Melete nesmysly. Když tomu nerozumím, tak se informuji, nebo mlčím (to se týká i autorky článku).
Jak začít? Asi tím, co vnímáme, nebo spíše bychom měli vnímat, pod pojmem "standard", "standardní zdravotní péče".
Veškeré protetické práce a záchovná stomatologie, s výjimkou dočasné korunky / můstku a celokovové korunky, placené v plném rozsahu z prostředků veřejného zdravotního pojištění, jsou na úrovni, řekněme, začátku osmdesátých let dvacátého století, a jen a pouze na takové úrovni, aby bylo lze nějak "opravit" chrup i tomu, kdo nemůže, nebo nechce, zaplatit ani korunu. To je prostě fakt, s kterým je nutno počítat.
Pár příkladů: přímé výplně - v rozsahu do třetích zubů samopolymerujícími pryskyřicemi, v celém rozsahu nedosovaným amalgámem. V prvním případě nevzhledná a nepevná výplň, v druhém případě výplň aktuální v letech 1840 - 1953. Nedosovaný amalgám (lékař stomatolog / sestra vezme misku, nalije do ní rtuť, nasype do ní piliny, zamíchá, lékař stomatolog toto upěchuje do podsekřivé kavity) představuje zdravotní risiko a v drtivé většině případů nemá dlouhou trvanlivost.
Endodoncie metodou centrálního čepu: de lege artis kompromisní methoda, která se používá, pokud nelze dostatečně rozšířit kanálek a nelze se do něj technicky dostat, kompromisní proto, že nedocílí hermetického uzavření (slovníková definice).
Částečná snímatelná náhrada s jednoduchými retenčními prvky: nejde-li o krátkodobé, až střednědobé, provisorium, devastuje přilehlé zuby právě jednoduchými retenčními prvky. Náhrada zastaralá již v době, když vznikla.
A tak je to prakticky se vším.
Logika péče je asi taková: lékař odpreparuje kazivý dentin, ale protože MUSÍ užít nedosovaný amalgám (nemá alternativu), odpreparuje i spoustu zdravého dentinu, aby vytvořil podsekřivou kavitu. Napěchuje tam jedovatou směs a cpátkem upěchuje.
Za několik zub dojde k fraktuře zubu (nevhodný výplňový materiál, přirozená rozpínavost amalgámu). Berme že k fraktuře malé části korunky, tj. že zub půjde dostavět.
Lékař provede pulpektomii a endodontické ošetření methodou centrálního čepu. Zub dostaví, jak jinak, nedosovaným amalgámem (nic jiného použít nesmí), samozřejmě, bez skloionomerního čepu.
Za pár měsíců zub opět praskne, a to tak, že již, za použití "standardních materiálů", dostavět nepůjde - pacient obdrží celoplášťovou korunku z kovu.
Pod dobrou protetikou se, ovšem, zanítí nedobře ošetřený kanálek / kanálky a lékař přistoupí k extrakci zubu (reendodoncie není standardní - placený - výkon, ona ani methodou centrálního čepu provést nejde).
Pacient obdrží částečnou snímatelnou náhradu s jednoduchými retenčními prvky. Pevné můstky, totiž, pojišťovna nehradí, respektive hradí jen částečně, s výjimkou adhesivních můstků, ty nehradí vůbec.
A tak pořád dokola, až obdrží úplnou snímatelnou náhradu, opět, plně hrazenou v rámci veřejného zdravotního pojištění.
A co, třeba, takhle? Lékař odpreparuje kazivý dentin a provede výplň fotokompositní pryskyřicí. Výplň vydrží déle, než vše popsané výše... Ano, ale za řádově 700-2000 korun.... Proč?
Protože místo toho, aby se někdo zabýval skutečně tím, co je standard, a co nadstandard, a jak to pojišťovna platí, a kolik za to platí (za 270 korun opravdu nejde dneska udělat kvalitní výplň), nadává, že nemá peníze (jako by to někoho zajímalo), že jsou stomatologové zloději a podobné nesmysly.
Já si, pod výše popsaným útrpným právem, nepředstavuji standardní péči, v souladu s poznatky moderní lékařské vědy 21. století. Tak? Jsou dvě možnosti: buďto to všecko vyjmout z úhradových vyhlášek a platit jenom ten zbytek (prevenci, extrakce ...), nebo se konečně začít zabývat tím, co je to standard, zda, a jak, za něj platit a jak platit nadstandard.
Já si pod pojmem nadstandard například představím tepanou zlatou výplň (není-li, pro neexistenci alternativy, nutná z hlediska medicinálního), celokeramickou, nebo celofasetovanou keramikou, korunku (keramickou fasetu považuji za standard), nebo jakoukoli fasetu v postranním úseku. Zkrátka protetiku, která je estetičtější, ale ne bytelnější, kvalitativnější.
Má být standard zdarma? Asi ani ne. Opravdu si za stav chrupu, do značné míry, můžeme sami. Ale jak jej platit? Co třeba solidární model? Mě se líbí britský:
Platíte vždy, ale přesně danou částku; jsou tři pásma - v prvním (GBP 18.50) máte jenom prevenci, konsultaci léčebného plánu a hygienu. V druhém (GBP 50.50) máte extrakce, přímé výplně atp. A v třetím (GBP 219.00) veškerou protetiku. Ono to nejsou strašné částky ani na nás, rozhodně platíme často víc, a když si to podělíte koeficientem 2.01 (to je přesný poměr průměrné mzdy UK a naší za rok 2017), dát za celou protetiku necelé čtyři tisíce. Respektive je to v rámci 3 měsíců, pak zaplatíte další spoluúčast. Ale i tak... A jsou výluky - u nás by to byla hmotná nouze, důchodci, děti do 18 let, studenti.
Zkuste někdy místo brblání a nadávání přemýšlet!