Základní potíž spočívá v tom, že alkohol se používá zdaleka nejen pro potravinářské účely – a v této podobě se na něj spotřební daň nevztahuje. Historicky tvrdý alkohol/destilaci objevili arabští alchymisté. Sice se uvádí bonmot, že tak učinili, neb korán v určité interpretaci zakazoval pouze víno, pravdě bližší však bude to, že líh původně ocenili především jako rozpouštědlo, mj. i ve farmacii.
Jen oprášený trik s Okenou
Stejně tak mnohostranné využití má etanol i dnes. Takový alkohol je levný, odhaduje se, že bez spotřební daně by půllitr vodky měl výrobní náklady ani ne 30 Kč. (Počítejme trochu: Spotřební daň na litr čistého etanolu je 285 Kč, u půl litru 37,5% vodky to vychází na 53 Kč. Do výsledné ceny se samozřejmě promítne i DPH, ale to pomiňme, ta se platí ze všeho.)
Přečtěte si: Zákaz prodeje lihovin neřeší vůbec nic
Stát problém řeší tím, že se alkohol k nepotravinářskému použití povinně denaturuje, tj. přidávají se k němu látky, které by ho měly činit nepoživatelným – výjimkou je mezi chemiky tak oblíbený laboratorní líh. Potíž je v tom, že pokud je spotřební daň příliš velká, vyplatí se zkoušet denaturační činidla různě ze směsi oddělovat, a (relativně) čistý alkohol pak dodávat do distribučních sítí. Postupy jsou různé, podle toho, jaká přísada se použila.
Některé tyto triky se staly až legendární, třeba nechat Okenu prokapat přes krajíc chleba; opravdu netuším, zda to někdo dělá, nebo zda se to jenom tak říká, ale slyšeli jsme to asi všichni. Přísady lze zkoušet oddestilovat, zoxidovat, jako celkem univerzální prostředek k oddělení se používá aktivní uhlí. Samozřejmě je otázka, co dostanete jako výsledek, nicméně takový alkohol by měl být zdravotně nepříliš závadný; aktuální tragédie nevznikla špatnou úpravou denaturovaného etanolu, ale prostě tím, že někdo zaměnil metanol a etanol už na počátku výrobního procesu.
K tématu: Policie varuje před konkrétními obaly
S petrolejem bych to nezkoušel
Pokud se jako denaturační činidlo používá benzín či petrolej, lze možná dokonce zkoušet pít směs i rovnou. Samotného by mě to nenapadlo, protože si ze Švejka pamatuji, jak si simulanti vstříkávali petrolej do žil za účelem vyvolání horečky, z čehož soudím, že nejde o substanci právě prospěšnou. Známý biolog Jared Diamond ale uvádí, že domorodci na Nové Guinei si před spaním dávají panáka petroleje podobně jako my alkohol. Nepopisuje však, jaké účinky petrolej vyvolává, nicméně rozšířenost zvyku asi svědčí o tom, že to nemá bezprostředně fatální následky.
Mimochodem, etanol s benzínem by se měl dát rozdělit i prostě vodou, s níž se alkohol mísí a benzín ne; ale působí to příliš jednoduše, takže se zde skrývá možná nějaký zakopaný pes.
…nabízím vám koktejl Čubčí pajšl, nápoj, před nímž vše bledne…
Pivo žigulovské 100 ml
Šampon Kupec Sadko 30 ml
Želé proti lupům 70 ml
Lepidlo BF 15 ml
Brzdová kapalina 30 ml
Desintekticid na hubení drobného hmyzu 30 ml
V tomto roztoku týden louhujeme listy tabáku cigaretových sort a podáváme… takže, podává se Čubčí pajšl. Až se na obloze objeví první hvězda, začněte jej pít, a to velkými loky.
(Benedikt Jerofejev: Moskva Petuški zpáteční, Pragma, Praha 1992)
Pochoutka našich babiček – Alpa na kostku cukru
Pak zde máme ještě jeden tvrdý alkohol, na který se nevztahuje současné pravidlo – známou Alpu (francovku), respektive její další v lékárnách prodávané deriváty, např. krásně zelenou Lesanu. Jako denaturační činidlo je v tomto případě použit mentol. Celkem vzato z toho, že jde o směs určenou k potírání kůže, je jasné, že denaturační činidlo nemůže být zase tak jedovaté. Rozhodně se zde nebojte metanolu (který je pořádně toxický i při potření kůže, pročež neradno se s ním třeba v laboratoři polít). Jako hlavní přísada se zde používá mentol, což je slovo, které nepůsobí nijak hrozivě, viz ty bonbóny. Jistěže si naše babičky bez následků kapaly Alpu na kostku cukru, co kdybychom ji ale chtěli normálně pít? Uvádí se, že bezpečná dávka mentolu je asi 125 mililitrů Alpy; protože v ní je nějakých 60 % alkoholu, odpovídá to zhruba 3 – 4 klasickým panákům.
No, nechci nikomu doporučovat vypít 125 mililitrů Alpy; a dá rozum, že i menší dávku míním jako experiment, ne pro pravidelnou konzumaci. Jak praví klasik (Egon Bondy):
Koupil jsem si francovku
dal jsem za ni 30 korun
teď ji vozkusím
jestli je lepší než rum
Půl procenta mentolu
krkám nahoru dolu
sedmdesát procent lihu
skládá na mě svoji tíhu
Jak vidno, básník se mýlil, nebo to jde se světem vskutku od desíti k pěti – v dnešní francovce totiž 70 % alkoholu není. Krkání ovšem není jediným problémem, doušek Alpy nemusí příliš přivítat ani žaludek.
Mimochodem lze zkusit uspořádat poněkud dekadentní degustaci a vedle sebe ochutnat Alpu a Lesanu. V té je možná mentolu více, nicméně i tak chutná proti Alpě mnohem strašlivěji, takže s ochutnávkou v tomto případě opravdu s mírou. Lesana rozhodně nepředstavuje pro francovku plnohodnotnou konkurenci.
Za domácí úkol si zvídaví a spořiví čtenáři mohou spočítat, zda levněji v přepočtu na alkohol vyjde velká láhev francovky (malá balení jsou relativně dražší) nebo krabicové víno, které doposud žádnou spotřební daní zatíženo není…
Čtěte dále: Příznaky otravy alkoholem se projeví až po třiceti hodinách
ČLÁNKY DO MAILU