To celkem chapu i bez poruchy osobnosti. Dnesni svet je tak (dle meho nazoru) prekomplikovany ze fakt nechapu jak nekdo muze zvladnout k tomu jeste vychovavat dite, davat mu vse co potrebuje, vcetne emocni stranky, nepretvarovat se pritom a nezcvoknout se z toho.
Navic – me by jako rodice desilo, ze ve vychove nezvladnu nejaky detail a dite bude nejak dusevne poskozene, porucha osobnosti, nedostatek citu apod.
Asi by to chtělo pro začátek smířit se s tím, že nejste a nikdy nebudete dokonalý. Ani nebudete mít dokonalé děti. Ale i nedokonalí lidi leccos vydrží a chyby, byť vážné, jsou zřídka kdy fatální. Pokud dítě budete mít rád (a instinkty v tom člověka hodně podporují), a bude vám na něm záležet, není prostě možné, aby vyrostlo duševně poškozené.
Jednoduše, prostředí mu ukáže, že s toho má zisk/výhodu... (on pak bude dělat co je pro něj výhodné i to "hezky chovat/vychovávat). Co se nejprve naučit co to je a hlavně to pochopit... Chápu, že jste se neučil/a přečtením psanou definic, ale nepochopila obsah...
V práci je vždy poznat, když máme školeníé vedoucích od psycholožky co to má naučené vs co chápe co se naučila. Podle vaší odpovědi, vy jste ta/ten co se pouze učil citovat neučil se pochopit... To je rozdíl mezi diletantem vs odborníkem :D
p.s. i takový jako vy mezi námi jsou, blb ví že má pravdu, chytrej pochybuje, že ynteligento ci ví, že ostatní jsou hloupý :D
Ano. A my ten trend ještě podporujeme sociálním systémem. Platíme nezaměstnaným, nezaměstnatelným, nevzdělaným a nevzdělatelným za to, že mají 5 dětí.
A pracovitým vezmeme 70% příjmu, aby si dítě nemohli dovolit.
Začátek filmu „idiocracy“ by se měl povinně pouštět všem sociálním inženýrům.
Co to melete? Já naopak neznám skoro nikoho (kromě učitelů), kdo by dělal za méně. Kolik myslíte, že bere programátor, analytik, webdesignér, grafik, zubař, právník, atd… prostě každý, kdo dával ve škole pozor?
Takže: na přímých daních mi stát ukradne cca polovinu (rozdíl mezi mzdovým nákladem a čistou mzdou). Z této čisté mzdy dále platím DPH a spotřební daně, poplatek za TV, dálniční známku, všemožné kolky, atd…
Ale nakonec je jedno, kolik mi stát ukradne. Když mne dva dny po sobě přepadnou dva bezdomovci, ten první mi ukradne 40% obsahu peněženky a ten druhý 70, tak o tom prvním snad nebudu mluvit jako o zloději? A pokud mi ten druhý po krádeži vyleští boty (vykoná nějakou službu), tak už taky nebude zloděj?
Vy si sundejte rudé brýle.
To záleží na tom, kde se pohybujete a odkud jste. Když už pominu, že učitele snad neuvádíte jako příklad toho, kde nedával ve škole pozor. Ale ani každý právník a programátor nevydělává zase tolik, nemluvě o některých doktorech medicíny, o sestrách, o lidech v sociálních službách atd. A nakonec, i ti co podle vás ve škole nedávali pozor často dělají dost užitečnou práci, takže se do nich nemusíte navážet. Prostě lidí, kterým stát ukradne na přímých daních celou polovinu je poměrně málo, protože to už jsou lidi s dost nadprůměrným platem a těch je jak známo asi tak čtvrtina. A hlavně to rozhodně nejsou lidi, kteří si nemohou děti dovolit z finančních důvodů.
A když podle vás stát ukradne 50% jen čtvrtine lidí, tak to není krádež?
Krádež je to samozřejmě i pro ty s běžnějšími příjmy, kterým ukradne na přímých daních „jen“ 35 či 40% a dále je okrade na nepřímých.
A k dětem: pro nezaměstnanou tkadlenu s nezaměstnaným horníkem není pořízení dítěte relativně velkou zátěží díky dávkám, podporám a bonusům. Naopak pro paní primářku s panem ředitelem to je docela rána, protože přijdou o její plat a nebudou mít na hypotéku a leasing auta. Prostě u nich je to sešup v úrovni dramatický.
Nebýt zlodějských daní a komunistického přerozdělování, pan ředitel by nemusel ze svých daní platit té nezaměstnané tkadleně mateřskou, tomu horníkovi podporu a jejich dětem školu a zdravotní péči, mohl by tu tkadlenu své ženě primářce najmout jako paní na hlídání a úklid a ještě by pořád měl vyšší čistý plat a jeho žena by alespoň na půl úvazku mohla zpět do práce.
Tak ukradne, to je trochu sporné, i pan ředitel s paní primářkou od státu ledaco čerpají, i když samozřejmě oni určitě míň než do systému dávají. Na druhou stranu, i ten horník s tkadlenou platí daně, třeba DPH platí i lidi úplně bez příjmů. Máte samozřejmě pravdu, že pro dva nezaměstnané není dítě žádná ztráta příjmů, ale zase ani dost štědré dávky nepokryjí veškeré potřeby dítěte, takže i jim se životní úroveň o něco sníží. Ale hlavně, snížení životní úrovně třeba o pouhých pět procent, když počítáte fakt každou korunu i na základní potřeby je sakra znát. Panu řediteli s paní primářskou se sice krátkodobě příjmy propadnou výrazně, ale pořád jim zbyde o hodně víc, jen třeba nebudou mít na leasing na nové auto. Tak holt vydrží ten rok dva bez nového auta. Navíc i paní primářka může čerpat rodičovský příspěvek a v případě, že si zvolí jen dlouletou rodičovskou, tak ne zase tak úplně malý a může k němu na ten půlúvazek chodit do práce. Prostě dítě je jistě přijde na dost peněz, ale určitě se nedá říct, že by si ho nemohli dovolit.
„Nemohli dovolit“ je samozřejmě příliš kategorické. Ale pravda je, že čím níže na společenském a příjmovém žebříčku jste, tím větší motivaci mít dítě máte, resp. tím je to pro vás relativně menší ztráta. A naopak.
A mimochodem s tím, že i nízkopříjmoví či nezaměstnaní platí daně. To je samozřejmě nesmysl. Jednak ti nízkopříjmoví dostávají pozitivní daňový bonus a jednak mluvit o tom, že patí daně, když třeba (z peněz/daní ostatních) dostanou služby za 30000 a zaplatí 1000, to je docela divné.
No a u nezaměstnaných, nebo třeba i u zaměstnaných ale zbytečných státních úředníků je to výsměch ještě větší. Oni sice platí daně, ale z daní jiných. Když od státu dostanou 10.000 a z toho vrátí 1000, tak těžko tvrdit, že něco platí. Když vám šlohnu z peněženky tisícovku a vrátím stovku, těžko mi zbaštíte, že vás vlastně platím.
Zcela nevhodně a přímo sebevražedně organizovaná společnost umožňuje nenormální a nemorální situaci, kdy třeba programátor má podstatně vyšší plat než třeba automechanik nebo prodavačka. A to nemluvím o zcela uměle vytvořené profesi právníků, kteří jsou fakticky zcela zbyteční, ale podařilo se jim zaplevelit svět nesmyslnou spletí zákonů a žít z toho, jak sami ony zákony zaplétají.
Představa, že je to o tom kdo ve škole dával větší pozor je svou naivitou hodna rozumu čtyřletého dítěte. Když svou logiku dovedete do důsledků, tak podle ní by ten zloděj bylo zaměstnání jako každé jiné.
Programátor má vysoký plat bezprostředně proto, že zaměstnavatel je mu ochoten DOBROVOLNĚ tolik zaplatit, protože si té práce tolik cení.
A reálně proto, že prostě vytvoří 10× vyšší hodnotu, než automechanik. To, že to ten automechanik nechápe, na věci nic nemění. Bez programátorů bychom byli v pravěku, bez počítačů, bez internetu. Máte snad pocit, že počítače, informační systémy a internet nezvyšují produktivitu a efektivitu společnosti podstatně více, než vyměněna svíčky v motoru. Ostatně práci automechanika (pustit diagnostiku a vyměnit díl, který počítač označí za vadný) dnes umí kdekdo, na práci drtivé většinu automechaniků by stačil měsíční zácvik a lehce podprůměrné IQ.
Pokud programátorům závidíte příjem, jděte na operaci mozku, nechte si 2× zvýšit IQ, stravte láta učením se programování a můžete to pak zkusit.
A ano, část právníku (zejména státní notáři) je uměle vytvořená trafika pro vyvolené. Ale firemní právník, který vám zachrání 100 milionů ve sporu s konkurencí, se i s tím platem vyplatí.
Jo ja se seznamuju uz 8 let a furt nic. Nejdriv pokus opravit to posilkou, ted psychoterapii, ta taky zatim nezabrala, posledne jsem sel k dermatologovi.
Nejvetsi prekazky pro me jsou: zajem o sex misto o vztah, koureni.
Fakt, kdo pride na to cim to je ze nejsem schopen se seznamit, ten vyhrava tycinku DELI ;-)
deli bych si dal, chybi mi
vsechny baby, co chteji jen sukat, chteji i s nekym chodit, ale prijdou na to po case… to je celej figl
takze to ber zrelaxovane, jsi na uplnem dne a nemas co ztratit a aspon by sis moh pred smrti zasukat a ono to pak (bohuzel) grady vezme…osobne nechapu, jak muze chlap chtit s nekym chodit, bohuzel se to tak vzdy zvrtne :(
jo a koureni pro me prekazka teda neni
Jak tak ctu tvoje komentare, tak by ti pro seznameni s nekym mozna uplne stacilo nesnazit se do toho vnaset zbytecne slozitosti navic. On ten svet je v zasade dost jednoduchej (navzdory dneska sirenymu presvedceni o jeho komplexite se zase tak moc nezmenil), staci nehledat ve vsem za kazdou cenu vedu. Mozna budes prekvapenej, jak snadno pak nektery veci pujdou.
To by sedělo na můj případ, mooc jsem děti chtěla, ale partner jedináček je sebestředný moralista. Ubil mě kecy typu teď se to nehodí až dostuduju až udělám kariéru až…
, teď chce on a já už nemám zájem s ním(cítím, že vhodná doba je pryč), přemýšlím po 10letech o změně partnera, protože vztah už je „opotřebován“ a nebylo by to dobré rodinné prostředí.
Nechápu to. Proč se chce žena vzdát toho mít dítě? Je to největší dar v životě a v momentě kdy se narodí člověk teprve pozná ten zázrak, který nám příroda umožnila a začne to dávat smysl.
Chápu to, že není nutné plodit děti za každou cenu a co nejrychleji a je opravdu dobré, když si určí sama, kdy se na to cítí a nějaký čas se věnuje kariéře, cestování atd.. Ale jak se říká, biologické hodiny člověk nepřelstí a mít dítě později, někdy může znamenat taky už nikdy (ze zdravotních důvodů).
Připadá mi spíš, že se z nás stávají sobci jen, abychom nemuseli snižovat svůj komfort a pohodlí. Čím dál víc se uzavíráme i do vlastí virtuality, abychom zahnali strach z neschopnosti soužití s nějakým partnerem, strach či nechuť řešit problémy a navenek to prezentujem jako zralý a správný názor.
Kdyby se tak rozhodli naši rodiče, tak bychom tu nebyli.
Nechci tady moralizovat, každý ať se zařídí po svém, jen mě mrzí, že se zapomíná žít.
Mit dite prece neni zadna povinnost. Ano, jsme tady diky tomu, ze nase rodice se rozhodli to udelat, ale to prece nezavazuje nas samotne k tomu stejnemu. Naopak pokud nekdo sam citi, ze neni dostatecne zraly nebo schopny privest na svet a vychovat dite, ktere tu bude rado a svetu neco samo prinese, tak chapu jeho rozhodnuti dite nemit jako vysoce moralni a eticky akt.
Naprosto souhlasím. Opravdu nikdy neporozumím tomu, že člověk se rozhodne mít dítě jenom proto, že „se to tak dělá“, že je do toho tlačen partnerem, rodiči, společností atd. Jakým rodičem asi takový člověk může být? Jakého člověk může ze svého dítěte vychovat? Mnohokrát jsem přemýšlela, že často by rodiče měli dostat kriminál za to, čeho se dopustili na svých dětech (myslím hlavně psychicky, nemluvě vůbec o fyzických ranách) a o jaký lidksý potenciál je lidstvo ochuzeno, když takoví lidé vychovávají děti. Když se člověk na rodičovství necítí, nemyslí, že by byl schopen ze svého dítěte udělat člověka, tak je to od něj určitě hluboce zvážený, ale především nesmírně hluboky morální čin.
Madame, to bude nejake nepochopeni. Ja jsem nemluvil o lidech, kteri nechapou, proc mit deti. Mluvil jsem o tech, co tomu dobre rozumi, ba treba by je i chteli, ale sami vi, ze by nebyli schopni mu dat to, co by melo dostat – treba i proto, ze to sami od rodicu kdysi nedostali.
citace: " Ano, jsme tady diky tomu, ze nase rodice se rozhodli to udelat…"
Ano? Vážně si to myslíte? Moji rodiče se nerozhodli mít děti. Jim se to jen přihodilo. Proto se vzali.
Nikdy se neměli moc rádi, máti utíkala stále z domu a otec, alkoholik se o nikoho nestaral, nenosil domů peníze a jenom na nás řval.
Kéž by se jim to v mém případě nebylo bývalo přihodilo
Já děti mám a je to záhul. Trochu si říkám jaká to byla krása bez nich.
Ale beru to takhle: chci, aby tu po mě něco zůstalo. Po 99.9% lidí nezůstanou na světě za 100 let žádné stopy, kromě genů v potomcích.
Přiznejme si to – i když budujeme kariéru a dřeme se jak magoři, většina z nás za celý život nestvoří nic, co má šanci přežít dalších 100 let a nebo po tak dlouhé době někoho inspirovat.
no a co? to ze stvoris to, ze replikujes svoji DNA, to ma vetsi smysl nez jit sazet stromy nebo vysilat signaly do vesmiru?
vsechno jednou sezere entropie, drzis se nesmyslu, aby ti nejeblo
uz kundera o tomhle psal v nesmrtelnosti, psal o tom i leary
detma si resit nesmrtelnost je zbabele vyhybani se realite, ostatne jako vsim jinym
deti ma mit clovek, pokud jim dokaze dat lasku, tecka. pokud jima chces resit existencialistickou krizi, tak to pekne poseres deformaci jejich osobnosti.
Naprosto souhlasím! Myslím ale, že spousta lidí postupuje opačně, tj. nemají děti, protože si chtějí zajistit nesmrtelnost, ale vykládají o zajištění nesmrtelnosti proto, aby si odůvodnili svou touhu mít děti. Lidé holt rádi vykládají, že to, co činí, činí z nějakých vyšších pohnutek. Přitom touha mít děti, stejně jako touha je nemím, žádné odůvodnění nebo dokonce ospravedlnění nepotřebuje. Je to v obou případech legitimní projev volby „mít či nemít“, která je nám dopřána a kterou si každý musí vyřešit sám za sebe.
Nezlobte se, ale jaký je cíl mého snažení, to Vy mi určovat opravdu nebudete. Nic vyfilozofovávat si nepotřebuju, děti mi prostě nic neříkají a životní naplnění nacházím v jiných věcech. Vadí-li Vám to, nebo nerozumíte-li tomu, je to Váš problém. Já taky nechápu, jak někdo může považovat za smysl svého života prostou reprodukci (muvím o plození, ne výchově), ale je to tak a já to respektuju. MMožná byste se o to mohl taky pokusit, protože Vy nejste Bůh, abyste určoval, co mají jiní lidé chtít a o co se mají či mohou snažit. Nebo se snad za něj považujete?
Ja Vam nic neurcuju ani neprikazuju. Jen rikam, ze delate fatalni chybu. Ospravedlnit si to uz musite sama. Muzeme jen spolu doufat, ze jednou po detech zatouzite a nebude jeste pozde. Pokud k tomu nedojde a Vy to i presto ustojite, budete mit velke stesti. Nestastnych bezdetnych zen je mnoho.
Já myslím, že chybu dělá ten, kdo po dítěti touží, ale z nějakých důvodů jeho pořízení si pořád odkládá. Takový člověk (ať už žena nebo muž, abychom pořád nemluvili jen o ženách) pak opravdu jednou může litovat. Pokud ale někdo po dětech vůbec netouží a nemá k nim žádný vztah, proč by měl litovat, že si nějaké nepořídil? Takový člověk by spíše litoval, pokud by si nějaké pořídil (i s takovými případy jsem se setkala). A to je hodně smutné, protože to odnáší nejen ten, kdo udělal chybu (měl nechtěné dítě), ale právě i to dítě.
Říkáte, že nešťastných bězdětných žen je mnoho. Nevím. Kolik jich znáte třeba Vy? Já znám docela dost už starších bezdětných: jsou-li mezi nimi nešťastní lidé, obvykle jsou to ti, kteří zůstali bezdětní nedobrovolně, ať už proto, že děti mít nemohli (to je, myslím si, opravdu tragické), nebo je odkládali tak dlouho, až bylo pozdě. Naopak lidé, kteří se k bezdětnosti rozhodli dobrovolně, obvykle věděli, do čeho jdou a teď se nediví. Dobrovolně bezdětnou/ého, kterou/ého by třeba v 50 najednou popadla touha po dětech a láska k nim, jsem nepotkala (čímž netvrdím,že nejsou). Mimochodem, co nešťastní dětní? Ti podle Vás nejsou?
Prostě si myslím, že neexistuje patent na štěstí, každého rozhodnutí má svá plus i minus a každého můžete jednou litovat. Je ale lepší litovat svého vlastního rozhodnutí než se nechat k něčemu „ukecat“. Čili kdo chce děti, ať je má, kdo je nechce, ať je nemá, a všichni ať jsou připraveni nést důsledky svého rozhodnutí. Toť vše, jdu chystat věčeři.
Rodicovska laska je mazec. Spim 4 hodiny denne, moc nejim a dostavam hodne do tela, ale kdyz jsem s moji dcerou… je to nadhera! Takove privaly endorfinu jsem nemel ani kdyz jsem behal dalkove trate :-)
Ja se pres den „schovavam“ v praci u pocitace a zena je doma s malou, ale rano a vecer je mala moje. Uplne mi to staci abych vedel jak dostava moje zena pres den do tela. Presto bychom ani jeden nemenili, je to nas spoledny zdroj stesti.
Kdo to nezazije, nepochopi. A proto verim, ze ostatni maji jine plany a neni jim to lito. Lide jsou ruzni, to je prece dobre, ne?
Presne tak – ja mam 3 dcery a vobec nelutujem. Je pravda ze si musim v zivote co-to odopriet. Som programator, takze nezarabam prave najmenej a keby som deti nemal, tak by som mal urcite o par levelov vyssiu zivotnu uroven.
Lenze moje baby su uzasne, zivot bez nich si ani neviem predstavit.
Mimochodom, zenil som sa dost mlady, takze ked si moji rovesnici uzivali zivot – cestovali, zabavali sa – ja som doma krmil, prebaloval a uspaval :)
Ked sa obcas obzriem naspat, tak som rad ze som ten cas(„mladosti“) a peniaze, ktore som zarobil neprehyril, ale investoval do deti, byvania a rodinneho zazemia.
Je pravda, ze kto nezazije – nechape…
A vuci komu je presne sobecke nemit dite? Vuci tomu neexistujicimu diteti, nebo vuci komu? Prominte, ale to mi prijde jako nelogicka hloupost.
A neni spise sobecke mit pro svuj vlastni dobry pocit (a uspokojeni materskych pudu) dite, ktere si nemuze vybrat, jestli se chce narodit a jestli vas chce za rodice?
Prostě nechci mít dítě a tak to je! Nikdo nemá právo se mě vyptávat na všetečné otázky proč a odsuzovat me! Já taky nikoho neodsuzuju a nikomu nediktuju jak má žít svůj život. Já chci být bezdětná a basta. Jsem vdaná, šťastná, pracuju,studuju, cestuju, dítě ke štěstí nepotřebuju. A je to jenom moje rozhodnutí.
Děti nejsou žádný luxus. Nemusíš si hned kupovat kočárek za 30000. Navíc se dá výbava použít i na další potomky. Stát navíc rodiny s dětmi podporuje pomocí přídavků a slevou na dani.
Děti řvou jen pokud mají problém – hlad/potřebují přebalit/zima/horko/nuda/nemoc. Ty problémy se dají velmi rychle vyřešit a potom je s miminkem jenom zábava – směje se, hraje si, učí se … To, co se do něj vloží, mnohonásobně vrací.
Je pravdou,že současná situace v našem státě není vůbec nakloněna proto,aby mladí lidé plodili děti a zakládali rodiny!
Z jedné stránky se nedivím,že mladí odmítají mít děti.Člověk který se rozhodne pro založení rodiny by měl mít nejdříve vytvořeny podmínky,aby zajistil rodině střechu nad hlavou(dnes obrovské částky za bydlení- či pořizení nemovitosti a téměř do konce života být zadlužení!Odmítám však názor,že děti jsou neštěstím!Já,osobně si nedovedu představit že bych děti neměla!Je pravdou,že pokud jsou děti malé,je to záběr na psychiku a výdrž jako takovou,ale všechna láska a city do našich dětí investované se vrátí člověku v dobrém!Je krásné mít hodné a zodpovědné a starostlivé děti,kterým není jedno jak jejich máma žije a pro mne jsou mé 3 dospělé děti velkým štěstím a nemít je, si skutečně vůbec nechci předtavovat,ani v těch nejhorších snech!Chápu jaká je dnes těžká doba,která nepřeje bohužel,ani zakládání rodin a bohužel ani partnerským vztahům(každé druhé manželství se rozvádí) a lidé nedokáží být tolerantní a skromní!Ohromným způsobem se dnes téměř každý zadlužuje bez rozmyšlení,pozdě si uvědomují,zda nenaletěl lichvářům a pokud ano,tak je tu možnost úplného zničení!Je to smutné zjištění jak dnešní doba je namířena proti lidem!Je to jen můj názor,který nikomu nevnucuji.S O Ň A
Proč by nemohla? Myslím, že čím si člověk život naplní, je věcí každého z nás. Rozhodně to ale nemusí být pouze děti. Ostatně vidět smysl života jen v reprodukci mi přijde stejné jako vidět ho jen v jídle, pití nebo spaní. To vše jsou nástroje udržování života (jednotlivce nebo druhu), nikoli „důvod“ nebo smysl tohoto života.
Potřebujeme ale vlastně nějaký důvod? Nemůžeme prostě jen žít, jak se nám líbí, a nechat druhé, ať si počínají stejně (lhostejno zda s dětmi či bez dětí)?
Tak důvodem jsou ty emoce, které nás činní nejlépe šťastnými. Pro někoho je to v první řadě potřeba seberealizace, tedy např. dítě, kariéra (vědecká, umělecká, „stádová“, sportovní …), byznys, filantropie … a je ochotný kvůli tomu často i velmi riskovat, pro někoho je to naopak především touha po soc. jistotách, zábavě apod. Nějaký konkrétní důvod musí mít ale myslím každý.
No, vy jste rozhodnutá nemít děti. Prosím, nikdo Vás určitě nebude nutit. Zajímalo by mě pouze, jak jste ke svým názorům dospěla a co na to Vaši rodiče. Vaše dětství bylo buď dost kruté, nebo jste byla rozmazlený fracek, který dostal vždy, co chtěl. Nemít děti je fakt každého rozhodnutí a hlavně pokud má názory, že dítě je přítěž, je lepší, když je nemá. Byl by to nešťasný človíček a toho by mě bylo líto. Vás ne.
Čtu tuhle diskuzi a nestačím se divit jak se do Vás někteří „tolerantní“ spoluobčané obouvají. Trochu mi to připomíná dialog atheisty a křesťana či svědka Jehovova. Písek v očích, v mysli temno a před sebou jediný cíl… vtlačit tomu dotyčnému SVOJI PRAVDU, protože kdyby to přece nebyla pravda tak by byl život dotyčného úplně zbytečný a bezcenný a to přece není v případě dotyčného absolutně možné, absolutně!!!!
Tož asi tak… to že s Vámi absolutně souhlasím je už věc druhá a na mém názoru na netoleranci ve společnosti to nic nemění
PS: Přemýšlím kdy se stanu opravdu dospělým. Snad tehdy, kdy to uzná i mé drahé okolí a přestane mi radit jak mám žít svůj život… obávám se tedy že nikdy nedospěju.
MOTTO: žij a nech žít
Jsou rodiny které mají dětí 10, každé z těchto dětí bude mít navzdory vašim přírodním tlakům a generačním nemocem také 10 dětí. Je to spíše v kultuře, toho či onoho člověka. Ale dál bych se již dostal do politicky nekorektních témat… Západní svět prostě vymírá. Otázka je jestli třetí svět je pro přírodu škodlivější než „zelená“ Evropa. Příroda si rovnováhu nehledá, ta je v rovnováze právě teď a bude v rovnováze i kdyby zde přežil ekosystém jediného druhu mikroorganismu a to je na tom to nejděsivější.
Zapadni civilizace vymira, a je to jen a jen dusledek pocinani rozumbradu podobnych tem, kteri si tu stezuji, ze kvuli detem by si nemohli ani poradne uzit nebo udelat zavratnou karieru. Mozna se mame az prilis dobre. Kdybychom totiz nic nemeli, mozna bychom se vice soustredili na skutecne existencialni temata, mezi ktera napriklad ono plozeni deti patri.
Ty co nechtěj nikdy mít dítě jsou jednoduše sobci, kteří se nechtějí vzdát svého pohodlného života! Je jim jedno, že po nich nic nezůstane, hlavně užívat života plnými doušky a po nás potopa. Honit se za svou bezvýznamnou kariérou, kterou považují za strašně důležitou, ale neuvědomují si, že v zaměstnání je každý nahraditelný a že i bez nich to bude fungovat. A přitom jim uniká hlavní smysl života, to o co usiluje každý živý tvor na téhle planetě: předat své geny svým potomkům. Dokáží si vymyslet spousta důvodů pro své rozhodnutí, dokáží si to obhájit sami před sebou, ale věřím, že někde uvnitř vědí, že nedělají správnou věc.
Nezbývá než doufat, že tito prázdní požitkáři, tato slepá větev evoluce vymře dřív než stačí svojí životní filozofií nakazit další generace.
To není v žádném případě pravda. Naopak, někomu může připadat sobecké starat se pouze o své dítě, když má možnost nějakým způsobem investovat do mnohem více dětí – možností je mnoho.
Kariéra není pouze vnitrofiremní kariéra.
Obzvlášť v dnešním informačním věku se člověk „nerozmnožuje“ zdaleka jen geny, nebo Vy snad čtete více o Einsteinových dětech než o teorii relativity?
Někteří z nás jsou skutečně pouhými požitkáři. Ale i tací, ač se to nemusí na první pohled zdát, mohou být zásadní oporou pro druhé (podívejte se na Maslowovu pyramidu lidských potřeb), tzn. i jejich existence může mít zprostředkovaně „vyšší“ smysl.
Ne, nečtu o Einsteinových dětech ale jednou možná budu číst o jeho pra(pra)vnucích, kteří zdědili jeho genialitu a přispěli lidstvu třeba i něčím významnějším než byla teorie relativity. Je smutné, když se nadaní a inteligentní lidé rozhodnout nemít děti a zahodit tak genetický potenciál, který zdědili po předcích. Člověk ale nemusí být zrovna génius aby pro něj bylo důležité předat své geny, vyjímečné vlastnosti se nemusí projevit v každé generaci. Jsme jen malé dílky dlouhého řetězu evoluce. Pokud bychom chtěli tento řetěz přerušit, znamenalo by to, že pohrdáme naší genetickou výbavou, kterou jsme zdědili po předcích, tedy pohrdáme sami sebou.
Vetsina lidskych vlastnosti, predavanych pri spojovani chromozomu, neni nijak unikatni ani vyznamna, odchylky v lidskem genomu jsou mezi vsemi jedinci velmi male. Vetsina lidi tedy svymi potomky nic duleziteho svetu nepreda. Pokud by smyslem rozmnozovani melo byt obohacovani lidske dedicne informace o „zajimave“ vlastnosti jako je inteligence, tvurci nadani apod., melo by vetsi smysl DNA vybranych jedincu slechtit umele. Jenze to by se vam asi tolik nelibilo, predpokladam :)
Podle vědců DNA obsahuje 80–90% dispozic k inteligenci chování a vývoji ať již mentálním nebo fyzickém a pouze z 10–2% vývoj může ovlivnit prostředí a výchova. Proto nebuďme zlí k lidem, kteří nechtějí děti nepoť se s tímto „syndromem“ pravděpodobně již narodili. %výše uvedená jsou vědecky podložena.
Nevím, proč by člověk musel být zrovna sobec kvůli tomu, že nechce mít dítě. A už vůbec ne požitkář! Důvody, které si k tomu lidé vyberou, není třeba nijak zesměšňovat – bezvýznamná kariéra, uniká jim smysl života atd. My přece nejsme jenom zvířata bezmezně ovládaná svými pudy. Tudíž když se někdo rozhodne pro „nepředání genů“, není to čistě proti jeho biologickým nastavením, protože lidský tvor si za smysl života může vybrat cokoliv – vědeckou práci, publikaci textů, život s partnerem – a může tím dát světu a lidstvu mnohem víc, než kdyby měl dítě. A to není jen o kariéře a sobeckém užívání, je to jejich svobodné rozhodnutí, které nemá právo nikdo kritizovat jenom proto, že většinová společnost to tak dělá.
Právo kritizovat má kdokoli kohokoli. Dokonce je i v zájmu většinové společnosti kritizovat takový životní model, z kterého získává minimální profit, a naopak uznávat ten, z kterého má profit maximální. Problém samozřejmě nastává s touhou definovat několik univerzálních modelů, proto je patrně nejlepší zůstat u hodnocení jednotlivých komponent.
Skuste si poratat sumu, ktoru prispieva stat rodicovi pocas celej starostlivosti o dieta – pridavky, skolne, atd…
A potom ked sa z neho stane dospely clovek, ktory sa zamestna, tak zratajte, ze za aky dlhy cas, to formou dani a socialnych odvodov do statu vrati.
Mne to vyslo cca 6–7 rokov aktivneho pracovneho casu.
To znamena ze po tych 7rokoch budu tie „deti“, z ktorymi sa rodicia trapili(vychovavali ich, prebalovali, travili s nimi cas…) pracovat na penziu nielen svojich rodicov ale hlavne tych „prazdnych pozitkarov“, ktorych stale pribuda, pretoze porodnost klesa…
. Zejména v USA se začínají objevovat restaurace nebo obchody s nápisy „childfree“, v nichž má zákazník jistotu, že ho nebude rušit křik dětí.
Už se dělaj i cedule
http://img186.imageshack.us/…8/pesako.jpg
Uz aby to bylo i u nas. Poloimbecilni rodice pro ktere je vrestici ditko mlatici do stolu vsim co mu prijde do ruky stredem sveta. Zatimco samice si jej s rozkosi nahrava na video – jak je nase ditko „kreativni“, nepatri do normalni spolecnosti. V zasade jsou snad jeste horsi nez kuraci.
Jo souhlas. Dal bych přednost i takovým hotelům. Stejně jako jsou hotely „familienfreundlich“ (česky přátelské k rodině), tak bych přivítal možnost vyhledávat i takové, do kterých děti nesmí. Zatím aspoň jezdím mimo hlavní sezóny, bohužel předškolním dětem se většinou nevyhnu :(. Jednou mi z 3 týdenní dovolené poslední týden spadl do začátku hlavních prázdnin v některých německých spolkových zemích. Ten tejden byl utrpení.
Zena ktera nechce deti – NESMYLS takova nexistuje existuji pouze ty co deti zrovna ted jeste nechteji… Uz jsem poznal spoustu karieristek co prohlasovaly ze NIKDY mit deti nechteji po par letech vsechny do jedne zacli shanet tatinky… To vite zeny a jejich kamaradky kdyz ma dite jedna pche, ale kdyz ho pak ma Zuzka, Martina dokonce ted i Zdena tak otoci o 180stupnu
ale pozor, ne vse je v por. Rada pipek „intelektualek“ se tzv. rozhodne stat svobodnymi matkami, tedy pokouseji se vychovavat potomka v neuplne* rodine, nebot nejsou schopny radneho partnerskeho souziti, at uz si to zduvodnuji, jak chteji.
Kdyz takove typy clovek posloucha, nestaci se (pravda, jako mirny staromilec) divit: ukoly se delaji rano, pani ucitelka je krava, atd. a kolem se pohybujici stridajici se samci slouzi k obstastnovani maminky sexem.
Rikam si, az takova generace dospeje do produktivniho veku (do 10–15 let ode dneska), co bude dal? Takovy cirkus si nedokazu predstavit.
*) Deti vyrustajici v prostredi rozvedenych rodicu, pripadne v sirotcincich apod. uplne staci.
Na druhou stranu, snaha militantnich homosexualu obeho pohlavi o zakonnou moznost tzv. „mit deti“ je jeste horsi.
Můžete se vztekat, můžete nadávat, ale to je naštěstí všechno, co můžete. Klasická rodinka, kde žena není „pipka intelektuálka“, ale jen a jen vzorná hospodyňka a muž-staromilec je středem světa, už prostě není jediným modelem soužití mezi lidmi. Skoro 1,5 milionu lidí v ČR žije samo, další domácnosti tvoří svobodné matky/svobodní otcové s dětmi a brzy snad už přibydou i ty homosexální/lesbické páry s dětmi (ač k nim nepatřím, mají moje sympatie). Pluralitní společnosti holt razí pestrost i v modelech rodinného soužití. Má to svá pozitiva a také svá negativa, jako všechno. Osobně nicméně vítám, že mám víc možností volby a nemusím postupovat podle toho „škola-svatba-děti-vnoučata“.
Asi se holt pohybujete ve „špatné společnosti“, nebo prostě ty ženy nemají potřebu Vám vykládat, jaký je jejich vztah k dětem. Já takových žen znám poměrně dost a vzhledem k věku některých z nich (50–60 let) mi přijde pravděpodobné, že už bezdětnými zůstanou. Mimochodem, žádná z nich nebuduje, na rozdíl od mnoha mých dětných známých, kariéru. Prostě jen nechtějí děti, toť vše.
Zase delej si co chces, ale napr. neuplna rodina neni idelani.
Dnes je spise problem v zenach, ony jsou tak emancipovane a feministicke, ze by kazdeho partnera utrapily, nejde s nema vydrzet pod jednou strechou a pak se divi.
A proc, protoze jsou sobci a musi byt za kazdou cenu po jejich, nebot ony prece maji pravdu vzdy a za vsech okolnosti.
tak jim nic jineho nezbyva.
Nejsou schopny rovnopravneho vztahu, moderni muz uz je taky nekde jinde a ony s tim maji problem.
Zase je to jejich problem, zen je vice a ony pak budou doma brecet do polstare a navenek delat jako ze emancipovane borky se svetonazorem ze byt sama bez deti je super, nebo sama s ditetem je to nejlepsi, jenom si tim obhajuje svuj zalostny stav.
Dite neni prekazka v kariere, ale zena je zena a nikdo ho za ni neodrodi, nemam problem byt treba posledni rok byt doma s ditetem, pokud zena vydela tolik, aby utahla rodinu.
Zena doma ma moznost podnikat a vydelat mozna vic, nez ja v praci, idelani rozdeleni prijmu, je zde staly prijem + nestaly, ale zato muze byt vyssi.
Znam kupu uspesnych zen, co maji dite, s partnerem maji prave vice casu na karieru, nebo se muzou o peci podelit.
Takze hlavni problem je dusevni nevyspelost a bohuzel i pokriveny nazor pod talekm spolecnosti byt IN.
No a homusexualum, 2 zenam asi tezko nekdo zakze mit dite, kdyz si sezene darce ;-))
U muzu je to tezsi, osobne si myslim, ze je to spatne, ale je zde otazka, zda by to nebylo lepsi nez decaky, momosexualni pary jsou taky lide a podle me muzou dite vychovat, problem je, ze tim ze budou pod talkem, musi vychovat dusevne silne jedince, aby ustaly tlak a mely tu silu nejit s davem a mit vlastni nazor.
takze asi tak.
Osobne bych nemel dite asi jedine tehdy, ze bych miloval partneku, ktera by je mit nemohla a chteli jsme spolu zit, jinak by to bylo z me strany sobectvi, nedoprat zene materstvi.
jen doufám že všichni ti co si rádi užívají a nechtějí děti si ještě dostatečně užijí nástup islámu (třeba díky vysoké porodnosti mohamedánů v Evropě) a budou se muset na stará kolena v řadě věcí pěkně omezit. Je mi z těch intelektuálních pindů na zvracení. Přes všechny ty rádoby argumenty je efektem vymírání původní civilizace. Může za to morální rozklad, patologický žebříček hodnot, rozežranost a sobectví. Jak typické pro hynoucí civilizace že?
Vidím to přesně tak. Prostě tato společnost vyhyne i se svými báječnými intelektuálními výdobytky (včetně převratných myšlenek bezdětných intelektuálek/politoložek a právniček). Ale spíše budeme převálcováni společností kde jedinou vskutku lidovou a populární zábavou je plození dětí případně obstarávání potravy namísto maštění games, čučení do netu nebo ubíjení času v rozličných podnicích pro zábavu. Ostatně nebude to poprvé v dějinách.
Promiňte, milý Rodiči, pokud chcete lidi, kteří se svobodně rozhodli nemít děti, nutit, aby je proti své vůli měli, v čem se lišíte od oněch fanatických muslimů, proti nimž tak horujete? Měla jsem pocit, že hodnota naší evropské civilizace je právě ve svobodě rozhodování, kterou poskytuje jednotlivci… Ostatně pokud se tak bojíte nástupu islámu, nic Vám nebrání, abyste měl dětí třeba 160 a naši civilizaci slavně zachránil.
A „intelektuální pindy“? Co je intelektuálně pindavého na tom, když někdo prostě necítí touhu mít děti? Podle psychologů je takových lidí v populaci 10–20%. Dnes na rozdíl od minulosti se tito lidé mohou rozhodnout, že budou žít tak, jak „jsou nastaveni“. Osobně mi to přijde jako velmi dobrá věc: vytváří to předpoklady proto, aby děti měli jen lidé, kteří o ně opravdu stojí (tedy těch cca 80–90% populace) a kteří se o ně nejspíš budou rádi a s láskou starat, a naopak je neměli ti, kteří o ně nestojí (těch 10–20% populace), kteří by je nejspíše brali jen jako nechtěné a vnucené břemeno.
Pokud jde o rozežranost a sobectví: souhlasím, že to je znakem naší společnosti, ale troufám si tvrdit, že charakterizuje stejně tak některé bezdětné, jako některé dětné. Zajeďte se o víkendu podívat do hypermarketů, na všechny ty davy rodičl s kočárky, kteří by umlátili jeden druhého, jen aby pro sebe a své děti „urvali“ nejlepší kauf.
Jistě, pokud chápete deviaci jako odchylku od běžné normy. Ale v tomto je deviantní třeba i mít více než 4 děti, nebo prostě nepoužívat mobil.
Odchylky od průměru nejsou samy o sobě ničím špatným, naopak činí společnost barevnější a zajímavější. Společnost, kde by všichni měli stejné zájmy, stejné povolání a stejný počet dětí, jen aby byli v „normě“, by musela být opravdu příšerná.
Samozřejmě, jsou některé odchylky, kterou jsou špatné a nebezpečné. Většinou jsou to ty, které nějak zasahují do práv a svobod druhých, jako třeba pedofilie. Dobrovolná bezdětnost nebo homosexualita do této kategorie nepatří, jak sám píšete, není na ní nic špatného. Tím, že žiju s osobou stejného pohlaví nebo nemám děti, nikomu neškodím.
A zda je to proti přírodě? Nemyslím, vždyť homosexualita a podle novějších výzkumů i dobrovolná bezpečnost je některým lidem vrozená, je jim tedy naopak přírodou daná. K zajištění reprodukce lidského druhu navíc vůbec není potřeba, aby se rozmnožovali všichni. To by bylo i kontraproduktivní, protože planeta by stále rostoucí masu lidí prostě jednou už neuživila.
„Společnost, kde by všichni měli stejné zájmy, stejné povolání a stejný počet dětí, jen aby byli v „normě“, by musela být opravdu příšerná.“
Jenže pokud společnost není v „normě“ alespoň dvě děti na rodinu (v průměru), tak po několika generacích už nebude ani příšerná ani jiná, víme?
V západní ani střední Evropě tuším není v téhle normě už žádný stát.
„K zajištění reprodukce lidského druhu navíc vůbec není potřeba, aby se rozmnožovali všichni.“
Aha vlastně, v Indii se rodí dětí dostatek, tak to je pak v pořádku …
Vy máte pocit, že je v Evropě málo lidí? Nepřibýváme sice tolik jako některé jiné kontinenty, ale i zde se počet obyvatel za poslední století výrazně navýšil. Mnoho zemí střední a západní Evropy patří ke státům s největší hustotou zalidnění ve světě. Opravdu si tak nemyslím, že nám hrozí akutní vymření.
A i kdyby. Myslíte, že správnou cestou vpřed je nutit do plození dětí lidi, kteří po něm netouží a děti jsou jim v lepším případě lhostejné, v horším je vysloveně nesnášejí? Nebylo by rozumnější nechat tyhle lidi žít a radši vytvořit lepší podmínky pro ty, kteří děti chtějí, aby jich měli více? Ony totiž ty dvě děti na rodinu jsou opravdu jen průměr, jehož lze dosáhnout různými způsoby. Nemyslím, že zavedení nějaké „povinnosti rodit“ by bylo způsobem nejúčelnějším. Společnosti by se možná pomohlo, ale řada lidí – včetně těch nechtěných dětí – by asi neprožila zrovna nejšťatsnější život. Jenže to je asi mnohým diskutujícím tady jedno, jde přece o počty, zastavení muslimské hrozby a normalizaci společnosti.
Ano v Evropě je hustota osídlení vysoká. Ale nezapomeňte dodat kým. Kolik lidí je do toho započítáno díky imigraci. Lidé kteří nechtějí mít děti a nebo je nemají rády by skutečně měli zůstat bezdětní. Alespoň se nebudou dál rozmnožovat jak tady někdo napsal. Ale v zájmu spravedlnosti potom musejí nést následky. Až budou na stará kolena čumět z okna a stěžovat si že jsou sami nevím proč by jsem například měl přispívat na jejich ošetřovatele, nebo na stejný důchod jako má máma nebo táta od tří dětí, kteří si museli „utrhnout od huby“ a vzdát se svého „pohodlíčka“. Výchovu a péči o jedno dítě od narození do ukončení škol stojí až 3 miliony korun (Idnes.cz 10.září 2009). Máte pravdu, v tom že nelze nikoho nutit a navíc chudáci děti takových rodičů. Ale někdo napsal že je to proti přírodě a v tom s ním souhlasím. Takoví lidé jsou mi volní ale budu pro to aby za svoji pohodlnost zaplatili jiným způsobem a podporovali tak rodiny které to přes všechny „intelektuální“ argumenty zvládnou.
Fuj, styďte se, přepočítávat děti na peníze, to je ošklivé. Nemáte je snad pro to, že Vám přinášejí nemateriální, duševní radost, která je penězi nevyčíšlitelná?
Ale vážně: stavět v rámci sociálního či důchodového systému dětné a bezdětné proti sobě je holá demagogie. A to přinejmenším ze dvou důvodů.
1. Nejsou to homogenní kategorie. Ne všichni dětní investují do svých dětí ony 3.000.000, mnozí z nich z dětí spíše žijí. Ne všechny děti jsou přínosem společnosti, mnohé celý život živíme. Ne všichni bezdětní se starají jen sami o sebe, mnozí pečují třeba o nemocné příbuzné apod. Vy se snažíte zavést jednoduchou dělící linku dětní-přínos systému, bezdětní-vykořisťovatelé systému. Jenže to je nesmysl.
2. Náš systém je založen na principu solidarity. To znamená, že z mých daní a odvodů (které jsou mimochodem vyšší než u rodičů, protože nemám slevy na děti – a pokládám to za správné!) je třeba mj. vypláceno porodné, rodičovské dávky, dětské přídavky na Vás a Vaše děti. A z jejich daní a odvodů bude jednou, možná, placen příspěvek na můj důchod. Nebude to žádný milodar, ale splátka za to, co jsem já v produktivním věku investovala do „cizích dětí“. To je onen systém solidarity. Rozumíte tomu?
Ty skupiny samozřejmě nejsou homogenní, jistě je spousta bezdětných, kteří nakonec přinesou společnosti víc než leckteří dětní a a taky některé děti jsou společnosti i svým rodičům málo platné, protože z nich nikdy nic nebude. Ale jinak i lidi s dětmi samozřejmě pečují o své příbuzné, i lidi s dětmi pracují a tu slevu na dani má jen jeden z nich, druhý platí úplně stejně jako vy, takže asi přece jen člověk, který dobře vychoval děti, je pro ten solidární systém menší zátěž než bezdětný. Bez bezdětných lidí by se ten systém do budoucna určitě nezhroutil, bez dětí ano.
Podle mě přepočítávat hodnotu lidí na peníze a pak srovnávat, kdo je jak pro společnost užitečný, je vždy problematické. Zvlášť tehdy, když nehodnotíte a neporovnáváte konkrétní jedince, ale skupiny, které navíc nejsou vnitřně homogenní. Bezdětný milionář systém rozhodně obohatí více než rodina s 8 děti, které žijí celý život z podpory a sociálních dávek. Pro budoucnost systému pak má ten bezdětný přibližně stejný význam jako oněch 8 nepracujících dětí, resp. on z toho systému aspoň v budoucnu nebude odsávat.
Je to prostě případ od případu a já moc nechápu, kam mají podobné výpočty směřovat. Rodiny s dětmi by měly být – a jsou – daňově zvýhodněny, to je naprosto v pořádku. Těžko ale můžete čekat, že Vám společnost – nebo ještě lépe, „mizerové bezdětní“ – budou plně kompenzovat všechny náklady, které máte kvůli dětem. Vždyť snad ty děti, s odpuštěním, nemáte na chov nebo jen jako přínos společnosti, ale – doufám – hlavně proto, že Vám přinášejí radost, která – jak tu pořád různí rodičové vykládají – za nějaké to odříkání stojí. Učinili jste volbu a musíte ji brát s tím dobrým a s tím méně dobrým, co přináší. Jako každý.
Celkově myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se každý z nás snažil zabezpečit sám sebe a své blízké co nejlépe sám a nehledal si skupinku, na jejíž úkor by mohl pohodlně žít.
V tom se shodnem, já rozhodně nečekám, že mi mizerové bezdětní budou financovat moje děti. Taky je pravda, že dobrovolně bezdětní byli vždycky, ale dřív to společnost jako celek nijak neohrožovalo, protože to vykompenzovali lidi s více dětma. Jenže dnes jednak těch bezdětných z různých důvodů přibývá a pak i ti, co děti mají, jich nemají obvykle víc než jedno dvě. A to už je pro celek problém, to už prostě fakt znamená, že tahle společnost vymírá. Ale to není nakonec nic tak tragického, asi už dosáhla svého vrcholu, začíná degenerovat a brzo ji převálcují jiné, míň rozvinuté, ale víc schopné života. To je normální historický vývoj. Jen nevím, jestli ti poslední, co tady budou, až je začnou válcovat ti životaschopnější, si budou žít moc pohodlně. Já tipuju, že asi ne.
Já bych to neviděla tak tragicky. V minulosti opravdu bylo více dědí, ale většina se nedožila dospělosti. A čas od času přišla morová rána či válka, půlka obyvatelstva pomřela…a jelo se dál. Přicházejí-li k nám dnes emigranti, není to proto, že by nás tu bylo málo (ještě před pár set lety nás tu v Čechách nebyla ani půlka co dnes), ale proto, že prostě nejsme ochotní dělat určité práce. Takže pokud někomu vadí imigrace (nemyslím Vás, Lído), ať začne pracovat na stavbách nebo čistí záchody, aby se tu ti zlí a zákeřní přistěhovalci nemohli uchytit.
Většina dětí se nedožila dospělosti ve středověku, myslím, že už v devatenáctém století to tak nebylo a o dvacátém ani nemluvě. Přesto měli lidi víc dětí než dneska a společnost se teda mohla nějak rozvíjet. To bez dětí prostě nemůže. Imigrace mě nijak zvlášť netěší, ale taky to není to největší riziko. Tady je spíš reálné riziko, že životaschopnější chudé národy nás tady prostě převálcujou, ne že se sem uctivě vloudí drhnout záchody nebo pracovat na stavbách.
A v čem by to převálcování mělo spočívat? Já myslím, že chudé národy mají většinou dost starostí samy se sebou. Snaží se zvýšit svou životní úroveň, vyhrabat se z marastu, ne válcovat druhé. No jenmy tady na Západě pořád trpíme fobií, že ostatní se na nás chystají. Možná špatné svědomí za to, že většinou se spíš my chystáme na ně (vi Afghanistán, Irák). Ale to už je trochu jiná debata.
Zpět k dětem. Já myslím, že tento systém by prostě měl vytvořit podmínky pro to, aby lidé, kteří děti chtějí, jich mohli mít více. Znám ze svého okolí páry, které by si klidně pořídily třetí, čtvrté dítě, ale bojí se, že to neutáhnou. Podle mě by se mělo pomoci právě takovým lidem (u nichž je reálná šance, že chtěné dítě s láskou vychovají), spíše než nutit lidi, kteří děti z různých důvodů opravdu nechtějí, aby si je za každou cenu pořizovali.
To s vámi souhlasím, lidi, co nechtějí děti by je neměli mít a pak takový druh postupně vyhyne.
Čím myslíte, že by si mohly milióny chudých lidí třeba v Africe zvýšit svoji životní úroveň? Jedině tím, že se pokusí někam odejít a to někam samozřejmě nebude do ještě chudších zemí. Bude to spíš do těch bohatších. A když se toho někdo šikovně chytne a dá tomu řád, tak se dá čekat, že se o to pokusí i vojensky. Pro chudé národy to není problém, je jich hodně, nemají skoro co ztratit a nemají problém s tím, že někteří holt padnou. Příklady máte v historii, nejlepší asi v Římské říši. Nejdřív se Římani rozvíjeli, dokázali porazit vyspělejší okolní státy. To bylo v době, kdy sami nebyli tolik bohatí a rozvinutí. Od určitého momentu už se ale společnost přestala rozvíjet, nastává úpadek a postupně se ztrácí i jejich síla. Nakonec je porazili barbaři, míň rozvinutí, ale ještě nezkažení. Tohle je hodně zjednodušený popis a ale v zásadě to tak bylo.
První věta je, promiňte, nesmysl. Kdyby byla touha po bezdětnosti věcí dědičnosti, dávno by už žádní bezdětní nebyli. To je jako u těch homosexuálů: vždy je jich v populaci nějaká ta 4%, ať dělýte, co děláte. Prostě to tak asi příroda chtěla, aby někteří lidé byli přitahováni osobou stejného pohlaví, resp. aby nechtěli děti. Zřejmě se tím snaží udržovat společnost v rovnováze.
Zvýšení životní úrovně není nutně věcí expanze. Nejsem ekonomka, takžeteorii rozvoje Vám nepředložím, zdá se mi ale docela logické, že růstu životní úrovně lze napomoci např. zlešením vzdělávacího systému, zkvalitněním ekonomického systému apod. Viz třeba Čína a Brazílie – ty jdou nahoru, protože na sobě pracují.
Varianta vojenského úderu chudých států na Západ mi, jak už jsem psala, opravdu nepřijde pravděpodobná. To už se mi zdá pravděpodobnější varianta opačná, s tou už se ale asi tak netrápíme, protože oni přece „nemají co ztratit a nemají problém s tím, když někteří padnou“. Takže když jich pár set tisíc pobijeme ve jménu udržení naší skvělé civilizace, nakonec to nebude nikomu vadit. A ještě se tím vyřeší demografický problém, ne? Omlouvám se za ironii, ale přijde mi lidsky nepřijatelné rozhodovat za druhé, jakou pro ně má cenu lidský život.
První věta není nesmysl. Jednak to může být i konkrétního jedince nová mutace a hlavně donedávna byl silný společenský tlak děti mít. Takže nikdy dřív nebylo tak jednoduché zvolit si dobrovolnou bezdětnost jen proto, že mě děti nezajímají.
Vojenský úder úplně chudých Afrických států na Evropu teď mometálně je nepravděpodobný, ale třeba příliv imigrantů, kteří nejsou schopni a ochotni se přizpůsobit, už v Evropě začíná opravdu dělat problémy. Takže to je takové ničení zevnitř. Navíc to převálcování nemusí být jen přímo vojensky, může to být taky hospodářsky. Takže konkrétně ta Čína pro nás určitě hrozba je, laciná produkce z Asie už například prakticky zničila textilní průmysl, ničí i třeba sklářství nebo výrobce hraček. Kromě toho, že jsou hospodářsky stále silnější, taky mají určitě kvalitní armádu, takže kdyby teoreticky vznikly nějaké spory třeba o zdroje, jistě by měli velkou šanci tu válku vyhrát.
Takže slečno, první věta opravdu krachuje na tom že chtíč po dětech se geneticky nepřenáší ať již si myslíte co chcete, tím bychom to mohli uzavřít.
A ten zbytek, spory o zdroje zde vždy byly jsou a budou. Podle teorie her celek většinou získá, pokud se protistrany domluví anebo malinko ustoupí ze svých požadavků. V opačném případě většiunou oba získají daleko méně. A protože víme, že souboj o zdroje tu vždy byl a vždy bude, a zároveň víme že objem zdrojů se s objemem lidí prostě už zvyšovat nebude, holt tedy pokud některá kultura nemá dostatek potence k dalšímu rozšiřování, ustoupí kultuře jiné. Ale zvyšovat napětí zvyšováním stavů na obou stranách když vody bude pořád stejně či méně… to je přece nesmysl. Jo kdyby lidi celkově vymírali pak bych nářek proti bezdětným chápal, ale takhle? O kolik bližší je vám rodina příbuzného, souseda, rodiny na druhém konci státu, na druhém konci Evropy, na druhém konci SVĚTA? Vždy jen o jeden stupeň že? Takže ti kteří jsou schopni si představit že prostě lidé přežijí i kdyby to podle vašich katastrofických scénářů mělo způsobit že nepřežijí češi nebo jak se bojíte, křesťané, pak to pro vás není až tak špatná vizitka protože ten koho neumíte pochopit má pouze o jeden či dva stupně lepší nadhled než vy. A ano, já shodou okolností také nechci děcka, dokonce mi je úplně jedno kdo na tomto území jednou bude žít jestli potomci indů nebo číňanů. Všimněte si jak na rasovou čistotu dbala jedna nedávná nejmenovaná antisemická diktatura. Ne že bych vás s ní nějak srovnával, ale stejně gratuluji Magdě že to s vámi tak dlouho vydržela polemizovat
citace:„Výchovu a péči o jedno dítě od narození do ukončení škol stojí až 3 miliony korun (Idnes.cz 10.září 2009)“
Promiňte, ale z Vašich slov je mi mdlo. Mým důvodem, proč nemám dítě je podprůměrný příjem. Ani si neumím představit, kde bych vzala zmíněnou sumu. Když si budu ze svého příjmu 13 let odkládat celou výplatu (tedy bez nájmu, stravy, a dalších živ.důležitých potřeb) budu mít 1,2mil.
Pokud si nemohu dítě dovolit z finančních důvodů, nemám ani zázemí, bydlení ani partnera (ani rodiče) a celý život odvádím státu daně, platím sociální pojištění, proč nemám podle Vás mít nárok na starobní důchod?
„Vy máte pocit, že je v Evropě málo lidí? Nepřibýváme sice tolik jako některé jiné kontinenty, ale i zde se počet obyvatel za poslední století výrazně navýšil.“
Vy máte pocit, že v Evropě přibývá obyvatelstvo porodností „původního“ osazenstva? Ale to snad ne;).
„Mnoho zemí střední a západní Evropy patří ke státům s největší hustotou zalidnění ve světě.“
Nemám v ruce konkrétní čísla, ale bál bych se tvrdit, že se jakákoliv evropská země alespoň počtem nul blíží Indii.
„A i kdyby. Myslíte, že správnou cestou vpřed je nutit do plození dětí lidi, kteří po něm netouží…“
Takže když 20% lidí bude dobrovolně bezdětných, tak zbytek rodin budeme muset nějak donutit do alespoň 4 dětí v průměru. Aha, to vlastně nikoho nutit nemůžeme.
Nemyslím si, že je to správná cesta, ale myslím si, že je lepší, než cokoliv co jste tu navrhla Vy (což je prakticky nic).
„jde přece o počty, zastavení muslimské hrozby a normalizaci společnosti.“
Tímhle se k extrémní demagogii dostáváte spíše Vy. Pokud určitá společnost nebude mít v průměru 2 (spíše 2 až 3) děti na rodinu, tak prostě časem zmizí naprosto nezávisle na muslimské nebo jakékoliv jiné hrozbě. To je prostě fakt, který neodargumentujete.
Pokud se pro bezdětnost rozhodne pár jedinců, tak prosím, je to jejich věc. Pokud tenhle jev začne být módní a dostane se na 20–50%, tak mi netvrďte, že není pro společnost nebezpečný. Můžete spamovat po diskuzích jak chcete, ale prostě se nevylžete z toho, že jen využíváte společnost a nic nevracíte zpět (ne, z Vašich daní se opravdu nezaplatí výchova ani jediného dítěte,kdyby Vás náhodou napadlo tohle použít).
„Pokud určitá společnost nebude mít v průměru 2 (spíše 2 až 3) děti na rodinu, tak prostě časem zmizí naprosto nezávisle na muslimské nebo jakékoliv jiné hrozbě.“
Problém je ten, že Vy společnost chápete v lokálním měřítku zatímco já v globálním. Nevidím totiž nic špatného na tom, že se do Evropy integrují Číňané a další schopné národnosti a přirozeně ji převezmou. V případě „neintegrovatelných“ mi to samozřejmě vadí – z toho bych ale v první řadě vinil nedostatečná legislativní opatření.
„.. že jen využíváte společnost a nic nevracíte zpět“
Děti jsou jedinou hodnotou, jakou lze společnosti dlouhodobě přispět? Tušíte vůbec, díky čemu všemu čtete tento komentář?!
BTW: Odkud znáte výši mých daní?!
Lidstvo je globání, společnost ne. Pokud jde o lidstvo, v tom máte pravdu, lidstvo asi hned tak nevyhyne, protože obliba bezdětnosti se velké části světa vůbec netýká. Zanikne jen evropská společnost a bude nahrazena něčím jiným životaschopnějším. Prostě normální historický vývoj
Mně zas je líto, když se někdo snaží základní hodnoty této evropské civilizace, jimiž je mj. pluralita názorů a právo jednotlivců na rozhodnutí o vlastním životě, zcela popřít. Máte pravdu, to opravdu poukazuje na stupeň rozkladu naší společnosti. Někteří jsou holt připraveni naše hodnoty ze samé horlivosti, abychom o ně nepřišli, radši preventivně zničit. A to v době, kdy nám je nikdo přímo neohrožuje. Smutné.
Pokud se tyto hodnoty kvalitně definují pomocí zákonů (např. co má co v Evropě 21. st. dělat absolutní svoboda nábož. vyznání, jestliže jsou mnohé principy popsané v knihách, na kterých jsou některá náboženství založeny, v rozporu s ústavou?), nevidím důvod, proč by se nemohli integrovat a následně v těchto hodnotách pokračovat jiné rasy.
Jednak nevím, kde máte ty, co chtějí ničit naše hodnoty, nikdo nikoho nenutí násilím mít děti. Někteří z nás jen vidí, že hodnoty jako lidská svoboda jednotlivce, právo zcela svobodně žít tak, jak to vyhovuje jen mě bez ohledu na společnost, jsou na jednu stranu úžasné a jeden bezdětný nebo jeden člověk, který svobodně jen třeba někde poustevničí nebo který celý život jen cestuje a baví se, nikomu a ničemu nevadí. Ale když začne být takových lidí významná část, tak ta společnost přestane mít možnost dál se rozvíjet. Bez dětí to nejde a nejde to ani bez toho, že se lidi podřizují zájmům celku. Z pohledu lidstva to není žádná tragédie, mě to jako Evropana trochu mrzí.
Asi se, Lído, budete divit, ale z velké části s Vámi souhlasím. Taky si myslím, že je smutné, když se lidé starají jen sami o sebe a neberou ohledy na společnost, ve které žijí. Domnívám se ale, že k obecnému blahu, nebo jak to nazvat, lze přispět různými způsoby, nejen rozením a výchovou dětí (jejichž hodnotu ovšem nijak nesnižuju!). A že dělící čára v této oblasti neleží mezi dětnými a bezdětnými, ale uvnitř každé kategorie. Rodič 5 dětí, který své ratolesti vede jen ke konzumu a sebestřednosti (ano, i takové případy dnes jsou…), sotva přispěje k „obecnému blahu“ více než třeba bezdětný člověk, který se dobrovolně stará o opuštěné seniory (kteří, mimochodem, obvykle nebývají bezdětní).
A s tím cestováním a bavením se: zajímalo by mě, kde se bere pocit, že tohle je nějakou výsadou bezdětných. Já mám naopak pocit, že cestování a bavení se se někdy mají problém zřeknout někteří dětní: končí to tím, že své děti už od malinka tahají po zakouřených restauracích, nákupních centrech a exotických dovolených. A na internetu vykřikují, jak se ti hnusní bezdětní mají, že mohou cestovat a bavit se „bez přítěžku“. Vtip je v tom, že mnozí bezdětní se třeba vůbec bavit netouží a ve volném čase radši pomáhají třeba těm seniorům, na které jejich dětní potomci nemají kvůli všemu bavení se čas.
Ano, jak vidím, asi se opravdu ve většině věcí shodnem. Jistě je spousta konzumních rodičů a naopak spousta společnosti užitečných bezdětných, ale pořád, když bude většina lidí bezdětných a z těch dětných ještě bude mít většina jen jedno dítě, tak za chvíli nebude mít kdo pomáhat seniorům, prostě nebude dost mladých a těch pár, kteří tu budou, bude muset pracovat, starat se třeba o děti a o své vlastní rodiče a moc takových, kteří se budou moc starat ještě o cizí seniory už moc nebude. Když porodnost moc klesne, je to pro společnost problém. Mimochodem v té Číne se dají čekat obrovské problémy kvůli jejich násilně omezované porodnosti. Jednak jim přebývají muži, kteří nemohou najít partnerky a jednak za chvíli začnou silně převažovat staří lidé, když každý pár směl mít jen jedno dítě.
Ale s tím já, Lído, naprosto souhlasím. Netvrdím, že bezdětnost by měla být společenským ideálem, to by bylo sebevražedné. Myslím si ale, že cesta k nějaké zdravé rovnováze nespočívá v nucení těch, kteří děti nechtějí, aby je měli, ale ve vytvoření takových podmínek, ve kterých by si lidé, kteří po dětech touží, mohli dovolit mít jich tolik, kolik jich opravdu chtějí. Takže, jak už jsem tu, myslím, někde psala, jsem pro vyšší daňové zvýhodnění rodin s dětmi, společné zdanění manželů, posuzování péče o děti jako normální práce apod. Prostě jsem pro pozitivní motivaci, ne pro perzekuci bezdětných či málodětných nebo dokonce k zavedení jakési povinnosti mít děti. Hezký večer.
Ať je svět barevnější a pestřejší, ale ne že bude jedna kultura převálcována tou druhou. Vaše počty fungují dobře pouze v tom případě že proti klasické západní civilizaci nestojí fanatický islámský džihád. Palestinská rodina v Gaze má v průměru 8 dětí a není to proto že by byli tak v pohodě, ale proto že chtějí přečíslit Izraelce. A o projevu Muamara Kaddáfího s ohledem na islamizaci Evropy zbraní jejich žen jste taky neslyšela že? To jen k tomu barevnějšímu světu. Nemám zájem o barevnější svět který mi přinese náboženskou diktaturu. Ale chápu že třeba Vám bude burka slušet.
Vy tomu, co píšete, vážně věříte? Pak je mi Vás docela líto, je vidět, že antimuslimská propaganda funguje úspěšně. Některé palestinské rodiny mají 8 dětí, některé křesťanské rodiny mají taky 8 dětí. Vy můžete mít taky 8 dětí, nebo klidně i víc, když chcete. Ve všech případech je to jen věc té které rodiny a ostatním do toho nic není.
Mimochodem, setkal jste se někdy s muslimy? Já jich znám docela dost a většina z nich mi přijde daleko tolerantnější než třeba Vy. Rozhodně pořád něco nevykřikují o střetu civiizací a hrozbě fanatické křesťanské křížové výpravy. Tím nechci tvrdit, že neexistují islámští teroristé apod., jen se už konečně naučte rozlišovat.
Shodneme se na tom, že ani já nemám zájem o diktaturu. A za tu bych považovala režim, který by mě nutil mít děti, když o to nestojím. Protože to by mi vadilo dokonce ještě víc než nošení nějaké té burky (čímž neříkám, že o buru stojím, v českém prostředí ale vnímám daleko menší tlak na nošení burky než na plození nechtěných dětí).
Já bych děti chtěl mít, jenže jelikož jsem homosexuál, tak i kdyby to bylo „technicky“ možné (máme dnes přece viagru :)), tak mi připadá nesprávné, aby bylo dítě vychováváno v jiné rodině než takové, kde rodiče jsou jeho biologickými rodičemi a zároveň se i milují.
Ale chci se pozastavit nad něčím jiným. Proč se považuje za sobecké a ekonomicky výhodné nemít děti? Vždyť je to přesně naopak – děti jsou (mimo jiné) investicí. Ta investice se vrátí člověku ve stáří, kdy se o něj děti starají. Tedy tak to aspoň po staletí bylo a opět bude, až se zhroutí tzv. sociální stát. Kdo neinvestuje do dětí, musí adekvátně spořit jiným způsobem na stáří.
To bude ono! Konečně mi to někdo vysvětlil! Pořád jsem netušila, co ostatní na těch neforemných, plešatých, slintajících, uřvaných tvorečcích vidí, a bylo mi divné, že já to na nich nevidím. Když jsem se ale před chvilkou podívala na video se štěňaty hyeny, která mi připadala překvapivě roztomilá, bylo mi to najednou všechno jasné. Jsem hyena. :D
Schválně, jen tak pro srovnání:
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…
Můžu se zeptat, proč Vám (týká se samozřejmě jen části přispěvatelů) vadí, že někteří lidé nechtějí mít děti, a kde vůbec berete právo vykládat jim, co pro ně je a není dobré a jak by měli žít? To je opravdu neuvěřitelná arogance! Pokud někdo chce děti, ať je má. Pokud někdo děti nechce, ať je nemá. Žádný z nich to nemusí ostatním nijak zdůvodňovat, stejně jako nemusí zdůvodňovat, proč v životě dělá zrovna tuhle práci a ne jinou (byť ta jiná je třeba z mého pohledu společensky užitečnější), nebo proč žije s partnerem na „hromádce“ a ne v řádném manželském svazku (byť rodina je základ státu, že?). To vše jsou osobní věci člověka, které se týkají jen jeho samého a jeho blízkých a Vám, resp. nám všem ostatním do nich vůbec nic není.
Souhlasím, je to každého svobodná volba. Jestli chce být někdo poživačný egoista nebo jestli si někdo myslí, že hlavní smysl života tkví ve strávení několika let v zajímavé funkci, má plné právo jít touto cestou. Naštěstí na to nejsou žádné zákony. Jde o to, aby člověk měl pocit nějakého naplnění. Pro někoho je to pocit, že něco z něho pokračuje obohaceno o jeho životní zkušenosti, pro někoho jsou to vzpomínky na zahraniční cesty a doby, kdy za ním lidé dolézali kvůli postavení a penězům.
Souhlasím s tím, že klíčové je, aby měl člověk pocit životního naplnění. Už ale nesouhlasím s tím, jak prezentujete možné volby: hodnotné je podle Vás jen „dítě pokračující obohacené o životní zkušenosti rodiče“, naopak třeba naplnění prací vlastně znamená radování se z toho, jak za někým lidé dolézají kvůli penězům. Odmyslí-li si, že je sporné, zda lze životní zkušenosti opravdu předat (děti obvykle nezačínají tam, kde my jsme skončili, začínají odpočátku, už jen proto, že jdou svoji a ne naší cestou), nechápu, odkud se bere to pohrdání jinými činnosti kromě rození a výchovy dětí, např. kvalitní prací. Vám se v např. v práci nikdy nic nepovedlo, že jediné, s čím ji spojujete, jsou maximálně služební cesty nebo dolézání? To je opravdu smutné. Co pak chcete těm potomkům předávat?
Pan psycholog,aj ked sa tvari velmi tolerantne aj tak rozprava sposobom, akoby bezdetnost nemohlo byt dobrovolne rozhodnutie zalozene na nezaujme o pocatie, porod a vychovu deti(hlavne dnes, ked uz mnoho zien nemusi kalkulovat manzelstvom, aby si zdvihli zivotnu uroven). Jeho slova stale zneju, akoby pre zenu najnormalnejsie bolo deti mat, a ked ich nema, tak su k tomu rozne externe dovody, len nie uplne obycajny nezaujem o rodicovstvo. Zeny su predsalen ludia, takze materstvo vobec nemusia riesit, ak nemaju zaujem.
have fun
Zabýváme se bezcenými záležitostmi , které se v podání médií a politiků zdají jako prvotní a důležité. Ovšem je to hluboký omyl. Díky bezohlednosti sobě vlastní a honbě za penězi asi nevědomky připravujeme půdu pro jiné uspořádání evropy ke kterému by za vlády rozumějšého režimu nemohlo dojít. Bohužel po shlédnutí níže uvedených linků se přikláním na stranu bezdětnosti soudě podle toho co nás čeká.
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…
Šance, že dnes budeme mít po všech stránkách zdravé dítě, je dnes mizivá. Když k tomu připočtu, jaký jsem byl v mládí grázl a moje žena rovněž, nemůže být z děcka nic jiného než parchant. Že by se o mě někdy postaral o tom silně pochybuji, spíše mi přidělá tolik starostí, že budu rád, když se dožiji důchodu. Takže já dítě nechci, protože je psychopat a zničí mi život :)
Dokud je člověk mladej zdravej, může si užívat svobody. Ale to neni na věčné časy. Vidim to na sousedech, ti nemaji děti (myslim že ne dobrovolně, ale nikdy sem moc nevyzvídal) a celý dny otravujou lidi kolem a hádaji se mezi sebou…
Ale childer-free lidi mají výbornou kvalifikaci dělat učitelky, sociální pracovnice, a vůbec podobný profese. Protože vědi nejlíp jak se děti maji vychovávat (podobně jako i naši sousedé).
poněkud mne zarazil úvod článku: Karolina si jako lektorka angličtiny a překladatelka si svojí pozici musela tvrdě vydobít… tohle tvrzení bych chápala u manažerky nebo prostě vrcholné pozice, ale lektorku a překladatelku můžete v pohodě dělat na volné noze a eventuálně přizpůsobit potřebám dítěte; navíc u lektorky bych počítala, že spíš bude hrát roli nějaký ten rok zkušeností, než to, že 2, 3 roky je mimo; a v dnešní době může cestovat a poznávat s dítětem dosti malým; spíše bych jako příčinu viděla lenost a sobeckost
jasne a kdyz muz nechce dite tak to vsem pripada v pohode a normalni ze? neni sobecky ani liny je to proste chlap..to je to sami jako kdyz chlap ojede 10 holek denne je to kanec ale ojet zenska 10 chlapu je to děvka že? me se libi jak mate všichni zafixovany žena=bezpodmínečně budoucí matka a tim to hasne ale to že existují a jine naplně života už nikdo nevidí…
Dítě není povinnost, ale radost, štěstí, zázrak. Musí se přívétz na svět v lásce, pokud tento cit někdo nemá, má raději peníze, kariéru, je to jeho volba. Mám dvě děti, nic krásnějšího, než jejich narození mě v životě nepotkalo. Život bez dětí bych za nic nevyměnila a je mi líto lidí, kteří toto neprožijí, ale pokud nemají vztah k dětem, raději ať je nemají. Než aby dítě trpělo, ať tito lidé žijí sami, ve stáří ve smutku, protože je nikdo nenavštíví, nepohladí. Když jim stačí na stáří peníze, pak možná zjistí, co jim chybí, ale to už bude pozdě. Moc se nyní se těším na vnoučata.
Lidské stvůry by děti nikdy mít neměli!
1.Žijeme v kapitalistické společnosti,kde jsou značné sociální rozdíly mezi lidmi,víme snad všichni.Z toho už je zcela patrné,že né každý si to dítě může dovolit,což mnohdy finančně silnějším a zabezpečeným lidem zcela uniká(sytý hladovému nevěří a soudí všechny okolo podle SEBE) a z bezdětných lidí potom udělají podivíny a tak podobně.
Znal jsem spoustu lidí,zejména mladších,kteří dělali za minimální nebo o něco málo vyšší mzdu a žili jako parta v pronajímaném bytě aby se mohli rozdělit na zaplacení podnájmu.Ať mi někdo laskavě objasní,z čeho si takoví lidé ušetří na byt?A po sléze kde a jak založí rodinu?Jací pak prožitkáři či karieristi,když chodí dělat například po hypermarketech?Spíš by měli zasloužit pochvalu,že bez řečí vezmou jakoukoliv práci a že nejsou vybíraví.
2.Je docela drzost mluvit druhým do života,prostě každý se má právo převážně starat o SVŮJ život a ne o to,jestli soused/ka,známý a podobně mají děti.Nikdo nemá právo soudit druhého podle toho,jestli má či nemá děti.Žijeme ve svobodné společnosti už 20 let!
A každý se má právo v této věci rozhodnout ZA SEBE,jestli děti ano či ne a je velmi neslušné a nedemokratické rýpat do jeho rozhodnutí.
3.Uvědomme si také,že někteří lidé nemůžou mít děti ze zdravotních důvodů.A tudíž je docela drzost a neslušnost na bezdětné povykovat,protože nikdy nevíme,co za tím je.A zdravotní důvody jsou velmi choulostivé a citlivé a dokonce tajné téma.
4.Někdo může namítat,že dříve byli lidé chudí,ale měli třeba 12 dětí.Ono ano,je tomu tak.Co pak tohle dneska jde?Chovejme ve dvoupokojáku 12 dětí,přijdou sociální pracovníci a děti odeberou,s tím,že to není vhodné a tak podobně.Takže je sakra rozdíl mezi dnešní a tehdejší dobou.
5.A že se ve věci „nemít děti“vzhlédne většina společnosti,je velmi nepravděpodobné,čili něčí naprosto zbytečná obava.
6.Nikdo z Nás není pán bůh,tudíž nikdo nemá právo mít starosti a obavy o to,jestli společnost jednou vymře/nevymře a kolik Nás jednou na této planetě bude,ale myslet každý sám za sebe,protože každý z nás ví nejlépe,jak se svým životem naložit.
Ještě přidávám jedno zamyšlení.Ono pro planetu zemi je prospěšnější,když je lidí třeba o něco méně,než moc.
Prý od středověku vzrostl počet lidstva na dvojnásobek.
Myslím si,že počet lidí by měl být v rovnováze,tedy ani moc ani málo,takže bezdětní lidé mají též svoje opodstatnění vzhledem k celku.
Nechápu svoje vrstevnice (bude mi třicet), které si pořídili dítě nebo dvě a neni s nima normální řeč. Pořád melou o miminech a začaly být pěkně nudné. Holky, se kterými jsem dříve obrážela diskotéky, chodila na aerobik, jezdila na výlety a probíraly jsme spolu všechno možné od kluků až po šminky, jsou ted' najednou úplně jiné…zůstala mi snad jen jedna kamarádka v mém věku, kterou tohle šílenství nepohltilo…Je strašné, jak o sobe některé z mých kamarádek přestaly pečovat, hrozně přibraly, přestaly se chodit bavit a cestovat..a pořád se věnujou tomu miminu, co jim zkasilo postavu, nenechá je vyspat a omezuje jejich svobodu…takhle NIKDY nechci dopadnout!!!
Ve 20, ve 30, možná i ve vyšším věku se ženám zdá normální nemít děti, mnoho hrdě hládá, že do koncepce kariéry jim nezapadá…fajn, jenže přijde 40,50tka, muž odejde za mladší, s tou má děti a co udělá žena sama, začne se trápit, začne chlastat…milé dívky, vy co si plánujete strmou kariéru…kam ji chcete v ČR dotáhnout? sundejte si klapky z očí a přemýšlejte. Je mi 46, mám dvě děti dospělé, teprve teď doháním všechna studia /dříve to kvůli malým dětem nešlo/, ale jsem bohatá, jsem jedna z nejbohatších – mám děti. Nečekala jsem, až budu mít byt, auto, zahr. dovolenou, chatu atd…prostě jsem normálně žila. Pravda, bylo to mnohem těžší vyjít z minima, ale přežila jsem a děti jsou už od mala cílevědomé, studují a dcera také plánuje kariéru jako Vy- nejdříve ing, pak Ph.D., pak zahraniční pobyt…říkám jí – zařiď si život po svém, ale nezapomeň beruško být matkou. Mít dítě, to člověka obohatí, není už sobec, ví o životě své. Lituji těch, kteří ho chtějí a nemohou mít, mám také takové kamarádky, ale cíleně dítě nemít považuji za sobectví a pak také za „vydírání“ partnera, který děti možná chce…moje starší kamarádky pijí, ze žalu, že jsou sami na stáří, a stejně jako narůstá vělký počet singl, tak narůstá velký procent alkoholiček, co pijí na žal…smutné
Chechtalko, kde berete jistotu že se o Vás Vaše děti na stáří postarají?
Berete na vědomí že ve 40 či 50 může chlap odejít za mladší i když sám má děti a ona je nemá? Je tzv." svobodná dračice" a věřte mi, že tohle chlapům hoodně imponuje.
A stejně tak narůstá počet „dětných“ alkoholiček co pijí na žal a říkají si „kdybych bývala byla…co by bývalo ze mě bylo“. A to mi přijde ještě smutnější kvůli těm dětem (i když dospělým).
Nenadarmo již říkal moudrý Sokrates (pokud jej ovšem znáte) „Ať uděláš ve svém životě cokoliv, vždycky budeš litovat“.
Život není nic jiného než utrpení
(plati jen pro nektere)..nechapu co vam na tom vadi ze nekdo nechce deti skoro vsichni maj vrytý že žena musí mít děti jednou jsem se i dočetla že žena která chce děti je nezodpovědná a sobecká kvůli tomu že nechce být přínosem myslíte si že jediný přínos je mít děti? žena může být užitečná i jinak..muže být šikovná milá a zodpovědná ale přesto nebude chtít děti protože nemá mateřský cit a ta žena za ot nemůže tak nechápu co všichni furt odsuzujete..když muž nechce dítě nikdo nic neřekne ale to je zajímavé že? JEDINÁ POVINNOST ŽENY NENÍ MÍT DĚTI!!!!
mas poruchu osobnosti, tak by ti to vadit nemelo. Psychopat nema zodpovednost a budoucnost ho tolik nezajima. Ty uvazujes takhle, takze poruchu osobnosti nejspis mit nebudes, aspon ne disocialni, muzes mit obscedantne pompulzivni a tou clovek ublizuje jen sam sobe. Ja taky ne ze nechci, ale nemuzu si dovolit potomka(y) a to hned z nekolika duvodu.
V dnesni dobe je tezke uzivit sam sebe natoz dite.uplne mi stacilo, kdyz muj manzelprisel o praci a ja byla na vsechno placeni sama.je tu velmi draho a dite je luxus, ktery si nemuzeme dovolit, pokud chceme slusne bydlet a zit.stat podporuje pouze urcite vypocitave skupiny a slusny clovek, ktery plati dane a pojisteni ma pech.
A co jinak orientovaní? Mnoho z nich nechce a nebude mít děti. Do domovů se nedostanou všichni lidé a umírat pomalu doma, sám, bez kohokoliv...
Mám ve svém okolí pána, rozvedený, bezdětný, v podstatě bez příbuzných. Už není schopný vyjít schody, je tedy doma doslova uvězněný. Domova důchodců se nedočká. Přes měsíc byl na LDN, kde se jeho stav spíš zhoršil, než zlepšil. Je toto osud každého bezdětného?
Je mi 50 let a děti nemám a ani jsem nikdy mít nechtěla. Kolem 20 let jsem věděla že děti mít nebudu ale říkala jsem si, že mohu změnit názor ale nějak to nepřišlo.....
Mým důvodem je to, že to tak necítím. Neznám a necítím důvod k tomu si pořídit dítě, příjde mi to pro můj život jako zbytečná akce.....
Nevidím v tom štěstí ani obohacení mého života po jakékoli stránce, hlavně té emoční a psychické....
Je mi 50 let a děti nemám a ani jsem nikdy mít nechtěla. Kolem 20 let jsem věděla že děti mít nebudu ale říkala jsem si, že mohu změnit názor ale nějak to nepřišlo.....
Mým důvodem je to, že to tak necítím. Neznám a necítím důvod k tomu si pořídit dítě, příjde mi to pro můj život jako zbytečná akce.....
Nevidím v tom štěstí ani obohacení mého života po jakékoli stránce, hlavně té emoční a psychické....
Je dobře, že v současné době je normální zahlásit nechci děti. Já jsem nikdy děcka nechtěla, nesnáším děti a vím to jistě. Vzhledem k tomu, že manžel děti chtěl a dost se na to těšil šišlal o nich rozplizle a bylo jasné že o to stojí hodně a manželství bez děcka by asi rozpustil. Nešlo tehdy otevřeně říct nesnáším děcka a žádné nechci, když je vztah pěkný ...takže mám tři děcka dnes už dospělé, přežila jsem to ale teda nic pro mně, poctivě jsem si to odkoroutila a už jsou pryč z baráku, konečně. Asi moc hnusné pro některé, ale já to tak fakt mám, já jsem měla intenzivní pocit jak byly malé že nejhorší je že to stvoření nejde vypnout, vůbec se nedivím, že některé matce se stane že děcko co nepřetržitě řve dokáže i zabít. Já jsem to tak silné neměla ale pamatuju si ještě ostře že jsem byla nejšťastnější když si je odvezla babička - moje maminka v létě na týden i dva, ona byla klasicky připosraná z vnoučat. Jen tehdy jsem mohla normálně žít a vždycky jsem se na to těšila, v sobě vduchu jsem si říkala jak jsem hnusná matka - mně by totiž vůbec nevadilo kdyby si je nechala nastálo. Nemyslom že k tomu aby někdo nechtěl děcka musí být nějaký pojmenovaný důvod. Když je nechce nemá je mít. Člověk pozná co chce a co nechce. Já to mám asi hodně vůči těm děckám negativní, manžel mně pozval třeba na večeři nebo na vínko, ale pokud mně vzal do podniku kde kvičí děcka ze slušnosti dokážu čtvrt hodinky posedět a pospíchám pryč, teď je nějaká blbá móda že třeba v rekreační oblasti kde se běžně jí venku na terase restaurace tak tam nastavějí plno jakýchsi šílených hlučných prolézaček, kolotočů, houpaček a trampolín a opičích drah a hromada děcek tam dělá kravál pár metrů od obědvajích návštěvníků, asi jim ty poblbané současné děcka téměř všecky hyperaktivní a navíc nevychované prostě nevydrží sedět u stolu, je to tam pak jak v ZOO v pavilonu opic, hnus. Takovým místům se velkým obloukem vyhýbám naskakuje mi z toho doslova husí kůže, prostě nesnáším děcka.
A ještě dodávám....vnoučata mi nic neříkají, nechci je ani vidět, dopředu hlásám že je nebudu hlídat protože nechci a stačí mi když to vidím na fotce naživo to tady nechci. Jsem v případě vnoučat důraznější, pokud jde o další generaci už nemám důvod cokoli zastírat, je to už život mách dětí a kolik si do něj nadělají děcek s tolika se budou muset otravovat a sami, beze mně. Nevadí mi hlasitě a zřetelně se předem bránit aby to některé mé dítě nezkoušelo obejít, že o ta vnoučata opravdu nestojím naživo, vím že jsou a jsem ráda že jsou zdravá ale ať si je proboha nechají doma já chci mít klid, konečně mám celkem pěkný život a moc těch dnů už mi možná nezbývá, nedám ani jeden den prožitý nějakým otravováním se s děckama, nikdy mně nenapadlo chlubit se fotkama vnoučat řeba kolegyním v práci, ani fotky nenosím u sebe. Zatímco ony jsou schopné si navzájem přehrávat videa vnoučat a rozplývat se nad těma fakanama, je mi to zcela cizí, na dětech žádného věku neshledávám vůbec nic roztomilého, nechápu ty vášnivé babičky vykupující v obchodech kdejaké kraviny pro vnoučata, tedy ani jako babička za nic nestojím. Své děti jsem vychovala tak nějak dobře, průměrně, normálně, stojí pevně v životě i mají zdravé názory. Naštěstí zafungovaly skvěle PUDY a když se mi dítě narodilo měla jsem ho ráda, i když teda tak nějak střízlivě, nevyšilovala jsem jaké má pjstíckya nozicky a ťuťu ňuňu se nekonalo. Připadalo mi vyloženěsprosté, že ačkoli děti chtěl manžel a ne já, tak komplet jsemse jim věnovala já, já, já od péče, vaření, výchovu až po zábavu, manžel je sice strašně chtělale vůbec se jim nevěnoval, raději než s dětma byl všude jinde. To jsem nikdy nepochopila, ale přežili jsme to ve zdraví.