Profesní úspěch neříká zhola nic o způsobilosti pro partnerský vztah.
O děsně úspěšné bezdětné pětatřicítce víme jen to že jí ujíždí vlak a ona bude čím dál víc nervní že ještě není těhotná. A až otěhotní a porodí tak se jí začne stýskat po práci, šoupne dítě do jeslí a bude ho vídat jen o víkendu. Zrovna tu s jednou takovou sedím v kanceláři...
Ale co si budem povídat - on chlap-singl ve stejném věku taky nebývá kdovíjaký prototyp optimálního životního partnera. Ze stejných egoisticko-sobecko-pracovních důvodů.
Na druhou stranu o svobodné matce vím že nejspíš je plodná a bude schopná a ochotná se starat o moje budoucí potomky. Ta už ví že život není jen o tom "co chci já", ale že na světě jsou občas i další jimž je potřeba se přizpůsobit. Proto je to vhodná partie.