Názory k článku Náhradní matky. Donosí dítě, již i gayům

Takhle popsané to vypadá jako čisté štěstí pro všechny. To je ze strany "rodičů".
Zajímalo ba mě podání dospívajících a dospělých - těch určitých dětí. A pak - v baby boxech se každou chvíli najde dítě, které domov nemá. V ústavech je jich asi pořád dost. Mně stačila v podstatě chvíle, kdy jsem před lety byla s malými dětmi v jednom z nich. Ty děti nevěděly, co je pohlazení. Z jejich reakcí mi až zatrnulo, když jsem si to uvědomila a viděla chování ošetřujících sester či vychovatelek. Byly to děti, které byly v tom ústavu i jen na přechodnou dobu a tak bylo nebezpečí, aby k někomu příliš nepřilnuly. Chápu, že někdo chce mít opravdu "své"dítě. Ale v popsaných případech tahle podmínka taky není zcela splněna. Jsem pro to, aby i homosexuální páry, pokud jsou spolu delší dobu a chtějí dítěti tu lásku dát, dostaly šanci na adopci. Nejen páry, které nemůžou mít svoje děti - ale i děti, které nemohou mít své rodiče - si zaslouží lásku!

TERMÍN "OBCHOD S BÍLÝM MASEM" JE VŠEOBECNĚ ZNÁMÝ A VŠEOBECNĚ ODSUZOVANÝ.
TOTO NENÍ NIC JINÉHO NEŽ "OBCHOD S DĚTSKÝM MASEM" A MĚL BY TAKÉ BÝT POSTAVENÝ MIMO ZÁKON.
Paradox je, že adopce dětí homosexuálními páry je nezákonná, zatím co toto zákon neošetřil. Prostě KOCOURKOV.
Sociologické studie, které si neobjednaly LGBT organizace a spolky, jasně hovoří o tom, že děti z homosexuálních párů mají velké problémy až v dospělosti při zakládání vlastní rodiny a v dospělosti mají prokazatelně vyšší sklony k homosexualitě.

Na základě vlastních zkušeností si troufám tvrdit, že problémy při zakládání vlastní rodiny má dost velké procento dětí z ne zcela funkčních rodin, ikdyž jde o rodinu s matkou a otcem. Při velké rozvodovosti, střídání partnerů a zakládání několikáté rodiny - to musí postihnout určitým způsobem každé dítě. Sociologickým průzkumům moc nevěřím, ať jsou od kohokoliv. Vždycky můžou být ovlivněné. Jak velký "vzorek" účastníků v tomto případě můžou mít. A srovnání dítě z dětského domova a dítě vychované homosexuálním párem - pro mne vychází tak, že druhému dítěti je umožněno získat aspoň pocit lásky a život ve společnosti. První dítě vyrůstá v kleci, ze které je pak vypuštěno do džungle.

První dítě vyrůstá v kleci????
To bych se neodvážil tvrdit. Podívejme se na děti, které byly v kolektivu mateřské školky a na děti, které vyrůstaly v láskyplné péči rodičů až do nástupu do školy.
Netroufám se na rozdíl od vás odvolávat na vlastní zkušenost, ale odvolávám se opět na tvrzení odborníků, že děti z předškolního kolektivu jsou na tom mnohem lépe, co se týká navazování vztahů a toto jim vydrží až do dospělosti.
Na druhou stranu, když vezmeme v úvahu etnické složení dětí z dětských domovů, chápu, že většina z nich má problémy začlenit se do normálního života. Nejsem zdaleka přesvědčen o tom, že by jim významně pomohla adopce do homosexuálního páru.

"Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci."

To je citace z české wiki, anglická tvrdí v podstatě totéž. Samozřejmě i u tohoto tvrzení jsou odkazy na seriózní zdroje, jak je to na wikipedii obvyklé.

Jestli ty sociologické studie, které JASNĚ hovoří o tom, že děti z homosexuálních párů mají v dospělosti PROKAZATELNĚ vyšší sklony k homosexualitě, nebudou mít něco společného se slavnou jitrnicí z pohádky Obušku z pytle ven ;-)

Citace z Wiki:
"Kritika nevědeckosti výzkumu stejnopohlavního rodičovství
V roce 2001 se R. Lerner a A. Nagai zabývali přezkumem celkem 49 empirických studií o stejnopohlavním rodičovství.[102] Jejich výsledky byly publikovány v rámci The Marriage Law Project, katolicky orientované organizace, která si klade za cíl podporovat manželství jako svazek muže se ženou.[103] Výzkum se koncentroval na použití autory konkrétně formulovaných vědeckých metod z oboru sociálních věd, která potom sloužila jako kritéria hodnocení 49 vybraných studii. Jednalo se konkrétně o otázky formulace vědecké hypotézi a pojmů, vytvoření vědeckého designu, vytvoření měřítek pro významné pojmy, definování vzorku a způsoby jeho výběru, sběr dat, provedení statistických testů při analýze dat a konečně, formulování platných závěrů, vyplývajících z tohoto postupu.[104] Hlavní otázkou na kterou se potom Lerner a Nagai snažili ve své studii najít odpověď bylo zda-li 49 vybraných studií nabízí konkluzivní důkazy o tom, že neexistuje rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními domácnostmi. Podle jejich názoru nikoliv, protože se jedná o "hluboce chybné" příklady výzkumu.[105] Podle autorů studie trpí 49 studií v různé míře těmito nedostatky:

nejasná hypotéza nebo předmět výzkumu,
chybějící nebo nepřiměřená srovnávací skupina,
samovytvořená, nespolehlivá nebo neplatná měření,
nenáhodné vzorky, včetně okruhů známých (účastníci rekrutující další účastníky),
příliš malé vzorky pro získání smysluplných výsledků,
chybějící nebo neadekvátní statistická analýza.
Pro veřejnost bývají tyto závěry zjednodušeně vysvětlovány tak, že účastníky (často aktivistických) průzkumů bývají převážně dobře vzdělané a situované bílé osoby (nikoli reprezentativní vzorek populace), kteří někdy rekrutují další účastníky, přičemž respondenti vědí, k čemu odpovědi slouží a mají sami zájem na kladném výsledku.

V roce 2012 L. Marks podrobil analýze zprávu o rodičovství homosexuálů Americké asociace psychologů (APA) z roku 2005 s cílem zjistit zda "jsou závěry prezentované ve zprávě...platné a přesné, založené na vědeckých důkazech."[106] Marks připomněl, že zatímco existuje významný rozdíl mezi dlouhodobě ověřovanými výzkumy, prováděnými na více než 20.000 účastnících v USA, podle nichž: „děti, které vyrůstají v domácnosti s pouze jedním biologickým rodičem jsou na tom [v mnoha dílčích ohledech] průměrně hůře, než děti, které vyrůstají v domácnosti s oběma svými biologickými rodiči ... bez ohledu na to, zda rodič v domácnosti znovu vstoupí do manželství“, společensko-vědní výzkum v řadě případů tvrdí, že „neexistuje žádný významný rozdíl mezi dětmi z gay/lesbických a heterosexuálních domácností“, což bylo také tvrzením APA ve zprávě z roku 2005.[107]

Marks podrobil 59 studií, o které se zpráva APA opírala další podrobnější analýze ve které se ohlížel na několik různých kritérii. Zajímalo ho například jak kulturně, ekonomicky a etnicky rozdílné a reprezentativní byly homoparentální domácnosti zahrnuté do studií. V tomto případě došel k závěru, že studie stavěly na ze 77% nepreprezenta­tivních a zahrnovaly malé, pohodlné příklady kolem 100 respondentů.[107]

Dále ho zajímalo kolik studii nemělo žádnou heterosexuální srovnávací skupinu a, pokud měly, jaké byly charakteristiky takové srovnávací skupiny. Podle Marksova názoru se jednalo o celkem 44,1% případů studii, které takovou skupinu neměly [108] a řada studii nezahrnula do srovnání intaktní biologické rodiny s oběma rodiči, ale dávala přednost matkám-samoživitelkám atp.[109]

Autor se také ptal po tom zda-li existuje vědecky podložená studie, která by potvrzovala stanovisko, že "ani jedna studie neshledala, že by byly děti lesb a gayů znevýhodněny". V tomto případě Marks cituje jednu studii, která shledala významné rozdíly ale kterou zpráva APA potlačila.[110]

Tak nějak mně z toho vychází, že závady byly shledány naopak u studií, které vyšly ve prospěch homosexuálů. Nehledě na to, že byly dělány na společenskou objednávku homosexuálních aktivistů a organizací.

https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Homoparentalita&oldid=9111696#cite_ref-Regnerus2012_115-0

Jen na doplnění. Vědecká metaanalýza srovnávající studie, má přece jenom větší vypovídací a dokazovací hodnotu, neže samotné studie.
Tak asi takhle je to s tou jitrničkou.

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0049089X12000610

https://www.euportal.cz/Articles/9732-vedecka-studie-deti-homosexualnich-rodicu-maji-nekolikanasobne-vetsi-sklony-k-promiskuite-a-homosexualite.aspx

Zde je malé shrnutí této studie v češtině. Pokud se vám portál zdá neseriózní, můžete se přesvědčit přímo v orig. odkazu.

Tady bude zásadní problém v tom, že se měří neměřitelné. Jak asi dopadne porovnání dvou neměřitelných údajů?

Věci jako krevní skupina, tlak, barva očí apod. se dají objektivně zjistit. S tím se pak dá dále pracovat.

U sexuální orientace je ale měření velmi problematické a náročné. Proto se až na výjimky neprovádí. Místo experimentu, který silně připomíná detektor lži a obnáší sledování řady fotografií a zvukových záznamů, se prostě jen subjektu zeptají.

Ve chvíli, kdy máte jen osobní vyjádření sledovaných subjektů o velmi intimní věci, máte problém. Vy nemáte údaj "kolik je homosexuálů", ale údaj "kolik jich přizná homosexualitu". Nikdo mi nemusí žádné studie ukazovat abych věděl, že v rodinách homosexuálů ten údaj bude vyšší. Pokud totiž jedinec s homosexuální orientací vyrůstá v rodině, kde je homosexualita viditelná a otevřeně se o ní mluví, tak bude mít mnohem více odvahy svou orientaci zkoumat a pak ji přiznat sobě i okolí. Naopak jedinec vyrůstající v rodině s matkou a otcem, kteří homosexuály otevřeně nesnáší a kritizují, bude mít hodně velký problém si svou orientaci přiznat. Natož ji pak přiznat okolí.

Já znám osobně několik případů typu, kdy kluk přiznal že je na kluky a v 16 letech ho rodiče vyhodili na ulici. Nebo když chlap po té, co děti dospěly a odešly, přiznal že byl vlastně vždycky na kluky, ale věděl, jaká je jeho povinnost a tak to tajil a i se oženil. Znám od vidění i pána, teď vlastně paní, co od malička věděl, že měl být holka. A od puberty dokonce že je na holky. Tuším kolem čtyřicítky to přiznal a dnes je z něj lesbička. A pak ještě jednoho kluka, který to přiznal až když jeho dětem bylo kolem deseti. A nejvíce ho vyděsila reakce jeho otce - ten mu totiž vysvětlil, že je také homosexuál, ale že s tím musí bojovat a dělat že je na holky, protože bůh to tak chtěl. No a pak ještě kluka co se kvůli tomu ve čtrnácti oběsil.

Zkrátka, mám tolik zkušeností s lidmi, co svoji orientaci dlouho popírají, protože vědí, že "nejsou normální", že jsem skálopevně přesvědčen o tom, že jakákoliv studie musí dopadnout jednoznačně: děti vyrůstající v rodinách homosexuálů mají mnohem větší odvahu přiznat okolí svou orientaci. Takže ano, JASNĚ i PROKAZATELNĚ. Jen je potřeba si uvědomit, že to vůbec nic neříká o sklonech k homosexualitě, jen o odvaze ji přiznat.

Klást osobní zkušenost nad výsledky metaanalýzy nemůže obstát v reálném posouzení problému, pane doktore.

Ten vykopírovaný text se na uvedeném odkaze na Wikipedii skutečně nachází. Je součástí kapitoly "Vědecká kritika stejnopohlavního rodičovství", kterou uvozuje výrazný rámeček se dvěma výraznými piktogramy:

- Kniha s otazníkem přes celou stránku a upozornění:
"Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit."

- Výstražný trojúhelník s vykřičníkem a upozornění:
"Neutralita nebo faktická přesnost tohoto článku může být narušena užíváním vyhýbavých slov. Ta umožňují nenápadné vkládání neověřených tvrzení."

Jenže zrovna zmiňovaná studie ozdrojovana je. Takže smůla.

Kromě toho si lze studii dohledat, odkaz máte, tak nevím proč ten komentář. Někde jsem zaslechl, že tonoucí se stébla chytá.
Jenže existuje jeden problém, ten problém se jmenuje fake news. To pak stačí dát před nehodící se názory rámeček s vykřičníčkem, nebo zprávy rovnou mazat, stejně jako nepohodlné články např. na EUportálu. Ani to že mají přímou podporu prezidenta Klause liberálně demokratické mazače nezastaví. Jenže ono se maže všude, protože nepohodlné názory není potřeba vyvracet, ale likvidovat.

Nyní tu již šestý den čekám na příspěvky JB, které by potvrzovaly, že tato studie je cinklá a že lesbická a gayovská (hrozné slovo, když mám být slušný) "rodina", je naprosto stejná, jako rodina heterosexuální, tj. matka+otec+děti. Ano za použití genderové teorie, by se rozdíl nenašel. Stačí je nazvat: dospělec+dospě­lec+nedospělci. Bohužel, vypadá to, že se něčeho takového můžeme dočkat, jestliže proti tomu nebudeme bojovat a poukazovat na zvrhlost takového světonázoru.

Jen detail - " matka + otec + děti " by asi bylo lepší. Jenže to se dnes moc neděje. Dnes to častěji bývá "matka + dítě", "matka + její partner + její děti" nebo "matka 20 let + otec 38 let + jeho děti 14 a 16 let", "matka + tři děti (každé má jiného otce) + partner, co se každý rok dva mění", "matka + manžel + dospělý syn, kterému v osmnácti matka přiznala, že ho má s jiným mužem, se kterým dvacet let udržuje milenecký vztah" atd.

Navíc máma pracuje v dětském domově a příběhy těch dětí jsou naprosto děsivé.

Takže ano, harmonická rodina "matka + otec + děti" by byla lepší. Jenže to je dneska tak třetina rodin, spíše méně. Takže pojďme porovnat homosexuální "rodinu" třebas se skutečnou rodinou, kde chlap ženské udělal dvě děti, nikdy si ji nevzal a kromě opíjení se začal chodit za holkama s tím, že se ve třiceti ještě necítí dospělý, chce si užívat života a ne přebalovat další dítě. Holka si prošla peklem a pak měla postupně dva partnery, kteří oba ale dost pili, takže je zase vyhodila. Teď už přes dva roky žije s mužem, který je ale ženatý a má dvě dospělé děti. Jeho manželka o tom ví, toleruje to, dokonce se navštěvují. Rozvést se ale nenechá, leda kdyby jí manžel nechal všechen majetek, což on neudělá.

Tak tady máme hezkou rodinu "matka + syn sedm let + dcera pět let + partner se kterým jezdí na výlety a na dovolenou a občas přespí". Já vám nevím, jakkoliv jim přeju hodně štěstí, tak mi to přijde ujeté hlavně vůči těm dětem. Vyrůstají v tom, že je normální, že chlap není u rodiny. Budiž, pětina žen jsou svobodné matky. Ale ony začínají vnímat i to, že je normální, že chlap má ty rodiny dvě. A takhle "podivných" rodin bude polovina - mají se rádi, nějak to dávají, ale rozhodně to není žádná idila typu "kluk a holka se zaláskují, mají děti a žijí spolu až do smrti". A v tomhle porovnání si myslím, že rodina se dvěma maminkama nebo dvěma tatínkama docela obstojí.

Ostatně moje rodina je na tom podobně. Maminka je vdaná potřetí, tatínek byl ženatý čtyřikrát. Mám dvě sestry, ale obě nevlastní. Ta, se kterou mám společného tatínka, to kdysi komentovala takhle: táta byl rodinný typ. Tak moc rodinný typ, že občas měl i víc rodin najednou. A v mém okolí to bylo podobné. Manželka je sice z "řádné katolické rodiny", jenže v osmnácti utekla z domova a domů jezdí na návštěvu jen na odpoledne dvakrát do roka. Nevím proč, mluvit o tom nechce, že je to prý už za ní. A podle mého psychiatra bych se divil, kolik je ještě horších případů z "řádných rodin". Proto mi "matka + otec + děti" přijde vážně jako nedostižný a nereálný ideál, ke kterém se většina rodin ani nepřiblíží. Proč se tedy mají homosexuálové porovnávat s touhle idealizovanou rodinou? O co jsou horší než skutečná rodina?

Jestli chcete proti něčemu bojovat, tak doporučuji začít bojovat s týráním dětí, s tím jak se do dětí tlačí mindráky, se zanedbáváním péče o děti, s dětskou otrockou prací. Pokud nevíte kde začít, tak třebas u dětí, které končí v dětských domovech nebo v péči psychiatra. Je strašně absurdní, že tady někdo šturmuje do boje s homosexuálními rodinami, když má pod nosem desítky tisíc dětí, kterým každý den někdo ubližuje. Jenže o ty vám nejde, ty jsou vám ukradené. Dítě s popáleninami od cigaret vás nechává chladným. Trestat dítě pálením hořící cigaretou je totiž v pořádku, to je normální, to není zvrácenost, se kterou by bylo potřeba bojovat. Jo, jasně. Stejně tak jako je normální, že se chlap ožere, přijde domu a zbije ženu i děti. Normálka, příkladná rodina ve které by chtěl žít každý. Já vám nevím čím to je, že nám nevadí chlap co bije ženskou ("hele to je Frantova věc, já to neschvaluju, ale to je jeho věc"), ale můžeme se pos*at z chlapa co má rád chlapy. Já si myslím, že je lepší mít dva tatínky, než mít mámu a tátu, co jí bije.

Děkujeme za rady, ale tady nejsme u článku o týrání dětí. Ani diskuze není o dětech, ale o dospělých, kteří jako děti vyrůstali v homosexuálním svazku. A tito dospělí, mají v dospělosti větší problémy a to nejen s homosexualitou, než lidé z heterosexuálních rodin. Ano i vy potvrzujete, že je to o výchově a o vzorech. To si ovšem nemyslí někteří diskutující.
Určitě máte pravdu, že ve vztazích mnoha lidí je něco hodně nezdravého. Ale proč ještě rozšiřovat to nezdravé podhoubí o další negativní vlivy.

Která studie? Ten průzkum, který na objednávku konzervativních nadací provedl M. Regnerus?

Připomnělo mi to, jak nedávno v rádiu ve zprávách na odlehčení komentovali ankety ohledně pití. Lidi mají tendenci své pití až několikanásobně podhodnocovat. Takže čísla reálné spotřeby alkoholu pak vůbec neodpovídají množství alkoholu, který spotřebitelé přiznají v dotazníku.

U homosexuální orientace není žádné vědecké ověření. Výsledky ankety není s čím porovnat.

Ta statistika dokazuje pouze to, že výchova homosexuálním rodičem způsobuje vyšší tendenci svou homosexuální orientaci přiznat. Nevyplývá z toho, zda mají děti ze spořádaných katolických rodin menší sklony k homosexualitě, nebo mají jen větší strach přiznat sami sobě, případně ostatním, svou odlišnost.

Bla, bla, bla........ no alespoň, že vám to připomíná něco z rádia. Ale bylo by dobré se naučit číst a pochopit napsané.
Zjevně jste tu meta analýzu neviděl ani z rychlíku. Ale když někdo napíše, že něco je 2x nebo 4x větší než..., pak asi to srovnání existuje, není liž pravda. Ta statistika dokazuje to, že ve sledovaných ukazatelích jsou na tom lidé vychovaní v homosexuálních párech mnohem hůř. Včetně homosexuality. Tedy pokud nepovažujete homosexualitu za normální a pozitivní jev. Vaše vysvětlení je hodně úsměvné. Takže podle vás jsme všichni homosexuálové, jenom se to bojíme více či méně přiznat. Takže dítě vychované v alkoholické rodině se stane alkoholikem jenom proto,že si to jen více přizná, ale v podstatě jsme alkoholici všichni? Člověče, vždyť vy jste právě popřel princip výchovy, vzoru a vlivu prostředí na rozvoj člověka. Myslím, že na takové úrovni je jakákoli diskuze s vámi zbytečná. Není mnoho vysvětlení pro vaši obhajobu. Buď jste gay, nebo je gay někdo z vašich blízkých, nebo máte v hlavě přesně takový zmatek, jako "liberálně marxistický, pravicově levicový demokrat ". Dnes je možné všechno. :-))

Ano, vím, že někteří lidí chápou homosexuální orientaci jako stav ovlivnitelný výchovou. Zkrátka si myslí, že špatnou výchovou můžeme z dítěte vychovat nejen alkoholika, ale také homosexuála. Pro tuto teorii, ale chybí vědecké důkazy, viz citace z wikipedie v mém příspěvku výše.

Nic na tom nemění ani průzkum, ve kterém se Regnarus dotazoval mimo jiné na sexuální orientaci účastníků. Opravdu někoho překvapuje, že děti ze vzorné katolické rodiny se za homosexualitu stydí více (takže se k ní přiznají v mnohem menší míře), než děti vychovávané lesbičkou nebo gayem?

Homosexualita je v římskokatolické církvi běžná
USA je jediná země, kde jsou k dispozici data o homosexualitě v řadách římskokatolického duchovenstva.
Odhaduje se, že cca 25-50% všech římskokatolických kněží v USA jsou homosexuálové. V celé mužské populaci USA se odhaduje, že cca 1% jsou čistě homosexuální a 4-6% jsou bisexuální. V jedné studii přiznalo 44% dotázaných amerických římskokatolických kněží, že v jejich diecézi nebo v jejich náboženském řádu existuje "homosexuální subkultura". Homosexuální subkultura byla definovaná jako „skupina osob, které mají vlastní přátelství, společenské sešlosti a slovník". Úmrtnost na AIDS mezi americkými kněžími se odhaduje být cca čtyřikrát vyšší, než u celé populace. V roce 1989 se odhadovalo, že více než polovina mužů studující na kněze nebo jáhna byli homosexuálové. Zdroje:Wikipedie, Wikipedie a str. 99 zde.

Takže ti chlapci vychovaní v katolických rodinách, kteří se dají na dráhu kněžích, se tak stydí? Trochu to podkopává vaší pseudoteorii o přiznání si té orientace. Oni si to přiznají, pokud to tak cítí, to se nebojte. A přiznají si to rádi pokud se cítí jako homosexuálové. Ovšem to nic nemění na faktu, že děti z homosexuálních rodin si to přiznávají ještě mnohem častěji, i když by homosexuální sklony nikdy neměly, kdyby žily v normální rodině.protože mají v rodičích vzor a považují to za normalitu. Pokud je dítě homosexuál, pak je úplně jedno kde a v jakém prostředí vyrůstá, klidně se z něj stane i katolický kněz.

Na početném zastoupení homosexuálů v řadách katolických kněží nevidím nic překvapivého. Jakmile jim někdy kolem puberty dojde, že budou pro okolí "divní" nezájmem o opačné pohlaví, tak je celibát téměř ideální volba. Když se jako obyčejný kluk v konzervativní společnosti nezakouká do hlubokého výstřihu ani neotočí za sexy zadečkem v bikinách, tak je podezřelý. U kněze je to naopak považováno za ctnost.

Řeči o subkulturách a odhady podílu gayů mezi kněžstvem přece , že se o tom jen obecně mluví. Nebo existuje seznam těch kněží, kteří se opravdu nestydí?

Existuje mnoho doložených případů homosexuálů, kteří z nějakých důvodů uzavřeli manželství s osobou opačného pohlaví. Aby se pak v průběhu jejich života ukázalo, že celý život skrývat svou skutečnou orientaci nedokáží. Jsou i předmětem odborných výzkumů, jako např. zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12243483

"Léčení" homosexuality, ať již "vznikla" špatnou výchovou nebo jakýmkoliv jiným způsobem, není odbornou veřejností uznáváno. Pokus o seriózní studii provedl v r. 1999 R. Spitzer. Po několika letech se gay komunitě omluvil. Už jen získat 200 dobrovolníků pro výzkum byl dost velký problém, takže s náhodným výběrem to nemělo nic společného. Nakonec se k vyléčení hlásilo jen 8 lidí, z nichž 7 bylo prokazatelně zainteresováno v ex-gay organizacích, které konverzi sexuální orientace propagují. Viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9%C4%8Den%C3%AD_homosexuality#Terapeutick%C3%A1_skepse_a_kritika