Překvapivý závěr výzkumu: Ženy nejsou ukecanější než muži

Osudem výzkumů o odlišnostech chování mužů a žen je být převzaty médii hlavního proudy a být zkresleny až na úroveň karikatury. Výzkumy o užívání jazyka nejsou výjimkou. Přesto není pochyb, že rozdíly existují.

Autor: Isifa.cz

Možná jste už někde četli, že žena řekne za den zhruba třikrát víc slov než muž. Přesněji by se mělo jednat o šest až osm tisíc slov, dva tisíce dalších zvuků a osm až deset tisíc gest – dohromady dvacet tisíc. Muži by naproti tomu měli použít jen dva až čtyři tisíce slov, jeden až dva tisíce dalších zvuků a dva až tři tisíce gest. Sečteno dohromady vychází poměr dvacet ku sedmi tisícům ve prospěch žen. Ženy by měly být zhruba třikrát hovornější než my muži. Podle statistik by za upovídanost měly platit až čtyřikrát častějším výskytem zdravotních problémů s čelistním kloubem.

Vážně ženy mluví víc?

Zapomeňte na to. Není to pravda. Uvedený mýtus pochází z knihy americké neuropsychiatričky Louann Brizendine Female Brain, kterou u nás vydalo nakladatelství Computer Press pod názvem Proč ženy myslí tak, jak myslí, a proč jednají jinak než muži. Kniha asi stojí za přečtení, zvlášť pokud vás podobná literatura zajímá. Vyšší ženskou slovní kvótu však vyvrátila studie, které vyšla před čtyřmi roky v časopisu Science. Její autoři, vedení Matthiasem Mehlem z Arizonské univerzity, rozdali zhruba čtyřem stovkám studentů nahrávací zařízení a spočítali, kolik toho řekli.

Nenašli žádný statisticky významný rozdíl. Muži i ženy řekli za den zhruba šestnáct tisíc slov. Sami výzkumníci se svým výsledkům napřed zdráhali uvěřit. Lidé vidí jen, co vidět chtějí. Běžný stereotyp užvaněných žen a mlčenlivých mužů je natolik zakořeněný, že odmítáme vidět případy, které mu neodpovídají.

Příklad ilustruje častý osud výzkumů rozdílů v myšlení a chování mužů a žen. Z odborných časopisů, určených pro nedůvěřivé, puntičkářské až hnidopišské vědce proniknou do běžných médií. Ta je semelou natolik, že skoro přestanou být pravdivé. Muži a ženy ale opravdu používají jazyk rozdílně, o čemž asi nikdo nepochybuje. Většina z vás už si asi někdy položila otázku, jestli má komunikace s příslušníky opačného pohlaví vůbec smysl.

Vědecké teorie, které neshody vysvětlují, jsou založeny buď na odlišném vývoji mozků, nebo na působení kultury. K obojímu je třeba přistupovat opatrně.

Porovnávání průměru je zavádějící

Výzkumy schopností spočívají v porovnávání průměrných výsledků v různých psychologických testech. Srovnávání průměrů je ale ošidná věc. Napíšu-li třeba, že muži jsou v průměru lepší v řešení úloh vyžadující prostorovou představivost, neznamená to, že se nenajde žena, která většinu mužů překoná. Odlišný vývoj mužských a ženských mozků je třeba taky přijímat s rezervou. Podle většiny teorií ho řídí pohlavní hormony, kterým je plod vystaven v děloze matky. Jejich působení může být ale rozmanité. Běžně potkáte ženy s mužsky rozvinutými mozky a způsobem myšlení, a naopak.

Autor: Isifa.cz

Za nejdůležitější odlišnost mozků mužů a žen se považuje větší specializace jednotlivých hemisfér mužů. Muži-praváci by měli mít jazyková centra jen v levé mozkové polokouli, ženy v obou. Celých deset procent lidí jsou však leváci nebo nepraváci (tj. lidé, kteří mají obě hemisféry dominantní zhruba stejně.). Uspořádání mozku jednotlivých leváků se navzájem liší víc než praváků. Mnoho z nich má nakročeno k nepraváctví. Jako pokusné osoby pro výzkumy mozku přitom vybírají vědci kvůli zjednodušení většinou praváky.

Ženy jsou lepší

Odhlédneme-li od problémů s porovnáváním průměrů a výzkumů mozku, ženy by měly muže v jazykových schopnostech převyšovat. Jediná oblast, kde máme my muži navrch, je zřejmě slovní zásoba. Častěji se totiž specializujeme a známe víc odborných a technických výrazů. Neplatí to ale třeba pro názvy barev. Ženy jich znají víc (lososová, bordó, lila, červánková, krémová, meruňková, starorůžová, fuchsiová …), protože jich i víc vidí. Mají lepší barevné vidění a jsou méně často barvoslepé.

Ženy si i lépe pamatují řady položek, nebo třeba pořadí orientačních bodů na cestě z jednoho místa do jiného. Pokud se ovšem dají pojmenovat. Matematické úlohy si často kódují slovně. Muži je většinou řeší bez vědomého použití slov. Ženy bývají lepší ve vyjmenovávání synonym nebo v testech měřících slovní plynulost. Vyjmenují například víc slov spadajících do určité kategorie nebo začínajících určitým písmenem. Ve formální logice se ale rozdíl mezi muži a ženami ztrácí.

Původ ženské jazykové výhody zatím nikdo neobjasnil. Starší teorie počítaly s větší mírou spolupráce mezi hemisférami a silnějším kalózním tělesem, svazkem vláken, který je propojuje. Podle novějších názorů by ženy mohly mít lepší deklarativní paměť, do které se ukládají fakta a životní události, často kódované slovně. Muži mají naopak lepší paměť procedurální, kam se ukládají dovednosti, postupy a pravidla.

Soutěživí muži a přátelské ženy

Kromě rozdílů v jazykových schopnostech jsou zajímavé i rozdíly v užívání řeči. Možná jste slyšeli o americké jazykovědkyni Deborah Tannenové, jejíž knihy jsou k dostání i v češtině. Podle Tannenové se malé děti učí komunikovat v přátelstvích mezi jedinci stejného pohlaví. Střet mezi muži a ženami tak připomíná střet dvou odlišných kultur. Muži chápou komunikaci jinak než ženy. Snaží se získat převahu nad člověkem, se kterým mluví, nebo si aspoň uchovat nezávislost. Ženy usilují o shodu a vzájemné porozumění.

Deborah Tannenová však svoje závěry spíš logicky odvozovala a moc netestovala. Nejsou příliš ověřené. Zejména snaha žen o shodu a porozumění zní utopisticky. Podle evolučních psychologů spolu ženy soutěží stejně jako muži, jen to dělají méně zjevným způsobem. Ať už je to jakkoliv, výhoda žen oproti mužům trvá. Z toho plyne, že nemá smysl se s nimi hádat. Rozumnější je jít do hospody.

Zdroje a další čtení:
http://www.sci­entificamerican­.com/article.cfm?id=girl-brain-boy-brain&print=true
http://www.sci­encemag.org/con­tent/317/5834/8­2.abstract
http://www.ves­mir.cz/clanky/se­rial/serial/59
Howard, Pierce J.: Příručka pro uživatele mozku, Portál, Praha, 1998
Sternberg, Robert J.: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002
Becker, Jill B.: Sex Differences in the Brain, Oxford University Press, New York, 2008