Dvojí dohled nad restauracemi
Co se dozvíte v článku
Pokud se v posledních pěti letech dozvídali spotřebitelé prostřednictvím médií o nevyhovujících hygienických podmínkách v některých restauracích, hospodách či bufetech, dělo se tak téměř vždy na základě výsledků kontrol, které v nich prováděla Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Od počátku roku 2015 totiž k tomu získala SZPI ze zákona příslušné kompetence.
Kompetence ke kontrolám provozovatelů veřejného stravování však také měly a stále mají orgány hygienického dozoru, konkrétně Krajské hygienické stanice (KHS), a těchto svých kompetencí se nechtějí vzdát. Také proto jejich představitelé emotivně protestují proti návrhu, který by měl být součástí novely zákona o potravinách.
Dohady nad novelou zákona
Podstatou návrhu je omezení kontrol hygieniků v takzvaných otevřených provozovnách veřejného stravování, což jsou v praxi v úvodu zmíněné restaurace a obecně takové podniky, kde se mohou lidé „z ulice“ najíst. Bohužel je třeba konstatovat, že argumentace hygieniků pro zachování svých stávajících dozorových kompetencí není zcela korektní.
Již z úvodní věty vyplývá, že hygienické podmínky, teploty skladování, zdravotní průkazy, ale i například detekci nemocného nebo potenciálně nemocného personálu v restauracích umí SZPI kontrolovat také, a v praxi tak také činí. Není tedy pravda, že k tomu nemá potravinářská inspekce oprávnění, jak někteří představitelé hygieniků tvrdí.
Uvedené oprávnění navíc kromě v současnosti platné národní legislativy vyplývá i z legislativy evropské a zásad kontrol výroby potravin a jejich uvádění na trhu zakotvených v hygienickém balíčku a nařízení 852 z roku 2004.
Pravdou není ani další tvrzení hygieniků, že by zmiňovaná novela vyloučila hygieniky z kontrol veřejného stravování úplně. Návrh i nadále ponechává hygienikům dozor nad všemi takzvanými uzavřenými provozovateli veřejného stravování, což jsou například nemocnice, domovy důchodců, dětské domovy, školky a další subjekty představující celkem zhruba 15 000 subjektů. Kromě toho mohou i po případně přijaté novelizaci nadále kontrolovat jakýkoli provoz veřejného stravování, pakliže to vyžaduje hygienická a epidemiologická situace.
Hygiena si chrání pracovní místa na dobu „po koronaviru“
Omezení kontrolní činnosti hygieniků v provozech typu restaurací má své opodstatnění právě v současné době. Ta vytváří na hygieniky značný tlak v souvislosti s prevencí rizik šíření koronaviru a trasováním kontaktů nakažených nebo potenciálně nakažených obyvatel. Sami hygienici přitom opakovaně konstatují, že k zajištění těchto důležitých činností ve veřejném zájmu často chybí lidské kapacity. A právě k tomu uvolňuje návrh omezující aktivitu hygieniků v restauračních prostorech.
Návrh by tak měli hygienici spíše přivítat, než se vůči němu vymezovat. Hygienici se přitom především obávají o možnou ztrátu pracovních míst poté, co „doba koronavirová“ odezní. Což může být obava částečně oprávněná, ovšem pouze na základě pohledu z doby před koronavirem.
Vše totiž nasvědčuje tomu, že i když se naše zdravotnictví a společnost vyrovná s druhou nebo třetí vlnou šíření této nemoci, přijdou další vlny, nové mutace, nové projevy a s nimi spojené procesy očkování a hodnocení epidemiologických rizik. Lze tak předpokládat, že zrovna hygienici o práci, i když nebudou systémově kontrolovat hospody, nepřijdou.
Z pohledu hosta restaurace
Skutečností nicméně je, že řadového hosta v praxi ani tak nezajímají kompetence dozorových orgánů, jako spíše skutečnost, zda není v restauraci nějakým způsobem klamán. Především tedy z hlediska, zda pokrm, který má na talíři, skutečně odpovídá složení, názvu a deklaraci na jídelním lístku.
Jinými slovy, zda je zvěřinový guláš skutečně ze zvěřiny, zda je svíčková svíčkovou a „smažák“ skutečně ze sýra, a ne z rostlinného analogu. Takové formy klamání přitom nedokáží hygienici odhalit, a ani to není předmět jejich dozoru.
SZPI to ale dokáže, neboť kontroluje celou oblast potravinového práva na principu „od vidlí po vidličku“, byť úplně „od vidlí“ to není. Na kontrolách surovin se také podílí Státní veterinární správa ČR nebo Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Nejkomplexnější dohled nad procesem výroby potravin má ale ve svých rukou SZPI.
Víc kontrolorů než hospodských?
Počet dozorových orgánů a organizací, před kterými musí „hospodští“ obhajovat nezávadnost svých provozů a dodržování často velmi zatěžujících nařízení, zákonů a vyhlášek, prostě není malý.
I proto by bylo logické, kdyby se tento počet v oprávněných případech snížil. Zvláště tehdy, pokud se kompetence některých z nich překrývají téměř stoprocentně, což je i případ SZPI a KHS. Na kontrolu přípravy i výroby pokrmů v restauracích stačí SZPI.
ČLÁNKY DO MAILU