Na důchod lesbičkou

Dominik i jeho sestra Lenka byli v šoku, když si je jejich dvaašedesátiletá máma posadila v obýváku na gauč, podívala se jim dlouze do očí a oznámila jim, že opouští tátu.

„Poznala jsem někoho jiného. Někoho, s kým jsem šťastná,“ řekla jim. Doufala, že ji pochopí. S oběma dětmi, které už byly pár let dospělé a na vlastních nohou, měla přátelský vztah. Obě ji už pár let neoslovovaly „mami“, ale kamarádsky „Věruš“.

S dalším chlapem už se otravovat nebudu

Lenka, která byla sama čerstvě vdaná, se jí to ze začátku snažila rozmluvit: „Věruško, neblázni. Já vím, co se tě táta natrápil, ale když jsi to vydržela tak dlouho, tak proč teď? Takhle na důchod se budeš rozvádět?“ ptala se Lenka. „Stojí ti to za to, na stáří se začít otravovat s novým chlapem?“

„Nestojí. Právě, že mi nestojí za to otravovat se na důchod s žádným chlapem. Už jsem se s nima za život naotravovala dost,“ řekla Věra rezolutně. „Proto jsem si našla ženu.“

V místnosti nastalo ticho. Věra věděla, že děti budou potřebovat nějaký čas na to, aby tu informaci nějakým způsobem zpracovaly.

„Půjdu si do kuchyně udělat kafe. Dáte si někdo taky?“ zeptala se jich.

Lenka tiše zakroutila hlavou. Dominik poprosil o panáka.

Láska bez sexu

Věře bylo 59 let, když poznala Hanu. Chodily spolu cvičit pilates a po cvičení občas zašly na víno. Postupně se z nich staly dobré kamarádky. Hana si často stěžovala, že si s manželem nerozumí a toleruje mu i milenky, hlavně, aby s ní nechtěl spát. Věra to cítila podobně. Chtěla na stáří cestovat, ale manžel seděl raději u televize, a když už spolu vyjeli někam na dovolenou, pořád ji „otravoval se sexem“.

„Proboha co to s těma chlapama je, že je to nepřejde ani po šedesátce?“ smály se, a čím více spolu trávily času, tím více zjišťovaly, že si spolu rozumí více, než si kdy rozuměly se svými manžely.

Věru nikdy nenapadlo, že by jejich vztah mohl přerůst v romantickou záležitost, ale když ji Hana jednou v kavárně vzala za ruku, uvědomila si, že jí to nevadí. Naopak, dělalo jí to dobře. Po dlouhých letech manželství, ve kterém jediná forma intimnosti byl krátký, neosobní sex, toužila po tom, aby ji někdo miloval ohleduplně, něžně a svým způsobem asexuálně. Nikdy by nevěřila tomu, že ten někdo bude žena.

Teď budu žít

Když se Věra vrátila do obýváku s kávou pro sebe a s dvojitou becherovkou pro Dominika, obě děti se svíjely smíchem.

Autor: Isifa.cz

„Věruš, takže ty jsi lesba? Dóóóbrý! To mi kluci z kapely nebudou věřit,“ smál se Dominik. „Od týhle rodiny už jsem se naučil očekávat cokoli, ale že by moje vlastní matka byla na holky, to jsem teda fakt nečekal. Aspoň teď budeme mít další společné hobby. Ženskýýýý!“

Věra tušila a věřila, že děti to vezmou s humorem. S tátou Dominik ani Lenka neměli vřelý vztah. Obě děti navíc žily v Praze a pohybovaly se v uměleckých kruzích, kde homosexuální svazky nebyly neobvyklé.

Věra si byla vědomá toho, že mnohem horší to bude s ostatními. S manželem celý život bydleli na malém městě na Vysočině, kde je všichni znali a kde gayové a lesbičky byli, alespoň ve veřejném povědomí, neexistující skupina. Dovedla si představit, jak budou v tamních kuloárech kolovat pikantní drby o tom, jak „starýmu Novákovi utekla manželka s ženskou“.

Teď už jí to bylo jedno. Byla v důchodu a chtěla si ho užít. Celý život tvrdě pracovala, starala se o děti a tolerovala manželovy cholerické výlevy, několikadenní alkoholové dýchánky, a dokonce i občasnou milenku, jen aby měla klid. Když mu ale před dvěma lety doktoři zjistili cukrovku, vysoký tlak a kdo ví co ještě, uvědomila si, že by měla před sebou důchod naplněný staráním se o manžela, který celý život nebyl ani dobrým manželem, ani dobrým otcem.

Ona dělala všechno – chodila do práce, vychovávala děti, starala se o své nemocné rodiče a teď i o něj. Když byla konečně v důchodu, děti byly z domu a rodiče po smrti, došla jí trpělivost. Chtěla pryč.

„Těch posledních deset, dvacet nebo dá-li Bůh třicet let života chci pro sebe,“ řekla dětem se slzami o očích. „S Hanou se odstěhujeme do Brna a začneme tam nový život. Lepší život.“

Jaký je váš názor? Máte pochopení pro postoj Věry?

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz. 

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.