Věnováno památce prof. MUDr. Ladislava Pilky (17. 7. 1933 – 25. 10. 2014), průkopníka asistované reprodukce. Na klinice, již vedl, se roku 1982 narodilo první „dítě ze zkumavky“ v zemích východního bloku.
- „Kdo je vlastně matkou?“
- „Chcete dítě a nehodláte rodit?“
- „Dá se koupit opravdu všechno?“
- „Myčku už asi máte. Nechcete si ještě pořídit inkubátor?“
Pro bulvární tisk jsou podobné titulky požehnání. Nejen srovnatelnými, ale i ostřejšími ozdobily jisté listy zprávy o tzv. náhradním mateřství. S oblibou referují o zahraničních sporech, zda dítě patří k ženě, jež je porodila, nebo té, která ji k danému účelu najala. Jsou země, kde podobné jednání je právně možné. Jsou jiné – a těch je víc -, kde zákon podobné situace neřeší. Neexistuje ale zákoník, jež by legalizoval „obchod s mateřským lůnem“. Tj. umožňoval těhotenství a porod za peníze. Něco podobného je vnímáno jako obchod s dětmi. Tudíž něco strašného, v rozporu s dobrými mravy. Leckterý z mravokárců v této souvislosti vzpomíná na staré rádoby socialistické časy. Dobu, kdy tržní chování, pozitivně reagující na každé přání potenciálního kupce, nám bylo vzdáleno… a místo trhu „vládla kázeň a pořádek“.
Zoufalá touha po dítěti – nic nového pod sluncem
S lidmi, často zoufale toužícími po dítěti a vlastní bezdětnost vnímajícími jako prokletí, jsem coby psycholog pracoval od roku 1979 do roku 1989. Slova „pronajatá děloha“ jsem v onom desetiletí neslyšel. Viděl jsem ale jen s nevelkou nadsázkou potoky slz. To když se potenciální osvojitelé dozvěděli, kolik let se na nalezení dítka k osvojení čeká. Pro mnohé bylo snad ještě větší ranou zjištění, že v dětských domovech nepobývají děti rodičů zemřelých po autonehodě, ani květy tajné lásky vysokoškolačky s ženatým docentem. Čas, kdy se nezkušené, svedené, opuštěné vesnické děvče nesmělo s outěžkem vrátit domů, byl též pryč. Dětí s dobrými dědičnými předpoklady a „právně volných“ bylo málo. Existovala možnost, jak obejít oficiální výběrový postup. Bylo to osvojení ve vztahu k určitým osvojitelům. Rodička neuvedla otce, eventuálně ten souhlasil s prohlášením, že si přeje, aby dítě šlo do té a té konkrétní rodiny.
Občas tak čápovi či vráně pomohla sestra bezdětné dámy. Jednou dokonce i matka. Daleko častější bývalo, že „taj. dův.“ domluva byla zprostředkována v gynekologické ordinaci. O penězích samozřejmě nemohlo být oficiálně ani řeči. Určitě o ně nešlo „v první řadě“. V pomyslné druhé řadě bývalo zvykem rodičce zaplatit těhotenské výdaje včetně jídla, a to spíše nadstandardně.
Nový občanský zákoník cudně mlčí
Čas oponou trhnul… a je tu nový občanský zákoník. O náhradním mateřství cudně spíše mlčí. I když… § 775 dí, že matkou dítěte je žena, která je porodila. O několik paragrafů dále, pod číslem 804 čteme: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými, v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“. Advokátka Daniela Kovářová, emeritní ministryně spravedlnosti, k tomu konstatuje, že takto stručná zmínka není dostatečnou právní úpravou náhradního mateřství. Dodává, že ustanovení vysloveně nezakazuje, aby žena adoptovala dítě, jež coby náhradní matka porodila její sestra.
Genetika vítězí nad § 775
Klasický postup umožňující uskutečnit náhradní mateřství vyžaduje do dělohy „náhradnice“ implantovat vajíčko ženy (genetické matky) oplodněné manželem ženy sterilní. Když pak jde vše dobře, za devět měsíců přijde na svět dítko, jež pochopitelně nemá geny „osoby, jež ho porodila“, tj. právně jeho mámy. Pokud nám nestačí pouhý matrikový výklad, je tím popřena zásada známá již v římském právu: „Jen matka je vždy jistá.“
Daniela Kovářová popsala šest variant náhradního mateřství. Podstatný pro volbu toho kterého postupu je zdravotní stav a v konkrétním případě i míra plodnosti dospělých účastníků.
- Úplné náhradní mateřství – nazval bych je fyzické:
Žena toužící po dítěti poskytne vajíčko, její partner poskytne oplodňující spermii. Náhradní matka dítě, jež s ní nemá geneticky nic společného, odnosí a porodí.
- Částečné náhradní mateřství – mateřské:
Žena toužící po dítěti poskytne vajíčko. To je oplodněno spermií neznámého dárce. Geneticky je dítě výsledkem jejich spolupráce. Manžel oné dámy je sice ne genetickým, leč právoplatným otcem. V časech mého angažování v náhradní rodinné péči, tj. v době, kdy moderní technika proti dnešku pokulhávala, se tomu říkávalo „umělé oplodnění přirozeným způsobem“.
- Částečné náhradní mateřství – otcovské:
Vajíčko anonymní dárkyně je oplodněno spermií ženatého muže z páru toužícího po dítěti. Manželka např. nemá funkční vaječníky, leč oplodněné vajíčko donosit může. Dítě posléze porodí a řekl bych „před Bohem i lidmi je jeho matkou“. Geneticky je ovšem potomek ne „celý tatínek“, ale mix tatínka a anonymní dárkyně.
- Umělé náhradní mateřství – nazval bych je totální:
Muž i žena toužící po dítěti jsou neplodní. Jejich touhu naplní žena, jejíž dárcovské vajíčko je oplodněno dárcovskou spermií. Samozřejmě může jít i o situaci, kdy je takto řešeno nechtěné těhotenství oné ženy s (ne)známým mužem. Narozené dítě nemá nic společného s genetikou neplodného páru.
- Nepravé náhradní mateřství:
Náhradní matka je oplodněna spermií muže z páru toužícího po dítěti. Postup býval používán i v minulosti. Náhradní matka uvedla na matrice biologického otce dítěte. Ten otcovství souhlasným prohlášením přijal. O dítě pečoval. Náhradní matka o potomka projevila tzv. kvalifikovaný nezájem. Dítko bylo proto svěřeno do otcovské péče.
- Virtuální náhradní mateřství:
Vajíčko náhradní matky je oplodněno spermií neznámého dárce. Dle údaje Daniely Kovářové je dnes obvyklá, byť samozřejmě neoficiální, respektive tajná odměna za donošení dítěte dvě stě tisíc korun. Přihlédneme-li k cenovým relacím, zhruba to odpovídá poměrům v osmdesátých letech minulého století.
Sodoma Gomora?
Oproti výše zmíněným postupům lze argumentovat ze sféry etiky, psychologie, ekonomie, psychiatrie i teologie. Je možno se pasovat do role ochránce nebohých dítek, jimž svéráznost jejich početí nadělá v hlavě zmatek. Aniž bychom si zametli před vlastním prahem, můžeme přinejmenším virtuálně plivnout na náhradní matky. Coby rádoby dobrodinci jim můžeme připomenout, jak budou trpět, až jim nemilosrdní donátoři dvou set tisíc korun vyrvou z náruče sotva narozené děcko. Ona částka nás – přec vždy mravné – může inspirovat k rozehrání lamentace na téma: „To je hrozné, viďte. Co dnes lidé pro peníze neudělají“.
Vše chápu, ale já takto uvažovat nemohu. Vím, že u nás je každý osmý pár neplodný. Je mi známo, že průměrný věk českých žen rodících první dítě je zhruba o desetiletí vyšší, než je fyziologicky ideální období pro porod.
K tématu: Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá
Ergo – ne každé se poštěstí. Jistěže znám text Úmluvy o lidských právech ratifikovaný Českou republikou, kde mimo jiné je psáno – „lidské tělo ani jeho součásti nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu“. Těch dvě stě tisíc nepovažuji za finanční prospěch, ale spíš za jakési diety poskytované v průběhu plnění zvláště náročného úkolu.
Krotiteli neplodnosti smělý, pozor si dej…
Bůh se prý nejvíc nasměje, když mu sdělíme, co a jak bude v budoucnu. Může se stát, že si náhradní matka vše rozmyslí a využije do důsledků § 775. Je-li ona dáma vdaná, stává se její pan manžel automaticky součástí celé záležitosti, byť patřičné (dle některých směšné) pohyby nekonal. Právě pro něj svědčí tzv. první zákonná domněnka otcovství. Tu lze popřít, ale chce to poměrně dlouhý čas a velmi pevné nervy.
Závěr – poněkud osobní
Často se říká, že touha po dítěti je bytostným přáním každé ženy. Je to omyl. Ne každá, ale většina žen dříve nebo později zatouží po dítěti. Po potomkovi neprahnou zdaleka jen ony. Touží po něm i muži. A to nemluvím o potenciálních babičkách a dědečcích. Zde všechno dobré je k něčemu zlé.
Tzv. příbuzenská a kolegiální pavlač sype sůl do ran nechtěně bezdětných otázkami typu: „A kdy už konečně budete něco mít?“ Jejich dopad na duševní rovnováhu nechtěně bezdětných je drtivý.
K tématu: Jsme neplodní, nekomentujte to
Za deset let jsem psychologicky vyšetřil takřka tři tisíce párů usilujících o adopci nebo o pěstounskou péči u dítěte. Z oněch třech tisíců žen jen jedna jediná sdělila, že kdysi podstoupila umělý potrat. Kolik klientek na toto téma (raději) nehovořilo, nedovedu odhadnout. Jistě jich bylo dost a jistě jejich aborty proběhly v souladu s právním řádem. Jestliže se dnes – řekněme na hranici paragrafů – narodí děti, jež by bez jisté krkolomnosti početí na svět nepřišly, neodsuzuji to. Přeji jim vše dobré. A připomínám slova Zdeňka Matějčka: „Rodičem není ten, kdo dítě zplodil nebo porodil, ale ten kdo o dítko pečuje a vychovává je.“
Pramen: Kovářová D.: Děti téměř kukaččí. Rodinné listy č. 9/2014.ISSN 1805–0824
ČLÁNKY DO MAILU