Muži a ženy jsou úplně rozdílný živočišný druh, co se postoje k jídlu týká. A začíná to už v mateřské škole: zatímco holčičky se ofrňují nad obědem a odřezávají šlachy z kousků masa, kluci si už mezitím stihli jít s vylízaným talířem dvakrát pro nášup.
Čtyři z deseti žen se snaží jíst zdravě, zatímco u mužů o tom, co budou jíst, rozhoduje peněženka. A taky – každá desátá žena je na dietě, kdežto muži se mnohem častěji přejídají. Zjistil to průzkum společnosti Edenred.
Do nádrže to nejlepší, ale do žaludku párky v akci
To znám: můj bývalý muž se kdysi nechtěně zúčastnil sobotního nákupu na víkend. Jednak málem vykvetl z toho, jak beru každou věc do ruky a zkoumám její obsah – tedy to, co výrobce napsal i tím nejmenším písmem, že do jídla přidal. Pochopitelně. Chci totiž vědět, co mi přijde do žaludku a jen tak něco si tam nevpustím. A pak muž málem vyskočil z kůže, když viděl, kolik za jeden nákup pro dva platím. A vsadil se se mnou, že příště nakupuje on a zvládne to pro oba, taky na dva dny, do sta korun.
Dokázal to. Pravda, například díky kečupu, který o rajčatech nikdy ani neslyšel. Taky díky těstovinám, které výrobní linka zformovala ze všeho možného, jen ne z vajec. A díky párkům, o nichž raději odmítám přemýšlet, co v nich bylo za cenu 13,90. Coby trumf přinesl i sadu nožů za 29 korun.
Já ale nemůžu žít s člověkem, který je schopen nalít do auta to nejdražší palivo, aby dobře jelo, ale do vlastního žaludku by klidně nacpal psí konzervu, hlavně že byla v akci. Takže muž se už nikdy potom nedozvěděl, jak to dopadlo, když jsem jeho sadu nožů rozbalila a zakrojila jedním z nich do změklého másla (chápala jsem, že od nožů za 29 korun nemůžu chtít žádné zázraky, tak jsem jim to napoprvé usnadnila a zvolila něco jednoduchého…). Jenže čepel i tak zůstala trčet v másle, zatímco střenku jsem třímala v ruce.
Muži mají zkrátka jiný přístup, i k jídlu
Průzkum Edenred proběhl koncem minulého roku a to za pomoci internetu. Jde o součást mezinárodního projektu FOOD, zadaného Evropskou komisí, v rámci jejích aktivit na propagaci zdravého stravování. Účastnilo se jej přes 10 tisíc lidí. A vyplývá z něj mimo jiné to, že plná desetina žen volí radikální přístup a jsou prakticky na permanentní dietě. Nejvíce žen s tímto nezdravým způsobem stravování je v Praze.
Čtěte také: V Evropě jsou čeští muži nejtlustší
Muži zase razí heslo: Jím tam, kde dávají velké porce za málo peněz, kvalita mě příliš nezajímá. A drží se ho nejvíce českých mužů – více než třetina. Ženy mají k jídlu odlišný přístup. Čtyři z deseti jedí tak, aby jejich tělo nemělo přísun příliš mnoha kalorií, ale přitom bylo chutné.
„Rozdíl mezi muži a ženami je patrný ve všech tuzemských regionech. Ženy se mnohem častěji zajímají o to, jaká je nutriční hodnota jídla a vybírají si jídla snáze a rychleji stravitelná. Ženy však často drží nezdravé radikální diety, naopak mužů, kteří by se v jídle silně omezovali, je minimum (2,5 procenta stálých dietářů),“ uvádí Daniela Pedret, marketingová ředitelka společnosti Edenred.
A začíná to skutečně už ve školce. „Holčičky si mnohem víc prohlížejí, co dostanou na talíř, a když se jim nelíbí kousek tučného masa, jsou schopny to řešit s kamarádkou a nejíst vůbec,“ vypráví kuchařka ze školní jídelny Dana Jeřábková. „Zato kluci se pomalu ani nepodívají, co na talíři mají, a v zápalu vysvětlování nějaké nové hry kamarádovi snědí všechno, skoro včetně vidličky a nože,“ popisuje své postřehy kuchařka.
Nejvíc „otesánků“ je na Plzeňsku
Zatímco u žen je patrný pragmatičtější přístup k jídlu, muži mají výraznější zastoupení mezi naprosto odlišnými kategoriemi strávníků. Skoro každý desátý muž přiznává, že se přejídá (ženy jen 6 ze 100), více mužů je také mezi gurmány, tedy milovníky dobrého jídla a pití.
Výrazné jsou i regionální rozdíly. Nejvíce milovníků dobrého jídla a pití – „gurmánů“ je na jižní Moravě a v Praze. Na severní Moravě pak nejvíce tzv. stravovacích pragmatiků, tedy lidí, kteří chtějí velké porce jídla za co nejméně peněz. Na Plzeňsku pak je velký počet „otesánků“, tedy lidí, kteří se stále přejídají, a jídlo je jejich největší životní vášní.
„Respondenti nad rámec odpovědí v průzkumu měli možnost dobrovolně uvést komentáře k tomu, jak se stravují. Téměř polovina žen (cca 400 z 800 komentářů) uvedla, že drží 1×ročně výraznější dietu a to v období po Novém roce, pětina pak přiznala 2–3 kratší dietní kúry v průběhu roku. U mužů se téma diety téměř nevyskytovalo,“ doplnila Daniela Pedret.
Přečtěte si: Sněz, co můžeš
Data z ankety slouží jako podklad pro projekt propagace zdravého stravování v tuzemských restauracích. „Zajímalo nás, jaké stravovací priority mají lidé v jednotlivých regionech a jak silná může být poptávka po zdravém typu stravování, který se snažíme šířit. Výsledek nás potěšil, poptávka po vyrovnané stravě je poměrně velká, “ říká Daniela Pedret.
Je totiž skutečností, že 130 milionů Evropanů trpí obezitou a Česká republika patří v Evropě k zemím, kde je největší výskyt nadváhy a obezity. Každý druhý člověk u nás váží více, než by měl.
Podle výsledků studie Eurobarometr, zabývající se zdravím a stravováním, představené Evropskou komisí v říjnu 2006, považuje 95 % Evropanů obezitu za škodlivou pro jejich zdraví a přáli by si zlepšit své stravovací návyky. 85 % respondentů si navíc myslí, že by se vlády měly aktivně zabývat bojem proti obezitě. Což například dělá v USA Michele Obamová a její kampaň nese první výsledky.
Češi se vrhli na levné potraviny
Navíc – obezita má i řadu negativních důsledků na pracovní výsledky. Jak zjistila organizace ILO (International Labor Organisation –Mezinárodní organizace práce), zaměstnanci, kteří mají problémy s docházkou do zaměstnání a nižší produktivitou práce, patří často mezi ty, kteří se potýkají s obezitou a chronickými chorobami: špatné stravovací návyky snižují produktivitu práce až o dvacet procent.
Projekt FOOD má přispět k propagaci zdravější životosprávy během pracovního dne a umožnit lidem porozumět problematice a podle toho i jednat. Jde o to zvýšit povědomí zaměstnanců o této problematice, aby mohli zlepšit své stravování. Zlepšit nutriční hodnotu nabídky jídel prostřednictvím spolupráce s majiteli restaurací, kuchaři a číšníky.
To bude asi těžký úkol v době, kdy se Češi vrhli na obchody, které prodávají potraviny s prošlou záruční lhůtou; hlavně, že je to levné. Ostatně už i majitelé obchodního řetězce Delvita před lety vysvětlovali svůj ústup z českého trhu tím, že Češi se ani za ta léta po revoluci nenaučili rozeznávat a chtít kvalitní jídlo. Ale volí cokoliv, jen když je to levné.
ČLÁNKY DO MAILU