Nebojte se mluvit o hypoglykémii, s přáteli i s lékaři

Hypoglykémie je strašákem pro většinu diabetiků, ať už hovoříme o lidech s diagnózou diabetes I. typu, či II. typu. Ale přestože se hypoglykémie bojí, nebo z ní mají minimálně respekt, lékařům se ne vždy svěří. Tím pádem jsou na nemoc sami. A přitom by mohli snižovat četnost hypoglykémií díky vyladěné léčbě. Jaké jsou dnes možnosti, kde diabetici dělají chyby a proč se vlastně svým lékařům s hypoglykémií nesvěřují?

Je opilý, nebo upadl do těžké hypoglykémie?

Hypoglykémie je stav, kdy hladina cukru v krvi poklesne pod 3,3 mmol/l a méně a současně je většinou doprovázena nepříjemnými klinickými příznaky, jako jsou třes, bledost, nesoustředěnost, zmatenost či agresivita. Může však jít i o poruchy řeči, křeče až bezvědomí.

Toho, že svůj cukr v krvi nezvládnou vyrovnávat, se více bojí ženy. Muži jsou si naopak poměrně jistí, že hladinu cukru v krvi zvládnou korigovat. Pokud má diabetik lehkou hypoglykémii, může si pomoci sám například tím, že se napije sladkého nápoje. Normální, tedy fyziologické hladiny cukru v krvi (4,0–7,5 mmol/l) může dosáhnout během minut. „Někdy úprava stavu může trvat i déle, vždy záleží, jak rychle hypoglykémie vznikla, jak je závažná, jak dlouho trvá; mohou být protrahované hypoglykémie v trvání i hodin, což zaznamenáváme nejčastěji např. v noci, kdy diabetik o hypoglykémii neví,“ uvádí diabetoložka Jana Psottová.

Horší je to ve chvíli, kdy diabetik upadne do těžké hypoglykémie. Tehdy je nutné volat na linku 155 o odbornou pomoc, neboť u diabetika může dojít k srdečním arytmiím až zástavě srdce.

Když okolí neví, že jste diabetik…

Neléčená hypoglykémie může vést k až fatálním následkům, kdy diabetik ztrácí kontrolu nad sebou samým a schopnost orientace. Může se poranit, zlomit si končetiny při pádu, při těžké hypoglykémii může dojít i k srdeční zástavě. A jak vyplývá z průzkumu provedeného mezi diabetiky, obávají se nejvíce právě následků svého špatného soustředění během a po hypoglykémiích a dlouhodobých zdravotních komplikací, včetně pobytu v nemocnici.

S hypoglykémiemi jsou však spojené nejen obavy, ale také velký stud před nezasvěceným okolím. Je třeba o nemoci více mluvit, to diabetici moc často nedělají. Z průzkumu vyplynulo, že když už o nemoci hovoří, tak nejčastěji s rodinou a blízkými přáteli. Dvacet procent mužů se dokonce vyhýbá tomu, aby někdo o jejich nemoci věděl; přitom to polovině lidí, kterým o potížích řeknou, vůbec nevadí, čtyřicet procent lidí by pak rádo i pomohlo. Kdyby o nemoci okolí pacienta vědělo, možná by pak nedocházelo k mylným interpretacím hypoglykémických stavů, do nichž se diabetik může dostat a které neznalý člověk může mylně vyhodnocovat.

„Po zádech mi stéká pot, je mi zima a tečou mi slzy…“

„A už je to tu zase – písmenka na obrazovce se mi začínají rozmazávat a ‚tančit‘, vyměňují si místa. Glykemie 2,5 mmol/l… Rychle sahám do kabelky pro hroznový cukr a už koušu první čtyři kousky. Po zádech mi stéká potůček potu, je mi zima a začínají mi téct slzy. Cítím se hrozně. Na jednu stranu se bojím, že to sama nezvládnu, a i když budu potřebovat pomoc, kolegové si nevšimnou včas. Na druhou stranu mám ale strach, že ze mě budou mít legraci a zase budou mít nemístné vtípky. Sice vědí, že jsem diabetik, a poznámky nemyslí zle. Stejně ale nechci jejich komentáře poslouchat. Kolegyně z vedlejší ‚kukaně‘ si všimla, že se něco děje. Přišla se zeptat, zda nepotřebuji pomoc,“ svěřuje se na webu mluvteohypo.cz s nepříjemnými zážitky paní Dana, která má diabetes I. typu.

Zatímco manažerka Dana sedí v kanceláři obklopena řadou kolegů, kteří se možná budou divně dívat, ale při hypoglykémii jí pomůžou, pan Martin pracuje jako řidič, sám. Vozí balíky, stresuje se v práci a pravidelně nejí. Jako diabetik II. typu na inzulinu by ale měl mít pravidelnou stravu a eliminovat stres, neboť vypjaté situace glykémii zvyšují. Když se mu jednou při jízdě začala rozmazávat auta, zastavil, přestože se to moc nehodilo, a napil se sladké limonády. Protože za deset dní se obdobná situace opakovala, rozhodl se tento stav řešit. „Chtěl jsem být zodpovědný nejen k sobě, ale i k ostatním. Zatím nebyla hypa tak závažná a zvládal jsem je sám. Přesto to je ale v autě risk,“ ví dobře pan Martin.

Hypoglykémii můžete mít i dvakrát denně

Hypoglykémii může diabetik zažívat dvakrát a vzácněji i častěji za den. „Je ale dobré vědět, že hypoglykémie má vždy svoji příčinu a je potřeba po ní cíleně pátrat, snažit se ji odstranit, a zabránit tak dalším hypoglykémiím, což se ne vždy podaří zejména u diabetiků I. typu,“ říká Jana Psottová.

Nejčastějšími příčinami hypoglykémií jsou vynechání jídla, velká fyzická aktivita, konzumace alkoholu, razantní změna ve stravovacích návycích se snížením energie, například zahájení redukční diety, přechod na veganskou stravu – vše bez úpravy antidiabetické léčby, ať již tablet, či dávky inzulinu. „Dnes máme k dispozici moderní léky a inzuliny, které mají mnohem nižší riziko hypoglykémie a současně možnost nepřetržité kontroly glykémie, což s moderními léky považuji za velký pokrok. Rovněž je nezbytné mít informace o hypoglykémii a být na ni připraven,“ zdůrazňuje diabetoložka nutnost úzkého vztahu mezi pacientem a lékařem. Právě on může diabetikovi nejlépe vysvětlit, jak se na konkrétní situace připravit a jak je zvládnout.

Najděte si diabetologa, kterému budete věřit

„Bohužel se pacienti ne vždy svěřují lékaři – mají obavy z nepochopení, stydí se, mohou mít pocit selhání, že to nezvládli dle očekávání a podobně,“ říká Jana Psottová. Když Martin – šofér – své lékařce začal vyprávět o tom, co se mu stalo, připadal si jako malý kluk, který se musí rodičům přiznat, že snědl bonbony.

„Bral jsem to tak, že hypo je moje chyba a můžu si za ně sám, protože nedodržuji její rady. Doktorka byla ale skvělá. Vlastně mě za to, že jsem jí o hypech řekl, pochválila. Potvrdila mi, že je důležité hypoglykémie nepodceňovat. Potom jsme probírali, jak by se dalo zařídit, abych je neměl tak často. Léčbu jsme zatím neměnili, ale pokud by se to nezlepšilo, nasadí mi nový inzulín, u kterého nejsou hypa tak častá,“ vypráví pan Martin.

Cukrovka s sebou vždy nese riziko hypoglykémie, což nemocného nesmí odradit od snahy být dobře kompenzován, mít uspokojivé výsledky. „Velmi důležitý je váš aktivní přístup a velmi významná je důvěra ve vašeho lékaře – nebojte se s ním konzultovat problematiku hypoglykémií,“ povzbuzuje diabetiky lékařka Jana Psottová.

Odborná spolupráce:

MUDr. Jana Psottová, MBA

Specializuje se na diabetologii (interní klinika VFN a 1. LF UK v Praze 2, diabetologické centrum FN Královské Vinohrady, privátní ordinace interního lékařství a diabetologie), vedoucí studijního týmu v mezinárodních klinických studiích zaměřených na nové možnosti medikací, technologií v diagnostice a terapii diabetu. Autorka edukačních knih Praktický průvodce cukrovkou I a II.