Vlákno názorů k článku Nádor nelze vyhladovět od Jirka - Právě psychická pohoda a aktivní přístup pacienta jsou...

Právě psychická pohoda a aktivní přístup pacienta jsou podle lékařů vedle včasné diagnózy alfou a omegou úspěšné léčby.

Tohle už zavání šarlatánstvím a je rozhodně za hranou lékařské etiky. Pro takové tvrzení neexistují vědecké důkazy, studie, které zkoumaly např. souvislost deprese a rakoviny buď souvislost nenašly, nebo, i když byla statisticky významná, ta souvislost byla svou velikostí malá. I když chápu, že pacient, který je psychicky v pohodě se zdravotníkům léčí lépe a radostněji, přesto např. obviňovat pacienty, kteří na rakovinu zemřou, z toho, že si za svou smrt mohou špatnou psychickou pohodou, by si zdravotník neměl dovolit.

Začnu od konce, samozřejmě jde o obviňování, protože ten výrok přikládá vliv něčemu, co pacient má mít ve své moci a co (pokud nebyl veselý) neudělal. Pokud namítáte, že lékaři s tímto názorem např. pouze usilují o co nejlepší pohodu pacienta, ale nepřikládají vliv tomu, když pacient přesto v pohodě není, pak tomu prostě nevěřím - lékařů (i nelékařů), kteří v takovém případě pacienta obviňují (i dost otevřeně) není málo.

K samotné závislosti vyléčení na psychické pohodě: To, že o tom všichni hovořili, znamená akorát, že je to tak trochu móda. S člověkem, který je je v pohodě, se samozřejmě lépe žije, i se lépe léčí. Je vcelku logické, že případné uzdravení je pak připisováno i tomu psychickému stavu. Problém je, že ve studiích to vychází poněkud hůře.

Tím se vracím k vašemu původnímu tvrzení: Právě psychická pohoda a ... jsou ... vedle včasné diagnózy alfou a omegou. To je velmi zavádějící, prakticky to vychází tak, že vliv psychická pohody je asi tak o řád nižší, než té včasné diagnózy. Tvrdit, že je to "alfa a omega" je nejenže nepřesné, navíc to někomu, kdo třeba je v depresi, nepomůže. Naopak to říká, jako by už neměl šanci (což je daleko od pravdy).

Skončil bych citací ze závěru metaanalýzy Jillian R. Satin, Wolfgang Linden, Melanie J. Phillips: Depression as a predictor of disease progression and mortality in cancer patients:

However, it is important to acknowledge that the overall effect sizes are relatively small and that causality has not been absolutely established. We would like to highlight that this meta-analysis does not support a need for patients and their families to feel responsible for their disease outcome if they experience depression. It has become accepted in popular culture that cancer patients need to maintain a positive attitude to heroically defeat cancer, a recommendation that Spiegel and Giese-Davis have termed an “emotional straightjacket.” Even if one did ascribe to this belief, the magnitude of the effect of depression on mortality does not seem to warrant the assignment of responsibility and blame to cancer patients.