Spravedlivější a veskrze správnější by bylo větu v titulku poněkud upravit. Místo slůvka „se“ napsat „si“. Jenže život není spravedlivý. Byť si třeba zasloužíte plnou náruč štěstí, kýžený pocit jako by prchnul v dál. Není to jen vaše smůla. Chybička se vloudila i v souvislosti s dlouhodobým rozvojem života na zemi.
Co se dozvíte v článku
Přeje dnešní doba pocitu štěstí?
Dávno již tomu, co Charles Darwin spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přirozeným výběrem – příčinou a hybatelem evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní. Každému je jasné, oč lepší je být šťastný, spokojený a zdravý, než se trápit opakem. Sociobiologové tvrdí, že sama matka příroda preferuje právě tyhle charakteristiky.
Genům prospívá, pokud jsou uloženy ve spokojeném, dobře fungujícím organismu. Mladík vyzbrojený lukem a šípy – Amor – si za léta svého zahrávání s lidmi již mnohokrát ověřil i souvislost spokojenosti, třeba i prchavého štěstí, s činy směřujícími k zachování rodu. „Z evolučního hlediska jsou moderní životní podmínky pro štěstí škodlivé,“ napsal Anton A. Buchler v pozoruhodné knížce Psychologie štěstí vydané nedávno česky v nakladatelství Portál. Vysvětluje to faktem, že lidský mozek je spíše nastaven na okamžité radosti než na budoucnost, i objektivním nárůstem depresí. Při vší úctě k citovanému dílu, které důkladně využívá mnohé výzkumy, je poněkud zjednodušené a gender nekorektní tamní srovnání minulosti s dneškem:
„Přes to všechno skutečně prameny štěstí zůstaly identické: vystříknout své sperma do klína ženy, které důvěřuji, držet v náručí novorozenou dcerku nebo vnuka, nastěhovat se do domu, který jsem postavil vlastníma rukama, stát svému příteli po boku radou i činem.“
Pocit štěstí – jen z desetiny je dán vnějšími okolnostmi
Možná vás překvapí, že jak tragédie, tak i kladné, s pocity štěstí obvykle spjaté události přinášejí určitý stres. Stěží vás ale překvapí nedávno v Nizozemí publikované zjištění, že se na ony pozitivní události přizpůsobíme snadněji než na jejich chmurné protivy.
Míra štěstí není navíc stále stejná. U extrovertů mívá spíše sklon k růstu. U neurotiků je tomu naopak.
Za objektivně prokázaný je považován vzorec, který považuje štěstí z poloviny ovlivněné dědičnými vlivy a ze čtyřiceti procent naším chováním a přístupem k životu. Pouhá desetina je dána vnějšími okolnostmi. Pouhých deset procent se zdá být málo. Leč seriózní vědecké studie v zahraničí potvrdily, že není valný rozdíl mezi mírou štěstí dlouhodobě vězněných zločinců a jejich strážců.
Příliš štěstí škodí
Nadmíra štěstí může vést k podcenění nebezpečí a různým formám nerozumného jednání.
V desetibodové škále je za ideální považováno štěstí odpovídající sedmi až osmi bodům. Přináší optimální poměr mezi „zásobou na horší časy“ a možností ještě využít stav, kdy my, květy evoluce a pánové tvorstva, jsme vskutku „šťastní jak blecha“.
Jak být šťastný tak akorát?
Všechny dobré zásady již byly vymyšleny. Nyní již zbývá „maličkost“ – realizovat je. Bonmot má pravdu. Věda o postupech zvyšujících pocity štěstí doporučuje na první pohled známé a nepříliš složité aktivity. No, nezkuste to.
Chybička se ovšem vloudí, pokud „znát a zkusit“ nedoprovází patřičná vytrvalost. Slovy dávného kupletu: „Ono se to snadno řekne, ale je to těžký…“
Zásady pro šťastný život
- Být aktivní, činorodý, neznat nudu.
- Pobývat v dobré společnosti.
- Mít smysluplnou práci.
- Dokázat reálně plánovat svůj život a cíle přizpůsobit měnící se realitě.
- Nehodnotit svět a životní události „černými brýlemi“ aneb „Pryč s ustaraností“.
- Jednat dle zásady „vrabec v hrsti je lepší než holub na střeše“. Šťastnější jsou lidé, jež naplní své, byť menší aspirace, než ti, kdož chtějí nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.
- Optimismus není „opium lidstva“, ale lék na nejrůznější strádání. Je báječný, byť platí všeho s mírou.
- Přehnaný optimismus dříve či později vede ke zklamání a sebeobviňování. Hřebík kladívkem do panelu nezatlučeš.
- Žít život „teď a nyní“ – řešit aktuální problémy.
- Mít rád sám sebe a být sám sebou.
- Usilovat o kladné sociální vztahy.
- Nenamlouvat si, že nemám negativní pocity. Tím je jen potlačíme. Spíše hledat jejich příčiny, a ty v rámci možností odstranit.
- Nebýt sám, udržovat blízké vztahy a partnerství.
- Zapomenout na výmluvu: „Byl bych šťastný, kdyby…“
- „Je lepší a schůdnější být spokojený, než být perfektní,“ platí jak v životě, tak v přístupu k usilování ke štěstí. Naprostá dokonalost je nedosažitelná a usilovat o ni je dlouhodobý stres.
- Chyba je jen chyba, chybami se člověk učí. V rámci možností se ji snažme napravit, ale tím, co nelze změnit, se netrapme. Věda zde potvrzuje platnost konstatování majora Terazkyho:„Čo bolo, to bolo.“
- „Žádná křeč“. Pokud budeme považovat usilování o štěstí za základní cíl života, riskujeme spíše deprese.
- Štěstí nepovažovat za samozřejmost ani za „nárokovou dávku“.
„Jak prosté, milý doktore Watsone,“ děl Sherlock Holmes.
ČLÁNKY DO MAILU