Vlákno názorů k článku Náhradní matky. Donosí dítě, již i gayům od JB - "Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že...

"Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci."

To je citace z české wiki, anglická tvrdí v podstatě totéž. Samozřejmě i u tohoto tvrzení jsou odkazy na seriózní zdroje, jak je to na wikipedii obvyklé.

Jestli ty sociologické studie, které JASNĚ hovoří o tom, že děti z homosexuálních párů mají v dospělosti PROKAZATELNĚ vyšší sklony k homosexualitě, nebudou mít něco společného se slavnou jitrnicí z pohádky Obušku z pytle ven ;-)

Citace z Wiki:
"Kritika nevědeckosti výzkumu stejnopohlavního rodičovství
V roce 2001 se R. Lerner a A. Nagai zabývali přezkumem celkem 49 empirických studií o stejnopohlavním rodičovství.[102] Jejich výsledky byly publikovány v rámci The Marriage Law Project, katolicky orientované organizace, která si klade za cíl podporovat manželství jako svazek muže se ženou.[103] Výzkum se koncentroval na použití autory konkrétně formulovaných vědeckých metod z oboru sociálních věd, která potom sloužila jako kritéria hodnocení 49 vybraných studii. Jednalo se konkrétně o otázky formulace vědecké hypotézi a pojmů, vytvoření vědeckého designu, vytvoření měřítek pro významné pojmy, definování vzorku a způsoby jeho výběru, sběr dat, provedení statistických testů při analýze dat a konečně, formulování platných závěrů, vyplývajících z tohoto postupu.[104] Hlavní otázkou na kterou se potom Lerner a Nagai snažili ve své studii najít odpověď bylo zda-li 49 vybraných studií nabízí konkluzivní důkazy o tom, že neexistuje rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními domácnostmi. Podle jejich názoru nikoliv, protože se jedná o "hluboce chybné" příklady výzkumu.[105] Podle autorů studie trpí 49 studií v různé míře těmito nedostatky:

nejasná hypotéza nebo předmět výzkumu,
chybějící nebo nepřiměřená srovnávací skupina,
samovytvořená, nespolehlivá nebo neplatná měření,
nenáhodné vzorky, včetně okruhů známých (účastníci rekrutující další účastníky),
příliš malé vzorky pro získání smysluplných výsledků,
chybějící nebo neadekvátní statistická analýza.
Pro veřejnost bývají tyto závěry zjednodušeně vysvětlovány tak, že účastníky (často aktivistických) průzkumů bývají převážně dobře vzdělané a situované bílé osoby (nikoli reprezentativní vzorek populace), kteří někdy rekrutují další účastníky, přičemž respondenti vědí, k čemu odpovědi slouží a mají sami zájem na kladném výsledku.

V roce 2012 L. Marks podrobil analýze zprávu o rodičovství homosexuálů Americké asociace psychologů (APA) z roku 2005 s cílem zjistit zda "jsou závěry prezentované ve zprávě...platné a přesné, založené na vědeckých důkazech."[106] Marks připomněl, že zatímco existuje významný rozdíl mezi dlouhodobě ověřovanými výzkumy, prováděnými na více než 20.000 účastnících v USA, podle nichž: „děti, které vyrůstají v domácnosti s pouze jedním biologickým rodičem jsou na tom [v mnoha dílčích ohledech] průměrně hůře, než děti, které vyrůstají v domácnosti s oběma svými biologickými rodiči ... bez ohledu na to, zda rodič v domácnosti znovu vstoupí do manželství“, společensko-vědní výzkum v řadě případů tvrdí, že „neexistuje žádný významný rozdíl mezi dětmi z gay/lesbických a heterosexuálních domácností“, což bylo také tvrzením APA ve zprávě z roku 2005.[107]

Marks podrobil 59 studií, o které se zpráva APA opírala další podrobnější analýze ve které se ohlížel na několik různých kritérii. Zajímalo ho například jak kulturně, ekonomicky a etnicky rozdílné a reprezentativní byly homoparentální domácnosti zahrnuté do studií. V tomto případě došel k závěru, že studie stavěly na ze 77% nepreprezenta­tivních a zahrnovaly malé, pohodlné příklady kolem 100 respondentů.[107]

Dále ho zajímalo kolik studii nemělo žádnou heterosexuální srovnávací skupinu a, pokud měly, jaké byly charakteristiky takové srovnávací skupiny. Podle Marksova názoru se jednalo o celkem 44,1% případů studii, které takovou skupinu neměly [108] a řada studii nezahrnula do srovnání intaktní biologické rodiny s oběma rodiči, ale dávala přednost matkám-samoživitelkám atp.[109]

Autor se také ptal po tom zda-li existuje vědecky podložená studie, která by potvrzovala stanovisko, že "ani jedna studie neshledala, že by byly děti lesb a gayů znevýhodněny". V tomto případě Marks cituje jednu studii, která shledala významné rozdíly ale kterou zpráva APA potlačila.[110]

Tak nějak mně z toho vychází, že závady byly shledány naopak u studií, které vyšly ve prospěch homosexuálů. Nehledě na to, že byly dělány na společenskou objednávku homosexuálních aktivistů a organizací.

https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Homoparentalita&oldid=9111696#cite_ref-Regnerus2012_115-0

Jen na doplnění. Vědecká metaanalýza srovnávající studie, má přece jenom větší vypovídací a dokazovací hodnotu, neže samotné studie.
Tak asi takhle je to s tou jitrničkou.

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0049089X12000610

https://www.euportal.cz/Articles/9732-vedecka-studie-deti-homosexualnich-rodicu-maji-nekolikanasobne-vetsi-sklony-k-promiskuite-a-homosexualite.aspx

Zde je malé shrnutí této studie v češtině. Pokud se vám portál zdá neseriózní, můžete se přesvědčit přímo v orig. odkazu.

Tady bude zásadní problém v tom, že se měří neměřitelné. Jak asi dopadne porovnání dvou neměřitelných údajů?

Věci jako krevní skupina, tlak, barva očí apod. se dají objektivně zjistit. S tím se pak dá dále pracovat.

U sexuální orientace je ale měření velmi problematické a náročné. Proto se až na výjimky neprovádí. Místo experimentu, který silně připomíná detektor lži a obnáší sledování řady fotografií a zvukových záznamů, se prostě jen subjektu zeptají.

Ve chvíli, kdy máte jen osobní vyjádření sledovaných subjektů o velmi intimní věci, máte problém. Vy nemáte údaj "kolik je homosexuálů", ale údaj "kolik jich přizná homosexualitu". Nikdo mi nemusí žádné studie ukazovat abych věděl, že v rodinách homosexuálů ten údaj bude vyšší. Pokud totiž jedinec s homosexuální orientací vyrůstá v rodině, kde je homosexualita viditelná a otevřeně se o ní mluví, tak bude mít mnohem více odvahy svou orientaci zkoumat a pak ji přiznat sobě i okolí. Naopak jedinec vyrůstající v rodině s matkou a otcem, kteří homosexuály otevřeně nesnáší a kritizují, bude mít hodně velký problém si svou orientaci přiznat. Natož ji pak přiznat okolí.

Já znám osobně několik případů typu, kdy kluk přiznal že je na kluky a v 16 letech ho rodiče vyhodili na ulici. Nebo když chlap po té, co děti dospěly a odešly, přiznal že byl vlastně vždycky na kluky, ale věděl, jaká je jeho povinnost a tak to tajil a i se oženil. Znám od vidění i pána, teď vlastně paní, co od malička věděl, že měl být holka. A od puberty dokonce že je na holky. Tuším kolem čtyřicítky to přiznal a dnes je z něj lesbička. A pak ještě jednoho kluka, který to přiznal až když jeho dětem bylo kolem deseti. A nejvíce ho vyděsila reakce jeho otce - ten mu totiž vysvětlil, že je také homosexuál, ale že s tím musí bojovat a dělat že je na holky, protože bůh to tak chtěl. No a pak ještě kluka co se kvůli tomu ve čtrnácti oběsil.

Zkrátka, mám tolik zkušeností s lidmi, co svoji orientaci dlouho popírají, protože vědí, že "nejsou normální", že jsem skálopevně přesvědčen o tom, že jakákoliv studie musí dopadnout jednoznačně: děti vyrůstající v rodinách homosexuálů mají mnohem větší odvahu přiznat okolí svou orientaci. Takže ano, JASNĚ i PROKAZATELNĚ. Jen je potřeba si uvědomit, že to vůbec nic neříká o sklonech k homosexualitě, jen o odvaze ji přiznat.

Klást osobní zkušenost nad výsledky metaanalýzy nemůže obstát v reálném posouzení problému, pane doktore.