Letošní houbařská sezóna je v plném proudu a v lesích tak lze v současné době potkat mnohem více lidí holdujících u nás tradičnímu koníčku – houbaření. To ale také znamená větší konkurenci při sběru hub a nižší pravděpodobnost nalezení takových druhů, které jsme zvyklí sbírat a které především hledáme. Není ale nutné za každou cenu hledat hřibovité houby, zvláště když se vydáme trasou, kterou za tímto účelem prošli jiní houbaři před námi, takže „je vysbíráno“.
Jednou z možností je soustředit se na „fialové houby“, které, i kvůli poněkud nepřirozené barvě, moc houbařů nesbírá. Optimální období k jejich sběru je právě v současné době, protože mnohé „divně zbarvené“ houby patří mezi typické podzimní houby a navíc se v lese velmi hojně vyskytující.
Galerie: Na podzim rostou jedlé fialové houby
Lakovka roste až do prvních mrazíků
Typickým představitelem fialových podzimních hub je přitom lakovka ametystová, která roste až do prvních mrazíků a někdy i po nich. Na první pohled to přitom není atraktivní houba – její třeň je tenký a ani klobouk nedosahuje velkých rozměrů, často je široký jen pár centimetrů, nebo ještě méně.
Lakovka ametystová je jedlá houba, obvykle se jedí jen klobouky
Lakovky lze ale na jejich stanovištích nalézt ve velkém množství, což v součtu představuje „dostatek hmoty“ ke kulinářskému využití. Praktickou vlastností této lakovky je její nezaměnitelnost, i když její barva kolísá mezi světle až tmavofialovou.
Dalším důležitým benefitem je pak i to, že lakovka ametystová má velmi blízké příbuzné, které se od ní liší jen barvou a které jsou stejně jako fialová lakovka jedlé – jde o lakovku lakovou a lakovku příbuznou, které jsou oranžovo-béžové. Všechny lakovky rostou na podobných místech, často doslova pár kroků od sebe.
Čirůvka fialová chce důkladné tepelné zpracování
Více než lakovky sbírají někteří houbaři čirůvky – zejména pak čirůvku fialovou. Také ta patří mezi velmi hojně se vyskytující podzimní houby. A stejně jako v případě lakovky ametystové je pro ni typická fialová barva s mnoha odstíny, v některých případech balancující mezi světle hnědou a fialovou barvou.
Typická čirůvka fialová
Čirůvka fialová je velmi dobrý a u některých houbařů oblíbený druh, důležitá je ale u této houby dostatečně dlouhá tepelná úprava. Podle některých údajů může totiž za syrova způsobit rozklad červených krvinek, sám nicméně nevím o žádné negativní zkušenosti kohokoli po konzumaci této čirůvky. Pokud mluvíme o dostatečné tepelné úpravě, pak za tu se považuje doba zhruba dvacet minut.
Některé čirůvky jsou jedovaté
Na rozdíl od lakovek se čirůvek vyskytuje v našich lesích mnoho desítek druhů, zhruba okolo třiceti. Čirůvky můžeme sbírat od jara do zimy, patří sem totiž i známá jarní houba čirůvka havelka, ale třeba i čirůvka zelánka.
Rod čirůvek ale na rozdíl od lakovek zahrnuje i jedovaté houby, ze zmiňovaných zhruba třiceti druhů se jedná především o dva z nich – čirůvku odlišnou a čirůvku sírožlutou. Ty ale můžeme senzoricky odhalit už v lese – čirůvka odlišná má moučnou a mírně nahořklou chuť, čirůvka sírožlutá zase nepříjemně páchne po svítiplynu. Obě nebezpečné čirůvky se od čirůvky fialové na první pohled liší barvou, která kolísá mezi žlutou a okrovou, a v případě čirůvky sírožluté je rozlišujícím prvkem také žlutá dužnina. Tedy – nelze si je s čirůvkou fialovou splést.
Galerie: Které houby se pletou a které jsou bezpečné?
Podzimní houby: lišky
Mezi podzimní houby patří mnoho jedlých, ale běžně nesbíraných druhů. Příkladem jsou všechny možné druhy lišek, ať již je to liška bledá, nálevkovitá, kadeřavá nebo žlutavá.
Liška nálevkovitá – typická podzimní houba
Všechny tyto houby jsou jedlé, ze skupiny liškovitých si musí dát člověk pozor maximálně tak na lištičku oranžovou (nebo také pomerančovou), která je ale snadno rozpoznatelná, protože je velmi drobná a sytě oranžová, na rozdíl od klasické lišky obecné, kde je jasnou základní barvou žlutá. Lištička oranžová se považuje za nejedlou houbu, která může někomu způsobit zažívací potíže, ale nejde o houbu jedovatou.
ČLÁNKY DO MAILU
