„Náš čich zdegeneroval. Nejúčinnější vůně je čistý vzduch,“ říká lektorka

Usedáte na zubařské křeslo a s vůní dezinfekce si vybavíte strach ze zubaře v dětství. Jdete ze schůzky a říkáte si, že vám „na tom člověku něco nevonělo“. Čich – téměř zapomenutý instinkt, bez kterého se dříve vůbec nedalo přežít – nás ovlivňuje více, než by nás napadlo.

Kdo si prošel koronavirovou infekcí a poznal, jaké to je, necítit vůbec nic, teď už ví, jak nepříjemný psychický stav to byl. Až teď jsme si často uvědomili, že bez „nosu“ je to těžké. Markéta Filipová toho ví o čichu a vůních hodně, působí totiž jako lektorka ve Škole čichu Rafaella. Někomu může znít úsměvně „školit se v čichu“, ale po absolvování kurzu si lidé často uvědomí, že chtějí něco v životě změnit – třeba začnou jezdit na koni nebo se přestěhují. Na důkaz toho, že s vyškoleným čichem k sobě znovu pouštějí více přirozenosti.

Sama jsem si uvědomila, jak je čich důležitý, když se začaly nosit chirurgické roušky a respirátory. Přiznám se, že mi hrozně smrdí.

Právě kvůli nošení roušek poznáváme, jak moc je čich důležitý. Necítíme třeba ani čerstvý vzduch, necítíme, jak začínají kvést květiny. Někoho i bolí v krku a špatně se mu dýchá, v práci se v respirátoru tolik nesoustředí. Vůně a nevůně také ovlivňují naši náladu.

S nařízenými opatřeními ale nic neuděláme. Dá se nějak pomoci těm, kterým ochranné pomůcky svým pachem vadí?

Jednorázové roušky jsou napuštěné specifickými látkami, které vytvářejí filtr a ten by měl viry oslabit a znesnadnit jim průnik. Pomoci může třeba nakapat pár kapek esenciálního oleje buď přímo do roušky, nebo do papírového kapesníčku, který do roušky vložíme. Ale pozor, olej nesmí přijít přímo na kůži, mohl by popálit třeba sliznici v nose.

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Třeba zrovna na rouškách a respirátorech si uvědomujeme, že kolem sebe stále něco cítíme. 

Vůně vnímáme na každém kroku. Čich nás provází od nepaměti, je to nejstarší a nejdůležitější smysl, jen dnes je nejvíce upozaděný, potlačený a otupělý. Přitom čich je takový kompas, kdysi se podle něj lidé orientovali. Podle čichu poznali, jestli je maso ještě k jídlu, podle čichu si vybírali partnery. Dnes jsme zlenivěli, ale všimněte si, jak často čich používáme nevědomky – třeba v nějaké situaci řekneme: „Tady to něčím smrdí,“ a vyjadřujeme tím, že se necítíme dobře. Už proto bychom měli čich vědomě rozvíjet a vracet se tak ke své podstatě. S vůněmi jsou spojeny i dávné vzpomínky.

Jaké třeba?

Vůně v nás vyvolávají emoce. Mnoho lidí si třeba v zubařském křesle vzpomene, jak se tu báli jako děti, když ucítí stejnou dezinfekci. Když dáváme účastníkům kurzů čichnout ke kadidlu, je obvyklá reakce „fuj“. Protože si třeba vybaví svoji babičku, která je vedla na půlnoční do kostela a jim byla zima a už se jim chtělo spát… Obvykle špatně reagujeme na výrazné pachy.

Myslíte situace, kdy nám třeba něco nebo někdo přímo smrdí?

Bývá to například v nemocnici. Špatně reagujeme na tělesný zápach. Když přistoupí do tramvaje bezdomovec, někdo musí vystoupit, aby se mu neudělalo špatně. Nemyté tělo, špatně ošetřované rány… To vzbuzuje velké negativní emoce. A taky třeba moč – když lidé venčí pejsky na chodnících, zaprší a pak začne svítit slunce, moč se odpařuje. Pro někoho pak nastává přímo peklo. Sama jsem původně zdravotní sestra, která vůněmi stále řešila, jak v nemocnici zvládnout pachy.

Vůně ale nejsou jen k přebití pachů, je to tak?

Především vůně zdaleka není jen parfém. A parfém není k tomu, aby „převoněl“ zápach. Základ je dobrá tělesná hygiena – po téhle větě se třeba někdo i urazí. Ale není samozřejmostí u všech, že si čistí zuby, používají ústní vodu, sprchují se a koupou, v létě, když se potí, se třeba dvakrát denně i převlékají. Mýdlo a čistý vzduch jsou první parfém, který cítíme. A třeba potom bývají více cítit ti lidé, kteří málo pijí a jejich pot je koncentrovaný. Naše vůně také souvisí s tím, co jíme.

Mohou mít vůně i léčivé účinky?

V dnešní době je nejvíce známá aromaterapie, která využívá sílu přírodních esenciálních olejů. Třeba při masáži se tělo uvolní, povolí i svaly a vypustí se emoce. Zajímavý je způsob vykuřování, kdy se spalují všemožné byliny, aby očistily prostor. Tradici má už v orientu, dnes je spíš spojené se šarlatánstvím. Ale zrovna my Slované v něm tradici máme a třeba na Moravě se používají byliny k vykuřování chat a chalup. Vůně zlepšuje například koncentraci. Používali je už staří Řekové a Římané, když se učili umění rétoriky a přednesu.

Přenesu to do moderní doby a zeptám se takto: jak si pomoci vůní třeba po obědě, když se nám chce v práci spát, ale potřebujeme se soustředit?

Na soustředění působí skvěle třeba vavříny, rozmarýny, na někoho i levandule, citrusy. Základem je ale otevřít si okno a mít v místnosti čerstvý vzduch. Na stole pak může být difuzér nebo keramická podložka, na kterou si kápnete pár kapek esenciálních olejů. A třeba mateřídouška je přímo lomcovák na koncentraci, někomu dělají dobře i pikantní a pepřové vůně.

Co všechno dalšího umí vůně? Nahradí v něčem léky?

Vůně může působit jako analgetikum, sedativum, afrodisiakum. Má všechny účinky, které mají léky na bolest nebo antidepresiva. Třeba kardamom, koriandr, skořice nebo zázvor jsou silná afrodisiaka. Ale ne jen ve smyslu vlivu na rozmnožování. Vitalizují celého člověka. Používali je dříve panovníci nejen k tomu, aby plodili potomky, ale aby jim to myslelo a byli vitální.

To zřejmě může fungovat i naopak – že nám některé vůně nějak škodí?

Když si někdo citlivý sedne do divadla vedle dámy, která používá až opulentní parfém, může se mu zatočit hlava a udělat nevolno. Svůj čich se vyplatí tříbit a třeba právě tomu učíme na kurzech. Vyplatí se vědět, co nám voní, a svému čichu se věnovat. Je to stejné, jako když chcete hezké tělo. Musíte cvičit. Když vycvičíte čich, do života přijde lepší kvalita, intuice, hravost. Rozšíří se spektrum toho, co vnímáte. A lépe a rychleji se rozhodujete v různých situacích.

Markéta Filipová

Působí ve Škole čichu Rafaella. Věnuje se individuální práci s klienty a soukromým akcím, vede kurzy Vonné typologie a Škola čichu v Praze a Bratislavě.