Mykobakteriózu chytnete z akvária

Nemají chlupy, nemusíte jim obden čistit klec ani s nimi není třeba vyrážet ve větru dešti na procházku. Akvarijní rybičky jsou prostě ideální zvířátka pro alergiky i lenochy. Pro amatéry ale nejsou. Stačí jedna drobná chyba a můžete mít před sebou několikaměsíční léčení. Při velké smůle se z tzv. nemoci akvaristů budete dostávat i roky.

Do akvária holá ruka nepatří

„Chraň tě ruka Páně, jestli sáhneš do tý vody,“ hromují často dospělí směrem k dětem toužícím poškádlit rybky v akvárku. Ať už je k okřikování vedou jakékoliv důvody, dobře dělají. Nikdy nevíte, jestli zrovna vaše rybičky nemají tzv. tuberkulózu akvarijních ryb, odborně zvanou mykobakterióza.

„Mnohdy je velice obtížné poznat, že se mykobakterie v prostředí vyskytují, protože jejich výskyt v prostředí nemusí u vodních živočichů způsobovat žádné zdravotní problémy a velice často je u ryb klinický průběh onemocnění ovlivněn teplotou okolní vody. To znamená, že se onemocnění projeví až třeba v teplejším období roku. Rovněž je třeba si uvědomit, že voda není v běžných podmínkách sterilní a mykobakterie se v přírodě běžně vyskytují. Například v půdě, rašelině či pilinách,“ řekl nám Josef Duben ze Státní veterinární správy (SVS).

To, že jsou ryby v akváriu nakažené, tím pádem nebezpečné, se tedy někdy poznat nemusí, ale většinou si zřejmě všimnete jednoho vybouleného oka, deformity páteře či nějakého kožního postižení. Na druhou stranu, pokud rybičky plavou břichem vzhůru, chovatel je často vyhodí, aniž by pomyslel na možnou vlastní nákazu. S ohledem na to, že inkubační doba u lidí může být i tři čtvrtě roku, zjistit příčinu nemoci a určit správnou diagnózu může být následně i pro lékaře velmi náročné. „Měli jsme pacientku, která čtyři roky běhala po různých ordinacích lékařů, dostávala různé mastičky i antibiotika, která byla dočasně účinná, ale určit etiologii onemocnění se nedařilo. Až po těch čtyřech letech jsme zjistili, že je to mykobakterióza,“ řekl nedávno pro Český rozhlas Region mikrobiolog Petr Ježek.

Nakazíte se třeba při čištění akvária

„K infekci dochází přímým kontaktem s infikovanou rybou nebo s kontaminovanými předměty z akvária či rybníčku,“ vysvětluje Josef Duben. Nakazit se tak můžete při pouhém rozvíření vody v akváriu, při koupi propriet od jiného chovatele, často však při čistění. Stačí malá oděrka, záděra, vpich od jehly, kousnutí od ryby nebo jiné porušení kožní integrity například na ruce a rázem se mykobakteriím otevírá brána k vaší nákaze. „Jako predispoziční faktor pro vznik onemocnění u člověka se může uplatnit i nějaké jiné kožní onemocnění, případně snížená imunita,“ varuje dále Josef Duben. Při manipulaci s akváriem a kompletním osazenstvem se tak v každém případě doporučuje používání rukavic.

Pokud jste právě propláchli filtraci a doleštili poslední šmouhu na akvárku, to všechno, jako vždy, bez rukavic, řádně si obě končetiny prohlédněte. Záněty kůže či tvrdé uzlíky v podkoží bývají hlavním znakem mykobakteriózy. Jestli už se s podobnými příznaky bezúspěšně léčíte, zkuste lékaře navést na správnou diagnózu. „Pokud máme nějaký kožní problém a domníváme se, že by jeho příčinou mohla být mykobakterióza, je nutné vyhledat lékaře a informovat ho o této skutečnosti,“ radí Josef Duben. Obecně příznaky spojené s infekcí mykobakteriemi závisí na tom, o jaký druh se jedná a která část těla byla postižena.

Hodně vody filtrací proteče, než začne léčba

Léčba je dlouhodobá, jedná se o mikrobiogické techniky trvající několik týdnů, než se vůbec prokáže původce. Jak vysvětluje Petr Ježek, pacientovi se chirurgicky odebírá tkáň, která se rozdrtí, homogenizuje a výsledný mikroskopický preparát vyšetří. Zde už lékaři většinou poznají, že se jedná o mykobakterium, ale neví, o jaký druh se jedná, a na jaké preparáty bude citlivé. Než bakterie vyroste a lékaři vůbec zjistí, jak vás může léčit, uběhnou i dva měsíce.

Pozitivní zprávou je snad jen to, že mykobakterióza není přenosná z člověka na člověka.