Za kanálem La Manche, v alžbětinské Anglii, se ňadra a nahá těla objevovala spíše v literatuře.
Alžběta I.
Královna požadovala střízlivé oblečení a zdrženlivé sexuální chování. Tělo „slabé a křehké“ ženy bylo ukryto pod těžkými šaty s korzetem, který popíral existenci poprsí. Ve vyšších vrstvách musela chodit takto sešněrovaná již tříletá děvčátka.
Potlačování prsou nebránilo básníkům v jejich opěvování. Ňadra byla obvykle prezentována jako objekty vzbuzující pocit krásy a mužskou touhu.
S vynálezem knihtisku se vzedmula velká vlna čtenářského zájmu a poprvé v historii se knihy šířily i mimo nejvyšší vrstvy. I díky tomu si ženy uvědomily cenu svých ňader a začaly je předvádět ve volných živůtcích. Kyprá prsa byla považována za znak plodnosti a potenciální zdroj mléka, bylo tedy v zájmu ženy na vdávání, zvláště na venkově, aby svá zdravá prsa stavěla na odiv.
Za alžbětinské éry byla většina britských miminek kojena matkami, i když i tady bylo mezi vyššími vrstvami zaměstnávání kojné symbolem společenského postavení. Ženy se také často vzdaly kojení kvůli požadavku svých manželů, kteří je pokládali za překážku sexuálního života. Důraz se stále více kladl spíše na erotická než mateřská ňadra a mnoho bohatých žen si muselo vybrat, zda svá prsa poskytnou manželovi nebo dětem.
V 17. století začaly být britské ženy otevřenější, jak v přístupu ke kojení, tak k erotice. Některé urozené ženy se staly horlivými stoupenkyněmi mateřského kojení a snažily se k němu přimět i ostatní matky.
Další díly miniseriálu „Ňadra v historii“ najdete ve speciálu Silikozy.cz
Zdroj: Marilyn Yalomová: Dějiny ňadra (A History of the Breast), nakladatelství Rybka Publishers, 1999
ČLÁNKY DO MAILU