Nový rok, 1. leden patří podle Českého statistického ústavu ke dnům s výrazně nadprůměrnou hodnotou, pokud jde o počet sebevražd. Suicidiální tendence přitom nelze předem jednoznačně odhalit. Lze se o to však alespoň pokusit. Bez ohledu na to, zda nosíme bílý plášť, nebo ne.
Suicidiální tendence
- snaha o úmyslné zakončení života vlastním jednáním při relativně neporušeném vědomí
- děje se ve stavu úzkosti a zoufalství s pocitem beznadějnosti a bezvýchodnosti, jež vyvolává dojem nemožnosti další existence
- po rozvážném zhodnocení kladných a záporných stránek v dalším životě a převládnutí záporných stránek vyvolávajících dojem zbytečnosti vlastního života
- po nabytém přesvědčení, že dobrovolný odchod ze života je jediným možným řešením bezvýchodné situace v zájmu vlastním nebo druhých osob
- eventuálně donucování k zakončení života imperativními halucinacemi sluchovými
Boleslav Bárta: Psychopatologický slovník
Před smrtí není nikdo šťasten
Výrok starých latiníků, „před smrtí není nikdo šťasten“, neplatí absolutně. V souvislosti s dobrovolným rozhodnutím připravit se o život to platí bez výhrad. Jde o výraznou nespokojenost s vlastním životem, únik ze subjektivně jinak neřešitelné situace nebo alespoň ze situací, jejíž řešení je nad síly dotyčného. Ten mívá pocit, že se ocitnul v jakémsi tunelu; někdo – literárně zběhlý – hovoří o Kafkově Zámku, odkud není cesta ven.
Nemo ante mortem beatus
„Před smrtí nikdo není šťasten“, teprve po smrti
Ovidius
Motivem sebevražedných tendencí bývají špatné rodinné, partnerské i pracovní vztahy. Také nemoc vnímaná jako stav bez naděje na uzdravení a s tím spojené obavy z utrpení. Zvolna, leč každoročně se v této souvislosti zvyšuje zastoupení tlaku ztráty zaměstnání. Roste také vliv alkoholismu a jiných drogových závislostí.
Výrazně ohrožení jsou v tomto směru jak mladí lidé, zhruba okolo zletilosti, tak dospělé osoby mladší 35 let, jakož i senioři. Obdobně lidé s hendikepy zdravotními i sociálními. U dokonaných sebevražd převažují muži, suicidiální pokusy jsou častější u žen. Tato úměra platí v celém světě s výjimkou Číny.
„Mluvení“ o sebevraždě má velký význam
Sebevražedné tendence mohou být prezentovány veřejně i zvažovány tajně. Veřejná prezentace může nabývat charakteru hysteroidního zdůrazňování – člověk pak málem nemluví o ničem jiném. To může být spojeno s teatrálními zdánlivými přípravami k onomu činu. Kvůli zmíněné formě manipulace se traduje názor „kdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá“. Jenže „nikdy neříkej nikdy“. I když si hysteroidní manipulátor se sebevražednými tendencemi jen hraje, může se stát ledacos – od náhlého hnutí mysli ve smyslu – „nevěříte mi, tak uvidíte“ až po nešťastnou náhodu.
S „mluvením“ o sebevraždě je to složité. Velké procento postižených se chce někomu svěřit. Narážejí na určitý ostych, bagatelizaci, nedostatek času. Nechat postiženého vymluvit má velký význam. Přirovnal bych to k vyzvracení při otravě houbami.
Pozor! Deprese
Výstražné červené světlo by se mělo rozsvítit tam, kde se člověk začne uzavírat do sebe, rezignuje, nebaví ho, co ho dříve těšilo, projevuje depresivní tendence. Ne nadarmo slovo deprese pochází z latinského desprit – vymizení duchovní síly.
Dotazník, jenž následuje, není určen k predikci sebevražedných tendencí. Je určen k orientačnímu posouzení míry deprese. Mimo jiné by měl připomenout úzkou propojenost depresí a sebevražedných tendencí. Stejně tak i nesmyslnost rádoby optimistických frází typu „hlavu vzhůru, bude lépe“.
Test deprese
Na otázky odpovězte buď ano – souhlasím, nebo ne – nesouhlasím.
- Delší dobu se cítíte mizerně, např. smutný, úzkostný, mrzutý, jakoby bez nálady?
- Situaci svou i v okolí vnímáte jako mizernou, zoufalou a bez naděje na zlepšení?
- Trpíte pocity viny a bezmoci vinu napravit?
- Váš život jako by přestal mít smysl?
- Co vás dříve bavilo, vás nyní netěší?
- Máte problémy se spánkem? Může jít o nespavost i stálou ospalost.
- Máte problémy s jídlem? Může jít jak o nechutenství, tak o přejídání.
- Cítíte se velmi unavení a odpočinek nepomáhá?
- Do ničeho se vám nechce, odkládáte, co jen lze… i to, co nelze?
- Uvažujete o tom, že lepší by bylo nebýt?
- Jste nervózní, podráždění, snadno vybuchnete i pro maličkost?
- Vaše paměť i soustředěnost jsou horší než dříve?
- Trpíte nerozhodností?
- Objevují se tělesné příznaky nepohody, eventuálně vážného onemocnění se špatnou prognózou. „Nepohodou“ se rozumí např. bolest hlavy, bolesti v zádech, zácpa, průjem?
- Žijete ve stálém úzkostném napětí? Nedokážete se uvolnit?
Ne všechny položky lze vztáhnout jen k depresi, souvislosti mohou být i jiné.
I méně než 6 odpovědí ano je na pováženou. Vyvolává podezření na depresivně neurotický stav.
6–10 ano naznačuje, že trpíte depresí.
Více než 10 ano – jste jednoznačně depresivní.
Deprese se podílí na více než třech čtvrtinách dokonaných sebevražd. 15 % pacientů s diagnózou deprese končí sebevraždou. V době před dosažením zletilosti je riziko sebevražd 20× větší u depresivních a 30× větší u postižených dysthymií, tj. poruchou nálady.
Nechat vymluvit…
Jak reagovat? Vlídně, vstřícně, naslouchat, navázat a rozvíjet kontakt, nedívat se přitom na hodinky. Žádné mentorování, výčitky a polemiky. Okřídlené „začni s hledáním chyby u sebe“ není též to pravé. Trpělivě a empaticky vyslechnout. To samozřejmě neznamená, že a priori souhlasíme se všemi úvahami a každým jednáním. Vhodné je podpořit přijatelná řešení, nechtít sliby či výrazné a tudíž zatěžující změny. Vědět, že sebevražedné tendence nejsou vždy jen autoagresivní – „proti sobě“, ale mohou být i heteroagresivní. Tj. agresí proti někomu nebo něčemu jinému.
Skupina psychiatrů z Harvardské univerzity doporučuje pomoci postiženému zformulovat – bez obav a zábran – co ho trápí. Nabídnout mu možnost, aby se z depresivních i agresivních pocitů vymluvil. Nemá je skrývat. Jeho protějšek má takové litanii naslouchat s pochopením a s vcítěním, ale i s nadhledem. Jeho reakce má být pravdivá. Většina lidí – v USA zcela jistě – se snáze vyrovná s tvrdou, jasně a jednoznačně popsanou skutečností než s informacemi dávkovanými po kapkách a s nereálným optimismem. Harvardský přístup nepodporuje sklon hledat chyby u druhých, tím méně pak jejich obviňování. Nesnáší úvahy „co by bylo, kdyby bylo“. Podstatné je to, co je teď a co a jak lze řešit. Co by mohlo být a není, zajímavé není – prostě proto, že to tu není.
Schopnost v krizi požádat o pomoc je „dobrá zpráva“ směřující k řešení situace. Pomůžeme, leč prosím opatrně. Vyhneme se tzv. nevyžádaným nebo v skrytu peskujícím radám.
…a poslat k odborníkovi
Rádce, jež mentoruje, odreagovává si vlastní komplexy, kochá se vlastní dokonalostí a rád zneužívá k dosažení vlastních cílů, je špatný guru. Místo moudrých slov je někdy lépe pomoci se zvládáním běžné, bezprostředně působící rutiny povinností. Krizové situace postiženého obvykle značně vyčerpávají. Nezvládnuté úkoly se s původním trápením nesčítají, ale násobí.
Pomoc, povzbuzení je jedna věc – velký úkol pro pomáhající. Suicidiální tendence samy o sobě spadají do léčebné kompetence psychiatra. Přesvědčit nemocného a nutnosti návštěvy tohoto lékaře a přesvědčit lékaře, aby pacienta přijal co nejdříve, je základním požadavkem na laické poradenství.
ČLÁNKY DO MAILU