Česká mykologická společnost varuje před záměnou jedlých a jedovatých hub, popisuje pravidla pro sběr hub a na svém webu postupně publikuje nejnebezpečnější u nás rostoucí jedovaté druhy hub a spolu s nimi jedlé houby, za které bývají nejčastěji zaměňovány.
Co se dozvíte v článku
V České republice se dle mykologů každoročně jedovatými houbami otráví desítky houbařů. Otravy mají za následek nejen nepříjemné zážitky a pobyt v nemocnici, ale často také trvalé poškození zdraví a v nejhorších případech i úmrtí. Řada otrav je přitom zcela zbytečná a jen při troše pozornosti a znalostí základních pravidel pro sběr hub se jim dá zabránit.
Jak sbírat houby bezpečně
Sbírat bychom měli jen ty druhy hub, které bezpečně známe a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Plodnice příliš mladé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou vhodné ke sběru pro kulinární účely. Za případný omyl se bohužel platí vysoká cena.
Při sběru hub si důkladně všímáme všech znaků. Přehled většiny důležitých znaků je uveden na stránce České mykologické společnosti, kde lze také zaslat dotazy do poradny.
Důležité znaky pro určení hub
V každé skupině hub jsou pro určení důležité jiné znaky, například:
- datum a místo nálezu
- velikost
- vůně
- chuť – pouze u bezpečných skupin (hřibovité, holubinky, ryzce)
- změna barvy dužniny na poraněných místech
- u kloboukatých hub – slizkost nebo lepkavost povrchu klobouku
- u hub s třeněm („nohou“) – přítomnost prstenu („sukénky“), pochvy („kalichu“)
- jak roste – jednotlivě, ve skupinách, v kruzích, v trsech
- substrát – na zemi, na dřevě (jakého stromu)…
- charakter lokality – stromy a keře v okruhu 10–15 m, vlhkostní poměry, přirozená nebo člověkem ovlivněná
- ev. další údaje, např. čemu se houba podobá
Zejména druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjmeme vždy ze země celé, neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné například odříznout spodek třeně, kde jsou mnohdy důležité znaky pro správné určení houby.
Přesto mykologové raději doporučují donést houby domů co možná nejlépe zachovalé, aby byla příležitost napravit případné omyly v určení a před kuchyňským zpracováním vyřadit podezřelé plodnice.
Fotografie k bezpečnému určení hub nestačí
Pokud si chceme rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučíme dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé, a zejména jedovaté druhy. Své určení si opakovaně necháme ověřit u odborníků, například v mykologické poradně, na přednášce, výstavě či odborně vedené vycházce. Je nutné studovat živé plodnice, ne jen poslat k potvrzení fotografie.
Fotografie nezachytí mnoho důležitých znaků, jako například vůni, chuť, slizkost či lepkavost, často ani barvy nejsou věrné nebo chybí pohled na důležitý určovací znak.
„Zdůrazňujeme, že určování hub jen podle snímků, pokud je dle okolností vůbec proveditelné, nenahrazuje určení hub jejich osobním předložením v houbařské poradně. Určení hub v online poradně České mykologické společnosti není v žádném případě návodem k jejich konzumaci,“ upozorňují mykologové na svém webu.
Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají
Děti jsou ohroženější než dospělí, při sběru i konzumaci
Při sbírání hub dáváme pozor na děti, jestli houby neochutnávají. Mnoho jedlých druhů hub je za syrova jedovatých.
Pro malé děti jsou navíc houbová jídla nevhodná pro jejich těžkou stravitelnost. Při případné otravě je dítě ohroženo výrazně více než dospělý.
Co dělat při podezření na otravu houbami
Časté příčiny
- 95 % smrtelných otrav způsobí muchomůrka zelená – hlíznatá, její jed se neničí sušením, zmražením ani varem, smrtelná dávka je již v 1–2 plodnicích houby.
- Většina obtíží po požití hub nebývá po muchomůrce, ale po požití hub nejedovatých, ale nejedlých – satan, ryzec, holubinky – nebo špatně tepelně upravených.
Příznaky otravy houbami
- V případě otravy muchomůrkou zelenou se za 6–12 hodin objevují bolesti břicha, poruchy vidění, slzení, slinění, zvracení, průjem, v následujících dnech následuje poškození jater a ledvin.
- Obtíže z nejedlých či špatně tepelně upravených hub zahrnují bolesti břicha, zvracení a průjem do 2 hodin po požití.
První pomoc
- Zjistěte, co se stalo, od postiženého nebo – pokud je v bezvědomí – od svědků.
- Při podezření na otravu nebo při opakovaném masivním krvácení a vodnatých průjmech volejte záchrannou službu – tel. 155 nebo 112.
- Pro zjištění dalšího postupu kontaktujeme Toxikologické informační středisko: tel. 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02.
- Pokud je postižený při vědomí a spolupracuje, vyvoláme zvracení. Pak podáme „černé“ uhlí (dávkujeme podle přiloženého příbalového letáku) a dáme vypít vodu (250–300 ml).
- Zajistíme zbytky hub, jídla, popř. zvratky, stolici.
Více ve speciálu Zásady první pomoci a v článku Otrava houbami: mezi příznaky patří i veselost nebo záškuby v lýtku.
Jiný kraj – jiné houby
Zvláště opatrní musíme být při sběru hub k jídlu v zahraničí, zejména ve vzdálených končinách, na jiných kontinentech a v odlišných klimatických zónách. Přestože tamní houby mohou být velmi podobné našim druhům, ba dokonce to mohou být přímo ony, neboť existují i druhy kosmopolitní (celosvětově rozšířené), mnohem pravděpodobněji se bude jednat o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.
Například již v nedaleké oblasti Středomoří roste řada jiných druhů hub a naopak mnoho našich druhů zde chybí, podobně je tomu v mírném pásu Severní Ameriky. Spolu se skladbou dřevin se mění i druhy hub a jejich soužití s rostlinami. Vždy je vhodné se nejprve seznámit s místní mykoflórou v literatuře nebo konzultací s místními odborníky. Pravidla platná u nás (například ochutnávání holubinek, všechny hřiby jsou jedlé kromě hořkých apod.) jinde platit nemusí.
Jedovaté houby nepoznáme podle chuti
Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Například lidé otrávení muchomůrkou zelenou často tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli. Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme!
Galerie: Zrádné „červené“ hřiby
Nepravdivé mýty a pověry
Mezi lidmi se tradují různé „zaručené“ způsoby, jak poznat jedovatou houbu. Žádná z následujících pověr není pravdivá:
Mýtus č. 1: Jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od plžů
Plži a hmyz („červi“ jsou larvy bedlobytek) mají značně odlišný metabolismus než lidé a toxiny škodící člověku pro ně mohou být neškodné.
Mýtus č. 2: Jedy v houbách se zničí vařením
Řada jedlých hub je za syrova jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučuje se minimálně 20 minut varu) jsou jedlé – například čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka. Nebezpečné jedovaté druhy ale obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem neničí.
Mýtus č. 3: Jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené
Toto lze říci o téměř neškodné muchomůrce červené, ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém.
Mýtus č. 4: Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná
To je holý nesmysl, žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.
Na webu České mykologické společnosti dále najdete základní typy otrav a jejich příznaky a také popis a snímky jedovatých hub.
Zdroj: Česká mykologická společnost
ČLÁNKY DO MAILU