Názory k článku Narodil se chlapeček, jen mu chybí zvoneček aneb Kde se berou „sexuální“ komplexy

Studie existují a mají nejednoznačné výsledky. Resp. každá vychází jinak, podle toho, kdo ji dělal nebo kdo ji zadal.

Za této situace by výchova dětí v jednopohlavních párech byla jen nebezpečným experimentem.

Mít děti není právo, natož základní lidské právo. Není to nic, co bychom si mohli jakýmkoli právem nárokovat.
Podívejte se do našeho i mezinárodního práva a nikde nenajdete paragraf, že máte vynutitelné právo mít děti.

Pokud chtějí homosexuálové mít stejná práva jako heterosexuálové, prosím, nic proti tomu. Pokud ale chtějí uzákonit právo vychovávat dítě jako rodiče, pak ani náhodou, protože se to netýká jen jich, ale třetí osoby.

Heterosexuálové mají dítě a jsou za jeho zplození a výchovu odpovědni oba stejným dílem. U homosexuálů určitě tato rovnováha nemůže nikdy nastat. Za zplození je totiž zodpovědný jen jeden z nich, ten druhý to ani technicky být nemůže. Takže pak nastává stejná situace jako u adopce nebo osvojení. Ale adopce není ze zákona automaticky nárokovatelná ani pro heterosexuály, proč by tedy homosexuálové měli mít možnost být automaticky prohlášeni za rodiče. O to se v současné době snaží, když chtějí registr. partnerství dát na roveň manželství.

Takže žádné předsudky, ale realita života.
Předsudky jste nám předvedl ve vašem příspěvku. A nejen předsudky, ale i bujaré představy o tom, jak to chodí ve světě dospělých.

Škoda, že tu nejsou i vaše čtyři předchozí příspěvky, které neprošly redakčním schválením. Diskutující by si mohli udělat sami obrázek o tom, čí příspěvky jsou plné bludných představ. Bylo by vidět, že jste evidentně chyběl na hodinách biologie. Ale za to excelujete v moralizování a touze druhým přikazovat a zakazovat, co nemůžou dělat.
Naváži na váš předchozí příspěvek: nejedná se o moje děti, ani o vaše. Může se jednat pouze o jejich děti, biologicky samozřejmě jen jednoho z páru (např. z předchozího pokusu založit heterosexuální rodinu), nebo adopce. Právní řád ČR adopce stejnopohlavním párům neumožňuje. Tečka. Výchovu vlastních dětí nikomu zakazovat nemůžete. Osvojení dítěte v páru druhým partnerem není adopce. Pouze by se odstranila absurdní situace, kdy dítě už žije v domácnosti stejnopohlavních partnerů, ale s dítětem ze školy nebo k lékaři musí chodit pouze biologický rodič.
Mimochodem: homosexualita není nakažlivá ani přenoná.

"Osvojení dítěte v páru druhým partnerem není adopce."
Ujasněte si pojmy.
Osvojení = adopce
Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi, mezi dítětem a příbuznými vzniká vztah příbuzenský. Osvojit dítě si mohou manželé či jednotlivec, mají k němu stejná práva a povinnosti jako jeho rodiče. Vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou osvojením zanikají.
Dítě získává příjmení nových rodičů. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které budoucí osvojitelé o dítě pečují na vlastní náklady.

Rozlišujeme tři typy osvojení (adopce):

Osvojení prosté, zrušitelné
Je typ osvojení, kdy se osvojitelé nezapisují do rodného listu jako rodiče. Prosté osvojení může soud zrušit ze závažných důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

Osvojení nezrušitelné
Osvojitelé jsou na základě rozhodnutí soudu zapsáni v rodném listě místo rodičů osvojence. Osvojit lze dítě starší jednoho roku. Toto osvojení nelze zrušit.

Mezinárodní osvojení (do ciziny, z ciziny)
Tato forma náhradní rodinné péče je možným řešením v případě, že se pro dítě nepodaří najít náhradní rodinu v zemi původu. Mezinárodní osvojení je upraveno Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojením, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého 29.5.1993.
V České republice vstoupila tato úmluva v platnost 1.6.2000 a spolu se zákonem č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, umožňuje osvojení do ciziny a z ciziny. Mezinárodní osvojení u nás zprostředkovává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.

Takže z hlediska dítěte to jedno a totéž jest. Plácáte a plácáte.

A všimněte si, že o tom rozhoduje soud a není to automatické ani u heterosexuálů.
A tak to také musí zůstat!! A zůstane.
Když se narodí dítě heterosexuálům, automaticky se již v porodnici zjistí zda je otec anonymní, nebo zda je známý. Pak ovšem ze zřejmého důvodu není potřeba požehnání soudu k tomu, aby mohli rodiče vychovávat děti.
Absurdní situace nastává v okamžiku, kdy matka se jmenuje Karel a otec Eva.
Mimochodem, vám ty příspěvky smazali také.

Zmizel akorát příspěvek reagující na ten váš, stejně jako celé vlákno po vašem smazeném příspěvku. Alespoň vás to donutilo přispět do diskuse něčím informačně hodnotnějším, než jen planým moralizováním.
Uznávám terminologický omyl. Měl jsem na mysli adopci pro cizí děti (např. z děcáku) a osvojení pro vlastní dítě jednoho z páru druhým registrovaným partnerem/kou. Protože výchova dětí homosexuání dvojicí není experiment nějakého Mengeleho, ale žitá realita, stejně jako příklady s vyzvedáváním dítěte ze školy nebo voděním k lékaři, které jsem tu uváděl převzalé z médií.
Však je to správné, aby osvojení nebylo automatické, jedná se přece o odpovědnost za nezletilé dítě!
Mimochodem: soudy ČR nepracují s požehnáními. To jste si spletl instituce.

"Měl jsem na mysli adopci pro cizí děti (např. z děcáku) a osvojení pro vlastní dítě jednoho z páru druhým registrovaným partnerem/kou."

Jak se už skoro stalo zvykem, opět se hluboce mýlíte. Zaprvé, osvojení = adopce ( co znamená výraz SYNONYMUM, byste měl vědět, pokud jste úspěšně absolvoval základní školu )

Ono totiž i dítě, které si náhradními a divnými metodami pořídí homosexuální pár, bude vždy pro jednoho z partnerů naprosto cizí dítě, stejně jako dítě z dětského domova.
Co však vadí nejvíce, je snaha, aby bylo uzákoněno manželství mezi homosexuály.
Pokud totiž heterosexuální manželé chtějí, ale nemohou mít děti, musejí žádat o adopci.
Pokud by si homosexuálové v manželství nechali vyrobit dítě ( ono kromě adopce jim nic jiného nezbývá) pak se oba "manželé" stávají automaticky rodiči. Tím by se vyhnuli nutnosti adopce.
Když heterosexuální partneři ( ne manželé ) mají dítě, musí matka určit otce. Pokud jsou manželé, je za otce automaticky určen manžel a pokud s tím nesouhlasí, musí vše dokazovat soudní cestou.
Nevím, jestli si tuto možnou diskriminaci heterosexuálů uvědomují naši zákonodárci, já doufám, že ano.

Žitá realita jsou i války, atentáty, vraždy, nebo třeba Prague Pride, to samozřejmě neznamená, že je to tak správně.

Problém o kterém jste se dočetl v médiích žádný problém není. Věřit médiím při stále klesající a pokleslé úrovni novinářů snad nikdo ani nemůže. Např. pokud u lékaře nebude prováděn zákrok, který vyžaduje "informovaný souhlas", může dítě doprovodit kdokoli. Pokud je vyžadován inf. souhlas ( a to i třena u očkování ) stačí plná moc podepsaná odpovědnými zástupci dítěte. To už vám ale páni novináři nenapíší, protože by se z problému stala marginální záležitost. Jediné na co nesmíte zapomenout je průkaz pojištěnce.
A na závěr, tvrdil jste, že homosexualita není nakažlivá. Jenže například tato studie to vyvrací. Na druhou stranu jsou studie, které tvrdí, že výchova dětí u homosexuálních párů nemá vliv na homosexualitu dětí.
https://www.euportal.cz/Articles/9732-vedecka-studie-deti-homosexualnich-rodicu-maji-nekolikanasobne-vetsi-sklony-k-promiskuite-a-homosexualite.aspx
Jenže jak jste sám psal, výchova v ústavech zanechává v dětech negativní postoje a návyky. Není jediný důvod se domnívat, že se tak děje i v jiném, nenormálním prostředí, což zajisté je i homosexuální domácnost.

Oprava

Není jediný důvod se domnívat, že se tak neděje i v jiném, nenormálním prostředí, což zajisté je i homosexuální domácnost.

Snažil jsem se vám jednoduše vysvětlit svůj terminologický omyl, ale něco vám brání pochopit i jednoduché sdělení. Asi vaše zloba a nenávist nebo jiná nedostatečnost.
Informace čerpáte z zpravodajsky neseriozního dezinformačního serveru šířícího propagandu ruského homofobního autoritářského režimu opírající ho se o nacionalisty a pravoslavnou církev. Berete si do úst zájmy dítěte, ale konvenují vám články režimu netolerance a kriminalizace homosexuálů.
Ta vaše "studie" neobstála při auditu pro vážné metodologické nedostatky a falšování vstupních dat.

Wikipedie je zpravodajsky neseriozního dezinformačního server šířící propagandu ruského homofobního autoritářského režimu opírající se o nacionalisty a pravoslavnou církev.
To jsem vážně netušil. Děkuji za upozornění.
Jinak se cítíte zcela zdráv?

Co prosím vás máte proti nacionalistům a pravoslavné církvi.
Víte,že:
"Naplňujete skutkovou podstatu trestného činu hanobení rasy, národa a přesvědčení. "
Vy jste napadl všechny pravoslavné věřící v Rusku a ruské nacionalisty. Uvědomujete si to???
No hlavně, že tak milujete homosexuály.
Já nejsem netolerantní vůči homosexuálům. Ať si dělají co dělají, když je to baví, ale nemůžou psychicky mrzačit cizí děti. To mně fakt vadí a k tomuto jejich počínání jsem fakt netolerantní.
Na Wikipedii máte odkazy i na jiné studie, které dospěly ke stejným závěrům. Byly uveřejněné na vědeckých serverech.
Jen tak mimochodem mohl byste poslat odkaz kde sa hovoří o falšování vstupních dat této studie. Názory a zbožná přání homosexuálních "odborníků" se nepočítají.
Pokud ne, pak už laskavě navždy zmlkněte.

Citace z Wiki, pro pomaleji chápající:
"Kritika nevědeckosti výzkumu stejnopohlavního rodičovství
V roce 2001 se R. Lerner a A. Nagai zabývali přezkumem celkem 49 empirických studií o stejnopohlavním rodičovství.[102] Jejich výsledky byly publikovány v rámci The Marriage Law Project, katolicky orientované organizace, která si klade za cíl podporovat manželství jako svazek muže se ženou.[103] Výzkum se koncentroval na použití autory konkrétně formulovaných vědeckých metod z oboru sociálních věd, která potom sloužila jako kritéria hodnocení 49 vybraných studii. Jednalo se konkrétně o otázky formulace vědecké hypotézi a pojmů, vytvoření vědeckého designu, vytvoření měřítek pro významné pojmy, definování vzorku a způsoby jeho výběru, sběr dat, provedení statistických testů při analýze dat a konečně, formulování platných závěrů, vyplývajících z tohoto postupu.[104] Hlavní otázkou na kterou se potom Lerner a Nagai snažili ve své studii najít odpověď bylo zda-li 49 vybraných studií nabízí konkluzivní důkazy o tom, že neexistuje rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními domácnostmi. Podle jejich názoru nikoliv, protože se jedná o "hluboce chybné" příklady výzkumu.[105] Podle autorů studie trpí 49 studií v různé míře těmito nedostatky:

nejasná hypotéza nebo předmět výzkumu,
chybějící nebo nepřiměřená srovnávací skupina,
samovytvořená, nespolehlivá nebo neplatná měření,
nenáhodné vzorky, včetně okruhů známých (účastníci rekrutující další účastníky),
příliš malé vzorky pro získání smysluplných výsledků,
chybějící nebo neadekvátní statistická analýza.
Pro veřejnost bývají tyto závěry zjednodušeně vysvětlovány tak, že účastníky (často aktivistických) průzkumů bývají převážně dobře vzdělané a situované bílé osoby (nikoli reprezentativní vzorek populace), kteří někdy rekrutují další účastníky, přičemž respondenti vědí, k čemu odpovědi slouží a mají sami zájem na kladném výsledku.

V roce 2012 L. Marks podrobil analýze zprávu o rodičovství homosexuálů Americké asociace psychologů (APA) z roku 2005 s cílem zjistit zda "jsou závěry prezentované ve zprávě...platné a přesné, založené na vědeckých důkazech."[106] Marks připomněl, že zatímco existuje významný rozdíl mezi dlouhodobě ověřovanými výzkumy, prováděnými na více než 20.000 účastnících v USA, podle nichž: „děti, které vyrůstají v domácnosti s pouze jedním biologickým rodičem jsou na tom [v mnoha dílčích ohledech] průměrně hůře, než děti, které vyrůstají v domácnosti s oběma svými biologickými rodiči ... bez ohledu na to, zda rodič v domácnosti znovu vstoupí do manželství“, společensko-vědní výzkum v řadě případů tvrdí, že „neexistuje žádný významný rozdíl mezi dětmi z gay/lesbických a heterosexuálních domácností“, což bylo také tvrzením APA ve zprávě z roku 2005.[107]

Marks podrobil 59 studií, o které se zpráva APA opírala další podrobnější analýze ve které se ohlížel na několik různých kritérii. Zajímalo ho například jak kulturně, ekonomicky a etnicky rozdílné a reprezentativní byly homoparentální domácnosti zahrnuté do studií. V tomto případě došel k závěru, že studie stavěly na ze 77% nepreprezenta­tivních a zahrnovaly malé, pohodlné příklady kolem 100 respondentů.[107]

Dále ho zajímalo kolik studii nemělo žádnou heterosexuální srovnávací skupinu a, pokud měly, jaké byly charakteristiky takové srovnávací skupiny. Podle Marksova názoru se jednalo o celkem 44,1% případů studii, které takovou skupinu neměly [108] a řada studii nezahrnula do srovnání intaktní biologické rodiny s oběma rodiči, ale dávala přednost matkám-samoživitelkám atp.[109]

Autor se také ptal po tom zda-li existuje vědecky podložená studie, která by potvrzovala stanovisko, že "ani jedna studie neshledala, že by byly děti lesb a gayů znevýhodněny". V tomto případě Marks cituje jednu studii, která shledala významné rozdíly ale kterou zpráva APA potlačila.[110]

Tak nějak mně z toho vychází, že závady byly shledány naopak u studií, které vyšly ve prospěch homosexuálů. Nehledě na to, že byly dělány na společenskou objednávku homosexuálních aktivistů a organizací.