Nedávno jsem se po dlouhé době viděl se známým, který už má dvě děti. Nemohl jsem si nepovšimnout, jak se změnil. Je mírnější, což je v jeho případě dobře, protože měl sklony chovat se agresivně. Taky s ním ale už není taková sranda, jaká bývala dřív. Proměnu dobře vystihuje pejorativní označení „fotr“. Čím to je? Mohli byste navrhnout zmoudření, tíhu zodpovědnosti, zrání osobnosti, a podobně. Jednodušší vysvětlení je ale pokles hladiny testosteronu.
Nejméně testosteronu má ženatý otec
Jev je vědcům znám od devadesátých let minulého století. Před osmnácti lety si Američané Allan Mazur a Joel Michalek všiml, že ženatí váleční veteráni mají nižší hodnoty hormonu než svobodní. Jejich výsledky později potvrdily dva další nezávislé vědecké týmy. Ve studii pensylvánské univerzity měli muži s vyšší hladinou testosteronu menší pravděpodobnost, že uzavřou manželství. Pokud byli už ženatí, častěji se rozváděli. Později vyšlo najevo, že ještě více než manželství snižuje hladinu testosteronu otcovství.
Přečtěte si: Řekni, kde ti chlapi jsou?
Co proměnu osobnosti řídí? Ovlivňuje ji chemická komunikace mezi partnery, případně mezi otci a dětmi? Nebo je to výsledek nějakých vyšších psychických procesů, jako už zmíněné přijetí zodpovědnosti či zmoudření? Vypadá to spíš na první možnost, protože ve studii 120 studentů Harvardu, které se účastnili oficiálně svobodní muži žijící v dlouhodobém vztahu, ženatí bezdětní, ženatí otcové, i muži kteří zrovna nikoho neměli, se první dvě skupiny od sebe prakticky nelišily. Nejvíc testosteronu naměřili vědci mužům bez partnerky, nejméně ženatým otcům.
Kdyby hormon ovlivňoval pro někoho banální občanskoprávní či náboženský úkon, byly by výsledky neženatých mužů podobnější výsledkům mužů bez stálé partnerky. Vysvětlení fenoménu jsou v zásadě dvě. Muži by si mohli svůj testosteron snižovat sami, protože ho tolik nepotřebují a typicky mužské chování by jim bylo spíš na překážku. Koncentraci hormonu by ale mohly snižovat jejich partnerky a děti, proti jejich zájmu.
Macho vs. rodič
Podle první teorie zažívají muži tzv. trade-off mezi chováním, které slouží k hledání nových partnerek, a péčí o potomstvo. Slovní spojení trade-off pochází pravděpodobně z ekonomie a znamená konfliktní situaci, ve které zisk jedné kvality vede automaticky ke ztrátě jiné. Například žena může jíst ráda čokoládu a zároveň chtít být hubená. Jelikož čokoláda a štíhlost se navzájem vylučují, musí si vybrat. Řeší trade-off. Testosteron způsobuje sklon soutěžit, tvořivost, vyhledávání rizika, zvyšuje libido a snižuje empatii. Jeho vysoká hladina je pro hledání nových partnerek výhodná.
Čtěte také: Jemný muž. Jak se vám líbí?
V dlouhodobém vztahu je však soutěživost nebo vyhledávání rizika spíš na překážku. Empatie je naopak výhodná. Pro péči o děti to platí ještě víc. Muži se musí rozhodnout, jestli chtějí mít vysoký testosteron, nebo spokojené manželství. Rozhodováním nemyslím vědomou volbu, ale automatický nevědomý proces kdesi na pozadí. Příčinná souvislost by ovšem mohla být i opačná. Někteří muži by se mohli méně ženit a častěji rozvádět právě proto, že mají hodně testosteronu. Jediný způsob, jak odlišit příčinu a následek by byl experiment. Oženit svobodného muže, byť v zájmu vědy, by ovšem bylo příliš kruté.
Machiavelistické matky a (parazitické) děti?
Ještě zajímavější hypotéza než přizpůsobení mužů nové situaci je vliv žen, popřípadě dětí. Evoluční vědci vidí život jedinců plný konfliktů a střetu zájmů s jinými jedinci stejného druhu. Nemusí jít přímo o konflikty řešené násilím. Vztahy v rodině jsou typický příklad. Muži i ženy jsou svými geny naprogramováni, aby protlačili co nejvíc vlastního dědičného materiálu do další generace. Jejich programy se ovšem liší.
Ženy mají větší šanci, že si někoho najdou a budou mít děti. Jsou však omezeny maximálním počtem potomků, jež mohou během svého života povít. Muži takovou jistotu zdaleka nemají, zato jejich potenciální počet potomků se prakticky blíží nekonečnu. Ženy se proto snaží držet muže doma a nutí je investovat do svého potomstva. Ovlivňování hormonálních hladin by mohla být mocná zbraň v bitvě pohlaví. Děti jsou na tom podobně jako ženy. Snaží se muže přinutit, aby vynaložili co nejvíc energie a zdrojů na ně. Ze sníženého testosteronu mužů by mohly profitovat stejně jako ženy.
Záležitost se stává ještě zajímavější, pokud si uvědomíte, že se nezanedbatelná část mužů stará o děti, které považují za své, ačkoliv jejich otcem je někdo jiný. Podíl kukaččích dětí v lidské populaci se z pochopitelných důvodů těžko zjišťuje. Podle výsledků různých výzkumů se pohybuje od čtyř do deseti procent.
Pokud by kukaččí děti dokázaly ovlivňovat hladinu testosteronu svých nedobrovolných otčímů, chovaly by se stejně jako třeba parazit ze skupiny motolic krevnička střevní (Schistosoma mansoni). Ta napadá člověka. V jednom ze svých vývojových stadií však žije v plži Biomphalaria glabrata. V jeho těle snižuje koncentraci receptorů serotoninu, který u šneků působí jako pohlavní hormon, spouštějící produkci vajíček. Když plž nemusí vyrábět vajíčka, může se soustředit na výrobu tučného těla, potravy to krevniččiny. No řekněte, nejsou děti roztomilé?
Zdroje:
http://www.jstor.org/pss/2579857
http://www.ispa.pt/ui/uie/ibbg/pdf/27.pdf
http://www.jstor.org/pss/3006019
http://www.people.fas.harvard.edu/~pellison/PDFs/Burnhametal2003.pdf
http://dx.doi.org/10.1098/rspb.2005.3311
ČLÁNKY DO MAILU