Bylo, nebylo, ale věřte, že v časech tzv. „Husákových dětí“ bylo. Ve výběru osvojitelů i pro ně vhodných dětí panovala kázeň. Republiku si rozvracet nedáme, prvky volného trhu a obchodu s dětmi zavádět nebudeme. Přesto existovala… ehm jistá sice částečně legální, ale nepropagovaná cesta.
Jak si osvojit dítě za soudruhů
S nechtěně těhotnou promluvil (a) spádový MUDr. Vlídně vysvětlil, jak je potrat nebezpečný a potratová komise přísná. Osvojení brzy po narození dítka samozřejmě možné je. Má to však určitá úskalí a dotyčný lékař ani neví, do které rodiny bude dítko svěřeno. Pro zvýšení efektu občas padla zmínka i o „sociálních pracovnicích – polednicích“ z tehdejšího orgánu péče o dítě. Již pouhé slovo orgán vyvolávalo něco mezi respektem a panickou hrůzou.
Vše by se dalo zařídit elegantněji, vlídněji pro rodičku a pro jejího potomka šetrněji. Platný totiž je institut svěření dítěte do péče určitých osvojitelů. MUDr., někdy ovšem i zdravotní sestra, vše zařídí. Ví, jak na to. Některé soudy dokonce ani nechtějí, aby matka tvrdila, že jí určení osvojitelé jsou jejími vzdálenými bratrancem či sestřenicí. Sice z jiného kolena, leč chová k nim neochvějnou důvěru. Tam, kde již nebyl potenciální osvojitel úředně prohlášen za sterilního, bylo variantou, aby se hrdě přihlásil k otcovství. Matka se dítěte vzdá, neb by jí připomínalo hřích mládí či středního věku. Otci pak bude svěřeno.
Zdravotnický pokušitel(ka) pohovořil i o penězích. Za měsíc těhotenství se – coby příspěvek na výživu – dávaly obvykle tři tisíce korun. Porod býval zdarma, ale oněch těhotenských měsíců se počítalo deset. O odměně za zprostředkování se nemluvilo. Pohybovala se od láhve kvalitního alkoholu výše. Pravděpodobnost, že výše uvedené know how uveřejní denní tisk, odpovídala zhruba pravděpodobnosti toho, že Gustav Husák otěhotní.
7 kroků, na jejichž konci budete mít dítě nebo trauma
Všemocná ruka trhu luskla prsty a vše je jinak. Velmi seriózní noviny (Lidové noviny 4. 7. 2016) uveřejnily obsáhlý článek: Porodím za vás. Cena půl milionu. Vedle fota dámy s těhotenským bříškem je podrobně popsána série sedmi kroků oné transakce. Přejímám je jen v mírně upravené podobě.
1. Pár najde náhradní matku, například na internetu nebo na klinice asistované reprodukce.
2. Etická komise kliniky individuálně posoudí, zda je tento případ vhodný pro institut náhradního mateřství. Žena, která touží po dítěti, má zdravotní handicap. Nejčastěji má nefunkční dělohu nebo jiná chronická onemocnění. Musí jít o medicínský důvod, nikoli kosmetický. Lékař kladně vyhodnotí zdravotní a psychickou způsobilost náhradní matky.
3. Pár s náhradní matkou navštíví právníka a uzavírají smlouvu. V ní jsou stanoveny podmínky předání dítěte i finanční odměna. Ta se obvykle pohybuje okolo tří až pěti set tisíc korun. Pár platí kompletní vyšetření náhradní matky, léky, konzultace s klinikou i samotné umělé oplodnění. Smlouva samozřejmě vyžaduje dobrovolnou dohodu. Nejde-li o smlouvu pod nátlakem, není na ní nic nelegálního. V platném občanském zákoníku je uvedeno, že osvojení je vyloučeno jen mezi příbuznými v přímé linii a sourozenci. Náhradní mateřství je něco jiného. Pravda, vše je poněkud na hraně. Za kvalitní právnickou dizertaci by stála otázka dobrovolnosti a sociálního nátlaku při smlouvě. Dejme tomu tzv. dluhová past může dosti tlačit.
4. Nastupuje léčba a umělé oplodnění. Náhradní matka obdrží vajíčko ženy z páru. To je oplodněno mužem z páru. Náhradní matka je těhotná.
5. Muž z páru uznává otcovství. Zde může nastat podstatné právní úskalí. Je-li náhradní matka vdaná, je po narození dítka za otce automaticky její manžel. Jeho potenciální otcovství lze při spolupráci s matkou poměrně snadno popřít.
6. Náhradní matka porodí. Vzdává se dítěte. Dítě je svěřeno do péče muže z platícího páru. Při dobré spolupráci všech zúčastněných vše probíhá poměrně snadno a rychle. Může se ovšem stát, že náhradní matka si vše rozmyslí. K dítku se u ní probudí mateřské city. Na druhé straně nastává zoufalství a nezřídka i právní čoro moro.
7. Žena z páru požádá o osvojení dítěte svého partnera. Dítě již může být v této rodině. Do pravomocného rozhodnutí soudu není osvojení možné. Tj. opět mohou – při změně názoru biologické matky – nastat velké komplikace.
Všechno se dá obejít
Jasné je, že za určitých modifikací a biologických podmínek lze postup využít stylem „urob si sám“, tj. bez využití kliniky. Chci věřit, že klinická etická komise je vysoce erudovaný orgán v ničem nepřipomínající dávné komise interrupční. Nevím, jak budou ženy schopné propůjčit svoji dělohu k lékařskému prověřování.
Coby pamětníku se mi vybavuje situace, jež na sklonku vlády jedné strany po určitou dobu prakticky zastavila možnost umělého oplodnění. Etičtí soudruzi zavětřili nepravost v léty zaběhnutém systému. To dárce spermatu zašel do diskrétní kabinky, do zkumavky vystříkl to nejcennější, co tělo vytvořilo. Po odevzdání materiálu zašel s interní poukázkou do pokladny a za námahu obdržel tuším dvě stovky (dnes za deset odběrů spermatu kliniky nabízejí náhradu ve výši od deseti do dvaceti tisíc, ale spermatem možnost prodat se za živa nekončí).
Jenže co když tomu bylo jinak? Někteří nadšenci poskytovali sperma zdarma. Pod krycí identitou se mohli poťouchlí rozkrádači národního majetku obohacovat. Inu, i pro umělé oplodnění platilo „důvěřovat, ale prověřovat“. Úřední výnos proto začal požadovat po dárcích předložení občanského průkazu. Tam v kanceláři zaznamenali jejich bydliště. Co by dup, do měsíce pak poštou obdržel dárce svůj perně zasloužený honorář. Ve zprávě pro příjemce sice nebylo uvedeno: „Odměna za dárcovství semene“, leč odesílatelem byla příslušná porodnicko -gynekologická instituce. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Sperma došlo a nové nebylo… Kdo je potřeboval, musel si je nějak sehnat, přičemž nebylo k dostání ani v Tuzexu či v JZD Slušovice.
Deset let své psychologické praxe jsem věnoval problémům náhradní rodinné péče. Od té doby vím, že bezdětnost je pro toho, kdo po dítěti touží a mít je nemůže, strašlivá. Kdyby nikde jinde, tak zde platí, že účel světí prostředky.
Jen se mi vybavuje osud jedné z mých klientek. Před lety porodila pro jiné. Bez ohledu na to, že bezdětná v té době nebyla a není, se celé roky moc trápí. Inu, krev není voda. A řečeno psychiatrem Radkinem Honzákem: „Děloha není pouhý futrál na dítě.“
ČLÁNKY DO MAILU