Tak si tady čtu vaše názory a navzdory tomu, že jsem původně vůbec nechtěl odpovídat, něco přece jen napíšu. Možná to pochopíte jako osobní útoky na vás, ale tak to rozhodně není myšleno.
- Nevíte nic o situaci, která je v jiných rodinách, včetně mé bývalé. Jestliže se stavíte do pozice, že víte, dokonce že máte právo soudit, těžce se rouháte. Ale to si vyřešíte sám se sebou.
- O tom, jak jsme s manželkou společně vychovávali naši dceru nevíte zase nic. Místo toho si tady hrajete na vševědoucího a jediného spravedlivého.
- Je mi úplně jedno, jakou máte nebo nemáte rodinu a jsemd dalek někomu radit, nebo se dokonce o věs starat. Udělal jsem už dost. Moji vstřícnou radu, kterou jako správný křesťan nepotřebujete (to není žádná narážka ani výtka) jste nepochopil. Dobře, spletl jsem se.
- A na závěr – možná to tak nevypadá, ale je mi úplně jedno, co si o mně myslíte. Nepotřebuji se omlouvat za to, co jsem udělal. Já mám, pro některé možná překvapivě, svědomí čisté. Jsem rád, že jsem pro svou dceru dokázal udělat to, co je pro ni nejlepší. Nebylo to jednoduché, ani pro ni, ani pro mou manželku nebo pro mně.
- Až teď mi došlo, že mi vlastně nemůžete rozumnět. Kdo nezažil, nepochopí.
Omlouvám se všem kvůli diskusi mimo téma. Už v tom pokračovat nebudu. Hezký den, večer nebo co kdo chce. :)