Kafe vás z kocoviny neprobere a moč není sterilní, i když tomu lidé často věří

1. Člověk dostane rýmu, když vyjde ven s mokrými vlasy

Něco na tom bude, že se tomu říká nachlazení. To, že se viry běžné rýmy množí pomaleji při vyšší teplotě, je ostatně podloženo vědou. A nikdo nezpochybňuje ani to, že když je nám delší dobu chladno, může to organismus oslabit. Onemocnění se v podchlazeném těle rozvine rychleji – ale jen pokud už jste se od někoho stihli nakazit. V případě, že jdete někde na samotě u lesa vyvenčit psa s vlhkými vlasy, by to nemělo žádnou rýmu způsobit. Doma budete mít dost času se zase zahřát. Navíc to, že má někdo mokré vlasy, ještě neznamená, že mu bude zima.

2. Holení způsobí růst hrubších a hustších chloupků

Tento mýtus vyvrátila klinickou studií antropoložka Mildred Trotter už v roce 1928 a několik novějších studií dopadlo stejně. Proč mu tedy stále věříme? Nejspíše kvůli tomu, že se chloupky vlivem slunečního záření i mechanických faktorů (tření například při mytí) na svých koncích zjemňují a zesvětlují. Když je pak oholíme, vyrůstá z kůže ta část, která je tmavá a hrubá.

Když si začne holit vousy chlapec v pubertě, po několika oholeních je bude mít výraznější. To je ale tím, že po několika oholeních stihlo uběhnout více času, kdy zafungovaly v těle hormony. Vlasy, vousy a chlupy jsou samy o sobě neživé, stříháme je bezbolestně. Vlasový váček v kůži proto nemá jak poznat, že část trčící z pokožky ven někdo odřízl. Nemůže tedy na základě holení způsobit růst hrubších chlupů.

Přečtěte si také:

Pravda o sýrech: Tohle si kupujete, když do košíku vložíte eidam třicítku

3. Lidé se silnější postavou mají pomalý metabolismus

Tým skotských vědců potvrzuje, že pomalý metabolismus může podporovat ukládání energie v podobě tuku. Dle studie však jde jen asi o procento lidí, kteří toto zdědí v genech. Velkou hmotnost pak mají už od mala.

Nicméně, tato otázka je komplexnější. Někteří lidé skutečně mají pomalejší spalování, ale hlavně se často dědí stravovací návyky. Bazální metabolický výdej energie je takový, který dokáže zajistit v klidu a nalačno běh všech tělesných orgánů. Některé orgány, hlavně pokožku, má obézní člověk nadprůměrně velkou, a potřebuje tedy intenzivnější metabolismus, aby ji energeticky uživil. Navíc výkonnost metabolismu se může měnit během života a ovlivňují ji hladiny hormonů i užívané léky.

4. Cítíme různé chutě na různých částech jazyka

Mapu lidského jazyka jste určitě v dětské učebnici přírodovědy viděli. Sladkou chuť prý cítíme na špičce, slanou více vzadu, za ní kyselou a zadní část jazyka slouží k rozeznávání hořké chuti. Jenže toto není úplně pravda. V polovině minulého století tomu odborníci věřili. Pak se ale potvrdilo na základě fyziologie, že receptory na různé typy chuti máme rozptýlené po celém jazyku.

Experimentální psycholog Charles Spence však poukazuje na to, že identitu daných chutí nemůžeme zkoumat bez vyjádření toho, komu jazyk patří. Podle jeho studie je z psychofyzického hlediska nějaké rozlišování chuťově citlivějších zón namístě. Zatímco celý jazyk je vybaven pro všechny chutě, některé se mohou více aktivovat v různých zónách například vlivem textury potravy, pohybu jazyka při polykání či interference čichových vjemů.

Padoucnice, souchotiny, galská či fantivá nemoc: Jak znáte staré názvy nemocí?

Některé z výrazů v našem kvízu jste už nejspíše slyšeli nebo někde četli, otázkou je, jestli si pod nimi představujete tu správnou diagnózu. Troufneme si tvrdit, že možná narazíte i na takový, který jste nikdy předtím neviděli.

Spustit kvíz

5. Sledování televize zblízka kazí oči

Zírání na obrazovku má vliv na oční hygienu. Když se upřeně díváme, může klesnout frekvence mrkání, tím oči vysychají, jsou unavenější a může se u nich zvýšit riziko infekce. Ale tohle by teoreticky vedlo ke zhoršení samotného zraku jen v extrémním případě silného neléčeného zánětu. Samotné sezení blízko u televize však zrak nekazí, i když by naše babičky tak rády měly pravdu. Kazí to možná tak zážitek. Pokud to přeženete, oči pak mohou začít bolet, a to samé dokonce i hlava. Odborníci se však vesměs shodují, že stačí, když to na pár hodin vypnete. 

Na druhou stranu, přibývá důkazů o tom, že používání mobilů nejspíše zrak kazí, a to včetně toho dětského. 

6. Káva pomáhá vystřízlivět

Lidské tělo bohužel není stroj, který se začne chovat přesně podle konkrétního programu, když do něj něco vložíme. Taková představa by byla kompatibilní s filmovým tropem, podle kterého opilý člověk vypije kávu a hned se vrátí nohama pevně na zem. Jenže tohle nefunguje tak jednoduše. Už jenom proto, že přítomnost kofeinu nevymaže přítomnost alkoholu. Obě tyto látky z těla vyprchávají postupně.

Kofein jakožto povzbudivá látka má opačný účinek, než je tlumivý účinek alkoholu. Částečně může efekt alkoholu vyrušit a člověk pak začne být bdělejší. Tyto dvě protichůdné látky se však mohou v těle i bít a situaci zhoršit. Například na vysokoškolácích, kteří pili koktejly z alkoholického a kofeinového nápoje, pozorovali vědci, že zde nastává vyšší míra rizikového chování než při pouhé konzumaci alkoholu. Bdělost navozená kofeinem je totiž jen iluze a člověk má alkoholem stále ovlivněný úsudek.

7. Denně bychom měli vypít osm skleniček vody

Hydratace je důležitá, ale jak je to vlastně s optimálním denním množstvím? Vypadá to, že obecně známé doporučení osmi sklenic nápoje pramení z překroucení staršího výzkumu. Ve 40. letech minulého století doporučovala západní medicína 2,5 litru vody denně, z čehož ale většinu získáváme v jídle. Stačí vynechat tu poslední větu a máme zde neúplná fakta. Ani celkově to však tehdy nebylo úplně správně.

Dnes se za průměrné doporučené množství přijatých tekutin pokládá asi 3,5 litru pro muže a necelé 3 litry pro ženy. Sice ne většina, ale nějaká část toho pochází z jídla, takže vypít bychom měli přes dva litry. Především však neexistuje přesná míra pro všechny. Kolik vody potřebujeme, je ovlivněno mnoha faktory, jako počasím, fyzickou aktivitou či tělesným objemem. Hlavní je to, abychom neměli často žízeň a vylučovali světlou, řídkou moč. Také je obecně zdravé pít v průběhu dne a nedohánět to navečer. 

8. Vnímáme svět pěti smysly

To, že existuje pět smyslů, napsal už Aristoteles ve 4. století př. n. l. v jeho díle De Anima. Od té doby to všichni přijímáme za fakt, ale realita je složitější. Realita obecně sestává z celého spektra jevů, na kterém si lidé pro usnadnění popisů vytvářejí škatulky. I v popisu lidských smyslů toto zobecnění funguje. Například naše pokožka dokáže cítit různé typy vjemů – teplo, chlad, tlak i bolest. Biologové dokonce ví, že na toto máme v kůži různá čidla. Kdybychom chtěli, mohli bychom tyto kategorie přestat všechny shrnovat pod „hmat“ a začít je rozlišovat.

To ale není všechno – člověk má i pár dalších smyslů, o kterých antičtí učenci ještě nepsali. Pro naše fungování v realitě je nutná například propriocepce. Tato schopnost znamená, že vnímáme, v jaké poloze máme kterou část těla: jestli sedíme vzpřímeně, zda máme zvednutou paži apod. Dalším kandidátem na status smyslu je vestibulární vnímání, díky kterému dokážeme držet rovnováhu a hladce se pohybovat. Zodpovídá za něj aparát vnitřního ucha.

9. Moč je sterilní

Ne, moč není sterilní. Několik desetiletí tomu věřili i někteří lékaři. Existoval totiž test na zánět močových cest, který detekoval přítomnost určitých bakterií. Když je nenašel, test byl negativní. To ale neznamená, že v moči normálně nežijí žádné mikroorganismy. Analýzy vědců z Loyola University ukazují, že i zdravá moč má svůj mikrobiom – můžeme v ní najít například laktobacily či streptokoky. V dostatečně malé míře nepředstavují zdravotní problém.

10. Používáme jen 10 procent svého mozku

Mýtus o tom, že používáme sotva desetinu mozku, je tak známý, ale i tak spolehlivě vyvrácený, že má dokonce svou stránku na Wikipedii. Údajně může pocházet od výzkumu harvardských psychologů Williama Jamese a Borise Sidise z konce 19. století. Ti však měli pouze říct něco na ten způsob, že většina lidí nenaplňuje svůj mentální potenciál. A to nemusí nutně souviset s částmi mozku. Mýtus se mohl ustálit také na základě toho, že byla na mozku objevena centra s konkrétní funkcí a o té většině se stále nevědělo, k čemu slouží. Jiná idea, se kterou si někteří vědci pohrávali, je, zda nepoužíváme vždy jen 10 procent mozku zároveň – a někdy jindy zase třeba jiných několik procent.

Baltimorský neurolog Barry Gordon poukazuje na to, že mozek využívá 20 procent veškeré tělesné energie a zaujímá většinou tři procenta tělesné váhy. Bylo by tedy směšné, aby toho pro nás mozek dělal málo. Ostatně, proč bychom v hlavě nosili tolik hmoty, která se prokrvuje a spotřebovává teplo, kdyby nic nedělala? Vědci se shodují na tom, že mají dostatečné množství důkazů pro to, že všechny oblasti mozku jsou potřebné, i když pouze některé z nich běží nonstop.