Pane Klímo, nevím, jestli si rozumíme:
1/ Tvrdím, že cizinci by rádi česká jídla ochutnali. Tvrdím, že jste vy a vaši kolegové neochotní hledat pravá česká jídla a nabízet je zvídavím cizincům, kteří by rádi okusili něco tradičního ze země, kam zavítali. Nabízet jim JEN svíčkovou, knedlo vepřo zelo a kynuté knedlíky, je málo. Je to nuda a je to v době letních dovolených těžké jídlo.
Vy tvrdíte, že cizince na českou kuchyni nenaučíte a nabízíte jim steak. Já tvrdím, že by cizinec rád okusil, ale není, kdo by mu českou kuchyni nabídl. (Pokud nezavítá do české domácnosti).
Čistě ze zvědavosti bych chtěla znát vaši „definici“ cizince v Čechách.
2/ Nejen, že mi ve Švýcarsku sýrové fondue nenabídli, když jsem se po nich ptala, srdečně se mi smáli, že tohle jídlo se podává jen v zimě, že bychom byli příliš těžce najezení.
3/ Tvrdím, že se česká kuchyně prolínala i s jinými kuchyněmi , nejen s rakousko-uherskou a tvrdím dokonce, že to dělá i dnes. Nejen, že to tvrdím, jako poloviční Němka žijící v dětství v česko – německém pohraničí mohu s jistotou potvrdit, že se česká kuchyně prolínala. S jistotou mohu říct, že stejně jako německá ovlivnila českou, tak i česká německou.
Stejně tak se ovlivňovaly navzájem kuchyně moravské a polské, české a slovenské atd. atd.
4/ Cotoletta alla Milanese přivezl z Milána do Vídně maršál Radecký, pane Klímo. Vídeň si recept upravila pouze jiným pracovním postupem a výrobou trojobalu.