou spíše ambiciózní parchanti poctivé práce se štítící. Prostě, když mám hlad, jdu se najít. Když mám chuť na bůček, tak si ho dám a nikdo a nic na světě, tím méně z reklam, mě nedokáže od toho odradit. V tomto já vidím svobodu ducha. Nesnáším nátlak marketingu a podobných blbostí. Ale uznávám, že se může najít možná i nemalá skupina lidí, co podlehnou. Nikoho z nich ovšem neznám osobně.

Pavle ani nevíte jak moc bych si přála, aby jste měl pravdu.Bohužel po tom co teď prožívám s Váma opravdu souhlasit nemohu. Má dcera je vysoce inteligentní člověk. Základní i střední školu prošla s vyznamenáním, teď je přijatá na vysokou školu a i přes její inteligenci a zájem o sport se z ní stala anorektička. Bohužel k tomuto stačila puberta, pár nemístných poznámek od lidí kteří by radši měli mlčet a problém byl na světě. Nepomohlo ani to, že jsem jí pořád dokola opakovala, že má postavu naprosto normální. Kdysi bych s Vaším názorem souhlasila, bohužel teď už vím co to anorexie je a že může postihnout i zdravého a inteligentního člověka.