Náhradní mateřství je možné, ale žena za to nesmí dostat zaplaceno

Když žena nebo pár nemohou mít vlastní dítě a nechce se s tím smířit, existuje několik možností. Je tu možnost dítě adoptovat, případně si nějaké vzít do pěstounské péče, byť druhá volba neumožní stát se jeho právoplatným rodičem.

Další možností je umělé oplodnění, které jednomu či oběma z bezdětného páru umožňuje stát se biologickým rodičem dítěte. To však není možné, pakliže žena z různých důvodů nemůže dítě donosit ve vlastní děloze. Pak připadá v úvahu možnost surogátního mateřství, což je záležitost poměrně citlivá, s mnoha pravidly a na druhou stranu občas chybějícími mantinely. 

Matkou je žena, která porodila

Surogátní neboli náhradní mateřství v podstatě znamená to, že dítě pro matku, která nemá dělohu nebo z vážných zdravotních důvodů nemůže donosit vlastní dítě, porodí jiná žena. Náhradní matky mohou porodit dítě i homosexuálním párům. 

Něco podobného popisuje už Bible, kdy otrokyně Hagar porodila Abrahamově manželce Sáře dítě s ním zplozené. V tomto případě se na aktu početí podílely dvě osoby, Abraham a jeho otrokyně, která byla biologickou matkou dítěte.

Dnes se preferuje vložení embrya jiných rodičů do dělohy náhradní matky, čímž se stává skutečnou surogátní, nikoliv biologickou matkou. K tomu, aby toto mohlo být provedeno, se ale váží přísná pravidla, při jejichž nedodržení by mohlo jít o trestný čin. Samo o sobě ale surogátní mateřství trestné není a v mnoha zemích je tolerováno.

Přečtěte si také:

Staré matky v 19. století: Sex po čtyřicítce byl tabu a žena na mateřství stará

Nelegální je náhradní mateřství ve Francii, Polsku, Rakousku, Německu, Španělsku, Švýcarsku, Dánsku a Chorvatsku. V Řecku i Velké Británii je možné za podmínek schválených soudem, dítě však nesmí být zplozeno z vajíčka náhradní matky. 

Ve Francii je surogátní mateřství od roku 1994 přímo zakázáno a sankcionováno, a to i nekomerční náhradní mateřství. V Kanadě je pak komerční surogátní mateřství (za úplatek) zakázáno, nekomerční však povoleno. V amerických státech je většinou zakázáno a pokutováno, v Michiganu dokonce i trestáno odnětím svobody. Pokud už je povoleno, nebývá akceptováno v případě homosexuálních párů.

V mnoha zemích však panuje jediný názor, a to ten, že matkou je vždy žena, která dítě porodila. V silně křesťansky orientovaných kulturách, anebo v islámských zemích, je náhradní mateřství, stejně jako umělé oplodnění, něčím zcela neakceptovatelným.

Přečtěte si také:

Umělá inteligence proniká i do umělého oplodnění. Vybere nejlepší embryo

Co není zakázáno, je povoleno

A jak je tomu u nás? Stále se objevuje názor, že co není vyloženě zakázáno, je vlastně povoleno. Řada klinik poskytujících umělé oplodnění se surogátním mateřstvím počítá. V České republice existují kliniky, které surogátní mateřství legálně a oficiálně nabízejí, ale uvádějí, že nezprostředkovávají náhradní matky ani neřeší vztahy mezi biologickými rodiči a náhradní matkou. 

Jednou z takových klinik je Klinika reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně, kde byly v letech 2004 až 2015 provedeny 104 cykly náhradního mateřství, z toho 35 těhotenství a 31 porodů (3 pacientky potratily a 1 případ byl umělé přerušení těhotenství z důvodu vrozené vývojové vady plodu).

Problém však nastává v případě komerčního surogátního mateřství, to znamená, pokud by do hry vstoupila odměna ženě, která dítě donosí, případně také odměna zprostředkovateli. V tomto případě jde o trestný čin, na který se vztahuje § 169 odst. 1 TZ: Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný podobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, nebo peněžitým trestem. Pokud jde o zdravotníka, který zprostředkoval náhradní mateřství a dostal zaplaceno, pro něj platí také zákaz vykonávání povolání.

Umělé oplodnění a pak adopce

Podmínky pro surogátní mateřství u nás schválené výborem Sekcí asistované reprodukce odborné gynekologické společnosti v roce 2012 vypadají následovně a jsou určeny pro kliniky asistované reprodukce. V prvé řadě musí být k surogátnímu mateřství medicínská indikace, z jakýchkoli jiných důvodů je to nepřípustné. Dále musí být dítě zplozeno z vajíčka a spermie obou rodičů, přičemž náhradní matka nesmí být zároveň biologickou matkou dítěte. Snahou lékařů je také snížit riziko vícečetného těhotenství, což by přinášelo větší rizika pro surogátní matku.

Přečtěte si také:

Tejpy v těhotenství i po porodu: uleví od bolesti, pečují o jizvu a podpoří laktaci

V neposlední řadě je třeba respektovat rozhodnutí ženy, která dítě donosí, i kdyby nebylo v souladu s požadavky biologických rodičů. A zásadní je to, aby surogátní mateřství nikdy nebylo za úplatu, jinak se stává trestným činem. Ale zadarmo to není – budoucí rodiče musí například zaplatit proces umělého oplodnění a náklady spojené s těhotenskou péčí. 

Osvojení dítěte pak probíhá podle zákonů o adopci a nutností je svěření dítěte do péče za účasti soudu, který třeba nemusí biologickým rodičům vyhovět, ani kdyby surogátní matka podepsala souhlas s adopcí dítěte, které porodila.

Ale je to ještě daleko složitější. Náhradní matka musí splňovat podmínky o věku, což znamená, že umělé oplodnění lze provést ženě v plodném věku, tedy pokud nepřekročila 49 let. Dále musí být zdravá a způsobilá, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Vyšetření psychologem ukáže, zda tuto svou roli vůbec zvládne. Musí také dostat úplné právní poradenské služby. 

Přečtěte si také:

Manželovi řekli, že syn je v pořádku, ale u mě, že neví. Žena měla v těhotenství dvakrát preeklampsii

Ideální je, když je náhradní matka svobodná či rozvedená, protože v případě, že je vdaná, do celého procesu vstupuje i její manžel, který musí s náhradním mateřstvím samozřejmě souhlasit. Právně je matkou narozeného dítěte žena, která ho porodila, a otcem vždy manžel, i kdyby žena počala dítě s někým jiným.

Chci si dítě nechat

Pokud se žena – náhradní matka – rozhodne, že si dítě nechá, nelze proti tomu nic namítat a jeho otcem se právně stává její případný manžel. Biologičtí rodiče mají v takovém případě smůlu, pořádně se praští přes kapsu, zaplatí umělé oplodnění, veškeré náklady na těhotenskou, porodní a poporodní péči, avšak do procesu vstupuje „pouze“ jejich vajíčko a spermie a neexistuje žádná cesta, jak dítě právně získat. 

Žena, která jejich dítě devět měsíců nosí a pak porodí, tedy nejen nemusí s adopcí souhlasit, ale může si to ještě rozmyslet do tří měsíců od podepsání souhlasu o osvojení dítěte, což podle zákona může udělat nejdříve po skončení šestinedělí, tedy až opadne hormonální bouře.

Jak se zdá, není to vůbec jednoduché. V průběhu celého procesu se může stát naprosto ledacos. Pokud těhotenství proběhne bez komplikací a narodí se zdravé dítě, může všechno dopadnout dobře, pokud to surogátní matka zvládne a nerozhodne se, že si dítě nakonec nechá. Odstoupit od dohody ale mohou také biologičtí rodiče, a to z jakýchkoliv důvodů, například když se třeba narodí nemocné nebo postižené dítě.

• 
• 
• 

Dalších 58 fotografií

Surogátní mateřství každopádně představuje velkou psychickou zátěž pro všechny zúčastněné: náhradní matku, která se musí vzdát dítěte, jejího případného manžela, který to celé s ní musí absolvovat, samotné dítě, které může mít trauma z odtržení od matky, která ho donosila a porodila, anebo může skončit v ústavní péči, pokud ho nakonec nebude chtít vůbec nikdo, i pro rodiče usilující o dítě. 

Nabízí se i, proč by některá žena chtěla něco takového podstupovat a co z toho bude mít, když oficiálně nemůže dostat peníze? Dobrovolně bude absolvovat nepříjemné procesy týkající se jejího těla, devět měsíců bude nosit dítě, porodí jej a nakonec se ho musí vzdát. Jaká jiná než finanční motivace by mohla u surogátního mateřství existovat, pokud nejde například o sestru, matku či kamarádku?

Finanční odměna se dá utajit

Oficiálně je finanční odměna nezákonná, a náhradní matka tak může dostat od budoucích rodičů jen úhradu veškerých nároků spojených s těhotenstvím, vyšetřením, předporodní péčí, porodem nebo též stravováním v době těhotenství. Ale co surogátní matka dostane navíc, to v podstatě stejně nikdo nezjistí. 

Uvádí se, že u nás je odměna pro surogátní matku zhruba ve výši 200 až 500 tisíc korun, v zahraničí, například v USA, podstatně vyšší. Nedávno se řešil případ, kdy za 32 000 eur porodila Ukrajinka na ukrajinské klinice dánskému páru dvojčata. Rozhodoval o něm i Evropský soud pro lidská práva a dánská etická rada varovala před proměnou ženy na „kokon pro produkci dítěte“.