Vlákno názorů k článku Nedělejte z nudapláží Klobásov, říkají naturisté od Toto - Fakt Vám přijde tak zajímavý sledovat celý den...

Nechápu, v čem hledáte problém. K vodě jdu proto, abych se vykoupal a nachytal trochu slunečních paprsků. Na nudapláž jdu proto, že pobyt v mokrých plavkách není mým koníčkem, a také se mi nelíbí vypadat po vysvlečení jako zebra.

Válet se jen tak na sluníčku a pak si vlézt do vody, zchladit se a zaplavat si, je zábava, odpočinek i sport.

Jestli někdo čumí po nás nebo do trávy, nebo jestli se tváří zapškle nebo nesebevědomě, je mi srdečně jedno. Je to jeho věc. Já se také dívám, kam chci, tvářím se, jak chci, a dělám si, co chci.

Někdy před 15 lety, když to ještě nebylo v módě, jsme byli s přítelkyní jediní vyholení na celé pláži. A přestože čumilové o sebe málem zakopávali, žádné újmy jsme tím nedoznali. A tady o tom napíšou celý článek.

Tak to si protiřečíš:

"Jasně! Čumilové jsou na každé pláži. Jsou i ve městě, v MHD, zkrátka všude. Je to lidská přirozenost. A na nuda pláži je to pro ně asi hodně zajímavé. Poznáte je na první pohled. Mlčky postávají uprostřed, někdy v plavkách, někdy bez, někdy s umně skrytým fotoaparátem, a fascinovaně civí. Nebo sedí opodál v křoví s dalekohledem.

Dopřejme čumilům jejich radost. Vždyť nás to nic nestojí! Třeba jim čumenda dodá odvahu k nějakému hrdinskému činu, jakým je třeba oslovení slečny.

A to se na pláži lidé nemilují. (Tedy většinou.) Protože teprve při pohledu na sex zírací pud rozkvete. Lidé projdou kolem, zpomalí, a strašně moc se chtějí nedívat, ale vůbec jim to nejde.
"

Ale celkem vzato, jen jsi mi připoměl pravidlo platící nejen na nudaplážích: co člověku nejvíce chybí, o tom nejvíce kecá.

Nějak jsem nepochopil narážku.

Chtěl jsem tím jenom říci, že strach z čumilů je destruktivní model chování. To, že kvůli němu má někdo strach jít na nudapláž, je ten nejmenší problém.

Strach z čumilů znemožňuje člověku svobodně se vyjádřit. Lidé se bojí chovat přirozeně, protože „by se někdo mohl blbě dívat“. Jsou jím stahování do konformity, bojí se „tančit v dešti“.

Někteří lidé jsou strachem, že si je někdo bude prohlížet, natolik posedlí, že se postupně změnili na nečitelné šedé myšky, bez výrazu v obličeji, bez stylu a špetky originality.

Čumil nemusí být nutně úchyl. Může to být nešťastná osoba z druhé strany. Moc rád by se choval stejně, ale má strach. Bojí se vylézt ze své ulity, ve které se cítí bezpečný, a tak se jen dívá. Třeba jednou svůj strach překoná, a stane se z něj aktivní účastník dění kolem.