Hlavní rozdíl je v tom, že ženské jsou hypochondři a muži supermani.
Chlapovi musí být jo špatně, aby připustil, že mu něco je. Většinou dokud je schopen dojít do práce, tak „je v pohodě“. Chlap bude „superman“ – až do hrobu.
Naopak ženské jsou schopné zůstat doma i s méně závažnými problémy.
Proto také mají ženy dražší komerční zdravotní pojištění a naopak levnější životní pojištění.
To bych ani neřekl, že nemocnost žen je vyšší. Není to náhodou s tím pojištěním tak, že ženám se v tom holt promítne gynekologie, porod, mamografie apod.? Kolik můžů chodí pravidelně k urologovi? A s životním pojištěním je to podobné. Ženy se statisticky dožívají vyššího věku. A neřekl bych, že právě kvůli tomu, že běží hned k lékaři.
Stačí se podívat do jakékoliv statistiky a opravdu ženy jsou častěji nemocné. Tedy bráno podle počtu promaroděných dní.
A vyššího věku se dožívají mimo jiné i díky tomu, že o sebe více pečují – tedy že i s malým problémem jdou k lékaři. Navíc komerční zdravotní pojištění (dávky v případě pracovní neschopnosti) s těmito odlišnostmi často počítají. Pravidelné návštěvy gynekologa do toho nespadají (ženy nebudou kvůli tomu v pracovní neschopnosti) a plnění v případě těhotenství je omezeno (doba nebo výše plněnní, popř. jen na rizikové) nebo úplně vyloučeno – nejedná se totiž o klasickou (neočekávatelnou) pojistnou událost.
Ono to není tak dávno, kdy se ženy dožívaly výrazně nižšího věku co muži a v některých zemích s nedostatečnou zdravotní péčí tomu tak stále je.
Kolik můžů chodí pravidelně k urologovi?
A to je právě ono – skoro žádný. Stejně tak jako ke kardiologogovi, atd. Proto se na jejich zdravotní obtíže většinou přijde pozdě, v době kdy jsou nižší šance na léčení.
Pane Chrzi, jste lékař? Ženy mají biologicky křehčí tělesnou konstrukci, což možná determinuje jejich častější návštěvy u lékaře. Nehledě na fakt, že do statistik se zahrnují i návštěvy a nemocnost způsobená ryze ženskými problémy, které muže nepostihují, nemohou s nimi tedy marodit. Navíc nelze „házet do jednoho pytle“ všechny ženy a všechny muže. Znám spoustu žen, které doktora nenavštíví kvůli své pracovní vytíženosti – často k doktorovi nechodí ani matky pečující o dítě. Naopak u některých mužů se vyskytuje povahový rys, který z nich dělá ukňourané mamánky, kteří se ve svém nachlazení dokáží nimrat jako ve vážné nemoci. Neházejte nás prosím do jednoho pytle, když nechcete, abychom to dělaly my. Tím degradujete své příspěvky.
Ne, nejsem lékař, ale pracoval jsem v pojišťovně (ne zdravotní), takže jsem se dostal k cenám za soukromé zdravotní pojištění (neradily se z něj výkony ale „odškodnění“ za dobu pracovní neschopnosti nebo pobyt v nemocnici) a ke statistikám.
Nejde o žádné „hanění žen“, ale o statistický fakt.
Ženy za svůj život prostě stráví více dní v pracovní neschopnosti a proto je jejich komerční zdravotní pojištění dražší. Ano, nejsme všichni stejní, jsou ženy, které nebyly v pracovní neschopnosti nikdy a stejně tak muži, kteří promarodí skoro celý život. Ale v průměru ženy jednoduše jsou nemocné více.
A i díky tomu, že se o své zdraví více zajímají a starají tak se dožívají vyššího věku.
s tím souhlasím, povaha vašeho příspěvku se ale nyní diametrálně liší od toho co jste psal původně: „Hlavní rozdíl je v tom, že ženské jsou hypochondři a muži supermani. Chlapovi musí být jo špatně, aby připustil, že mu něco je. Většinou dokud je schopen dojít do práce, tak „je v pohodě“. Chlap bude „superman“ – až do hrobu. Naopak ženské jsou schopné zůstat doma i s méně závažnými problémy.“
v těchto slovech vůbec neuvažujete fakt, že by ženy mohly být nemocné častěji z důvodu jejich biologické predispozice, ale pouze je nazýváte hypochondry…
ale ono to tak trochu spolu souvisí. Statistiky zohledňují jen pracovní neschopnost, nikoliv zdravotní obtíže.
A přestože se to může zdát nelogické, odolnost žen je vyšší, než odolnost mužů (proto také přestože se mužů rodí více, v populaci převládají ženy). Jenže muži se vždy tváří jako supermani a do práce půjdou s bolestmi a horečkou a k lékaři se dostanou až ve chvíli kdy zdravotní problémy dosáhnou takového stádia, že je nutné urgentní řešení, na které je ale už často pozdě, nebo není tak účinné (a tak uřou).
Naproti tomu žena půjde k lékaři zpravidla ihned jak se objeví nějaké obtíže.
Proto jsou časté případy, kdy se chlap doslova „rozsype“ po odchodu do důchodu (jeho tělo dlouhodobé nestarání se o zdravotní stav již neunese), ovšem jako důchodce se do statistiky práce neschopných již nedostane.
Trošku jsem zagooglil a hned první výsledek:
Pracovní neschopnost podle pohlaví v Ústeckém kraji v letech 1995 – 2004
Průměrná doba trvání 1 případu pracovní neschopnosti (kalendářní dny) 1995 / 2004:
ženy 25,44 / 37,22
muži 23,34 / 34,62
Průměrné procento pracovní neschopnosti
ženy 6,896 / 6,487
muži 5,304 / 5,363
Popř. graf zde:
http://img80.imageshack.us/…mocnost.png/
Z toho jasně vyplývá, že ženy jsou nemocné častěji a déle.
Nechápu tuhle diskusi. Ten článek přece nebyl o tom, jestli ženy jsou nemocné častěji a déle, ale o tom, že muži daleko hůř nemoc snášejí. Když můj chlap dostane rýmu, tak strašně fňuká a všichni to vědí, že mu není dobře, včetně psa. Prostě chlapi obtěžují svou nemocí okolí daleko více než ženy. Já když mám chřipku, tak ležím úplně minimálně, prostě nemůžu, neb se starám o tři děti, chodím do práce, a starám se o domácnost… a proto se nadopuji efedrinem – coldrexem, abych mohla vůbec fungovat.
On ten rozdil je mozna videt proto, ze zatimco muzi maji potrebu podelit se se svym okolim se svoji nemoci, zeny delaji totez prubezne s kazdou pitomosti. To se da dolozit zase statistikami poctu pronesenych slov za den. A to mi muzete verit, ze tam jsou rozdily mezi pohlavimi jeste podstatne vetsi nez u nemocnosti :)
Teď jste na to kápl. Jak jinak má chudák mužský vrátit ženským ty nekonečné debaty o tom, jak zkusily při porodu, když sám rodit nemůže? Chřipka sice není tak záslužná jako porod, ale nenecháme se připravit o možnost si taky zanaříkat.:-D
Osobně nemám ve zvyku chodit k doktorovi, pokud nejsem vážně na hadry a stejně se stavím k lékům. Pár tablet paralenu ročně mi stačí. Beru ho až když se mi od bolesti hlavy zvedá žaludek. Na nachlazení mám raději čaj s medem a citronem a saunu pod peřinou. Ale o výsadu hekání se nenechám připravit. Od kristových let se mi množí bolesti ve svalech, kloubech, k tomu se přidávají křečové žíly… Přestávám doufat, že bych se mohl dožít důchodu. Ale raději si zanaříkám, než bych polykal chemii a nechával se řezat, když ze mně stejně nového člověka neudělají. Vysedávat v čekárnách plných ženských není taky žádná zábava. Jeden se musí každou chvíli přesvědčovat, že se fakt nespletl a sedí u obvoďáka a ne na gyndě.